Klinická smrt, smrt demokracie a fejsbůk...

21. únor 2010 | 17.21 |
› 

Čas od času se stane, že se někdo dostane do fáze nazývané "klinická smrt," aby se od tamtuď vrátil zpět. Zážitky, které si "z druhého břehu" přináší, se berou jako důkaz života po životě, respektivě jako nějaké teologicky pravdivé zjevení. Avšak osobně si však - jsa křesťanem - myslím, že tyto  zážitky z klinické smrti nejsou  ani jedním, ani druhým.

Nedávno jsem četl výsledky jednoho vědeckého průzkumu. Tam pokusný vzorek osob dostal přilbu na hlavu se speciálními brýlemi na oči a byl jim nějakým způsobem puštěn obraz místnosti snímaný z určitého úhlu. Pokusné osoby vypověděly, že měli pocit, jako by jejich duše vyšla z těla a dívala se na dění v místnosti nezávisle na něm. Tedy, vědcům se podařilo vědecky nasimulovat jeden z častých zážitků z klinikcé smrti. Když má člověk pocit, že mu duše vyšla z těla, není to tedy  ani nejmenším důkazem pro to, že opravdu jeho duše opustila tělo. Naše mysl je snadno oklamatatelná. Pokusy s hypnózou a sugescí to jen a jen dokládají. Například můžete zhypnotizované osobě dát do ruky tužku a říci mu, že je to krásná rostlinka a zhypnotizovaná osobnost to prostě přijme jako fakt. Nebude mít  žádnou možnost zjistit, že se jedná o pouhou tužku. Zrak ji prostě bude říkat, že to je květinka a basta. Můžete nasugerovat třeba i opravdou alergickou reakci a podobně.

Dalším častým zážitkem je pocit dlouhého temného tunelu se světlem na konci. To mohou být - například i - zasunuté vzpomínky na vlastní narození. Oslňující světlo a osoba v zářicím světle, když novorozeně přicházi na svět, tak pochopitelně denní světlo (či světlo z porodního sálu) na něj působí oslňujícím a ozařujícím dojmem. Taktéž  tyto zážitky mohou být součástí genetického programu na uklidnění člověka před tělesnou smrtí.

Nebo se lidé často setkávají s osobou, která se jim představuje jako Ježíš Kristus. Ale je to opravdu Ježíš Kristus? Obavám se, že mnohdy je to jenom podvodník, který se za něj vydává. Jak poznat pravého Krista od podvodníka? Je jen jedinný způsob: Položit to, co ta osoba říká, k tomu, co říká Bible. Zkoumat jeho slova z úhlu pohledu Bible a při nejistotě se raději zeptat kazatele, faráře, anebo staršího bratra ve víře, kterému důvěřujeme. Jestliže ta osoba říká něco, co neříká Ježíš Kristus v Bibli, jestliže tvrdí něco, co je v protikladu s biblickým učením, anebo zase něco důležitého, co říká bible, neříká, pak se obávám, že jsme se nesetkali s pravým Ježíšem Kristem, ale někým, kdo si za něj vydává pro to, aby svedl neopatrného poutníka a skrze jeho svědectví třeba i jeho blízké.

Jediným věrohodným pramenem o tzv. život po smrti, anebo i o Ježíši Kristu, je stále jen a pouze Písmo, Bible. Pamatujme na to, že naše mysl je oklamatelná a že nepřítel Boží je lstivý, často si na sebe beroucí  falešné podoby, říkaje něco, co bývá sice částečně pravda, ale v podstatě  se to v konečném důsledku projeví jen jako svůdná lež

Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.

Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě. 1. Jan 4, 1n


Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak.Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Galatským 1, 7n.

Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu. Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte (nebo - nesnášejte to v klidu)! 2Kor 11, 3n.
 

==================================================

V probíhajícím volebním období pozorujeme něco, co bych nazval Smrt demokracie. Výsledky voleb se přepisují pozitivní a negativní motivací, ústavní soud se neústavní většinou vzdává své ústavní povinnosti chránit legislativu před svévolí neústavní většiny parlamentu přijímat zákony protikladné ústavě, přední představitelé hlavních stran se přehánějí v závodě o nejrychlejší rozvod, nejmladší milenku (promiňte: přítelkyni, snoubenku) a o to, kterému novorozeněti poroste první zoubek. A v poslední době můžeme sledovat poslední dějství tohoto nebezpečného procesu - pověstný poslední hřebíček do rakve. Parlament je zcela znehybněn obstrukcemi jedné části politického spektra, která z ideologických důvodů chce zabránit přijetí tzv levicových zákonů. Jistě, ze vznešné pohnutky, aby nebyl ohrožen deficit státu. Ale... Co zabrání druhé části politického spektra, aby učinila totéž, když se to bude (ideologicky, a ze vznešených pohnutek) hodit zase jim? Proč by levice v situaci, kdy bude u nás vládnout pravice a bude se snažit protlačit, třeba nutné zákony podlamující sociální smír v zemi,  nemohla jednat stejně?

V okamžiku, kdy parlamentní menšina přestane respektovat to, že je menšinou, v tomto okamžiku končí veškeré zbytky demokracie. Demokracie, která zažila smrtelnou ránu,  když se  "pozitivně negativní motivací" přepsali výsledky voleb z roku 2006, již dnes v této republice neexistuje. Bude vzkříšena o letošních volbách? Můžeme v to doufat, můžeme se za to modlit...

==================================================

Nedávno jsem objevil fenomén fejsbůku. A zalíbil se mi. Je to nástroj vhodný pro evangelizaci. Na rozdíl od jednoho brášky, kterého si moc vážím, si nemyslím, že chodit na fejsbůk je hřích. Mohu se tam totiž sdílet o své víře, mohu osobně své - i nevěřící - přátele zvát například k přečtení křesťanských článků svědčící o Kristu. A oni mé pozvání mohou anonymně přijmout či odmítnout. Osobně doufám, že tak činím v Boží Bázni a v Boží Moudrosti, že mí nevěřící přátele se necítí do něčeho tlačeni, otráveni, nebo dokonce zhnuseni (a tímto se jim omlouvám, jestli se toto mé doufání nezakládá na skutečnosti). Modlím se, abych v tom měl moudrost.

Ale zároveň bych rád pozval křesťany na fejsbůk. Ano, pojďme tam a svědčme o Kristu. Ale buďme si vědomi, že tam nejsme sami za sebe. Nikam, kam přijdeme, nejsme sami za sebe, ale jsme tam jako vyslanci Krista. Jestliže jsme odevzdali své životy Kristu, pak nám již nepatří. Pak patří právě našemu Pánu, Ježíši Kristu. Ptejme se tedy zas a znova: Opravdu chce po mne Pán, abych se stal členem třeba té, či oné skupiny?  Chce po mne můj Pán, abych napsal ten či onen příspěvek? Opravdu je v plánu Božím, abych udělal to či ono? Anebo v té či oné situaci následují své zájmy, své záliby, svůj prospěch? Bratři a sestry, mne opravdu nezajímá, jestli si můj bratr v Kristu o mne myslí, jestli mám či nemám pěkný zadek. A Vás to snad zajímá?

S přáním Bohem požehnané neděle...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: Klinická smrt, smrt demokracie a fejsbůk... jitřenka 23. 02. 2010 - 18:29