Filmotéka: Danton... O KSČ, VV, sociálním státu..

21. květen 2010 | 23.55 |

Francouzské filmové umění a polský režiser Andrzej Wajda. Toto spojení zafungovalo v roce 1983  u filmu, vyprávějícím o únavě, bojovnosti, zbabělosti, hrdínství, zradě, o boji, byť ztraceném,  za ideály, byť ztracenými,  s jednoduchým názvem: Danton.

Děj filmu nás zavede do dob Velké francouzské revoluce, do roku 1794. Moc v Paříži drží strana jakobínů vedená diktátorem Maxmiliánem Robespierrem. Jeho vláda se však otřásá v základech, drží jej snad jenom obávaná tajná policie, která na gilotinu odvádí denodenně nové a nové odsouzence. Všeobecný hlad a nedostatek týrá ulici, za kterou se přimlouvá ve svých článcích novinář Camu Demuen. Jeho samotného dlouhodobá nemoc připotá na lůžko. Do toho se z venkova vrací lidový hrdina a symbol mas: Světácký Žorž Danton.

Co chce? Nikdo neví. Vzpoura však visí ve vzduchu a Robespierre si nemůže dovolit situaci podcenit. Jeho mocní spolupracovníci na něho talčí, aby dal Dantona zatknout a popravit, Robespierre však odmítá. Obává se spojení Dantona s finančníky. Zakročuje však proti Danotnovým novinám s cílem umlčet jej a vyprovokovat k nepodložené akci. S Dantonem se také snaží spojit spiklenci, kteří plánují svrhnout Robespierra vojenským převratem. Danton toto řešení však odmítá, v Konventu však skrze své příznivce prosadí zatčení velitele tajné policie.

Robespierre tento vzkaz pochopí. Usiluje se s Dantonem setkat a promluvit si s ním, získat jej pro svou stranu. Rozhovor však zkončí patem. Robespierre změní názor a ještě toho večera nechává Dantona a jeho přátele zatknout. Následuje politický proces, který ignoruje jak spravedlnost, tak i tehdy platné Robespierre se ocitá v schizofrenní situaci: Na jedné straně musí tlačit na soudce, aby Dantona nechal popravit, na druhé straně si dobře uvědomuje, že konec Dantonův bude znamenat konec revoluce i jeho samotného. Nakonec dosáhne svého: Danton bude popraven.

Ve filmu zazní několik hlášek, které bych zde rád připomněl. Prvnní z nich zaznívá hned na začátku filmu. Robespierrův pobočník v něm čte článek Camueho, ve kterém stojí například toto: Na čem stojí demokracie? Na svobodě slova! Zaveďte svobodu slova dnes v Moskvě a zítra tam budete mít republiky, zničte ji však v Paříži a...

A to "a..." zůstane viset ve vzduchu. Jak platná věta, a to nejenom v době, o které film pojednává, a také nejenom v době, ve které byl film natočen, ale i dnes. I dnešní době cítíme velké tlaky na omezení svobody slova. Radikální terorističtí imánové rozdávají fatwy na potkání, každému, kdo se na Mohameda a Korán podívá jenom trošku křivě. V Británii bývají zatýkání kazatelé, kteří si "dovolují" říci, že homosexualní jednání je hříchem proti Bohu, na druhé straně v Polsku zase má opletačky se zákonem zpěvačka, která o Bibli prohlásila, že ji psali nedůvěryhodní pisatelé pod vlivem marihuany. Tři strany jedné mince. Na jedné straně na svobodu slova útočí násilíé, na straně druhé přeliberalizovaný liberalismus a na straně třetí zakonterovaný konzervatismus. A svoboda slova se otřásá v základech.

Avšak svoboda slova není pouze o svobodě nebýt trestán za svůj názor - není - li to názor vyzívající k násilí - ale také jde o to mít svobodný přístup ke všem informacím. Zvlášť k politické scéně. Politici se občas zlobí, že jim nbovináři čmuchají do soukromí. Ale jestliže třeba vrcholný politik léta lhal své ženě a podváděl ji a ona to nepoznala, je ve veřejném zájmu to vědět. Vědět, že ten či onen politik je bezostyšně schopen lhát tak, že to ani nejbližší celá léta nepoznají, jak tedy mohu jeho slovům a jeho slibům důvěřovat já jako jeho volič?

S tím je spjatá i potřeba nezávislosti novinářích. Novináři, kteří nepíši za žoldácký peníz toho, o kom píší. Aby neprožívali pokušení zkreslit své informace, ve smyslu přísloví: "Čí chleba jíš, toho píseň zpívej..." Jak je na tom naše česká novinařina? Jistě, úloha politických komentátoů spočívá i v napsání vlastního subjektivního názoru. Ale i tento subjektivníé názor musí vycházet z objektivních faktů. Ani politický komentátor by si neměl hřát svou polívčičku na politickou objednávku. Neměl by přikládat svá polínka ke štvavým, iracionálním, kampaním, které mají za úkol jen a pouze odstranit nepohodlného člověka z politiky.... 

Další, tentokrát Robespierrův výrok, ze kterého mrazí a který si dávají do emblému všichni revolucionáři:  Spravedlnost je božská, tudíž lidskými rukami nedosažitelná. Úkolem revolučního tribunály je trestat nepřátele republiky, a ne soudit obyčejné zločince. O pár desítek minut filmu říká soudce Robespierrovi: Já jsem přece soudce, ne, a né  jenom kat ve tvých službách... a Robespierre mu odpovídá: Ale ty jsi kat! Ale né ve službách mých, ale ve službách lidu! Posíláme ti nepřátele revoluce. Tvou povinností není je soudit, ale zlikvidovat! Člověk si vzpomene na politické procesy hitlerovského německa za druhé světové i stalinistického československa v padesátých letech. Připomínejme si tato zvěrstva! Kdo zapomene, tomu hrozí, že do ních upadne znovu!

Další věty zazní při rozhovoru Dantona s Robespierrem. Danton řekne tyto tři zajímavé výroky: "Bojovali jsme za rovnost všech lidí a teď stínáš hlavy všem, kdo vyčnívají... Lidé již chtěji v klidu jíst a pít, kde není chléb, tam není zákon, sovoboda, spravedlnost, ani republika... Než být popravčím, chci být popraven..." Kde není sociální rovnost, sociální stát, solidarita, tam není svoboda, zákon, spravedlnost. Rozbijme sociální stát a rozbijeme republiku. Vzniknou ghetta těch, kdo nemají žádnou budoucnost, žádnou naději, výhled jenom k vězení a šibenici. A již dnes v naší republice takovéto ghetta máme. Rozmnožovat je nezodpovědnou asociální politikou znamená dláždit cestu do pekel... Ale to jsou mé předvolební úvahy, vraťme se k filmu :-)...

Další, pro mne klíčová scéna: Je noc a jeden Dantonův přítel George jej přemlouvá, aby se přidal k ozbrojenému spiknutí. Danton mu odpovídá: "To nemá smysl, tvůj plán je dětinský. Nepůjdu s tebou, nechci aby tekla krev, za to bojuju!" Na to jeho přítel povídá: Chceš, aby tekla krev tvých přátel? Tyto věty říká Žorž již v situaci, kdy mu je jasné, že Max Robespierre mu půjde po krku. Ale Danton již je unavený. Unavený ze všech krveprolití. Te%d chce zkoncovat s hrůzovládou,ale jinými prostředky. Chce otevřít lidem oči. A to ik za cenu, že jim je bude otvírat na vlastním pohřbu, teda, na vlastním procesu, ze kterého se nemlže zachránit...

Silně pro mně osobně zní i řeč Robespierra před konventem, kde obhajuje Dantonovo zatčení: Ale i kdyby! I kdyby mně zatčení Dantona mělo zničit, podle nějakého neznámého zákona ústavy, by pád zločince měl zapříčinit i můj pád, co na tom! U revolucionáře nesmí v žádném případě zvítězit strach z nebezpečí před smyslem pro povinnost!Křesťan by měl prohlásit (a i žít) to samé..

Film drží výborní herci v čele s výborným Gérardem Depardieu, který si s chutí zahrál světáckého, unaveného, ale přesto nezlomného a bojovného Dantona. Avšak pro měn osobně je překvapením herecký výkon Wojciecha Pszoniaka, jehož Robespierr žije. Dýchá, přemýšlí, v horečkách trpí nemocemi, pochybnostmi, avšak jde svou cestou, protože si myslí, že nemá na vybranou. Avšak sráží jej český dabing, respektivě omezený rozpočet českého dabingu. Jeden, maximálně dva dívčí hlasy na všechny ženské role ve filmu, to je prostě málo. Také některé nezvládnuté repliky jdou poznat, hlavně při veřejných projevech. Filmu škodí i některé drobné rozpory.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře