Galerie úspěšných osobností...

26. prosinec 2009 | 11.06 |

V článku "Proč jako křesťan volím levici" jsem se zmínil - jen tak mezi řečí - o tom, že "nesmíme podlehnout iluzi a měřit úspěch příjmy v peněžence." Když ne obsahem bankovního konta, tak čím jiným? Jak rozeznat úspěšného člověka od neúspěšného, než novým fárem v garáži? Kdo jsou u mně to úspěšní lidé?

Za prvé jimi pro mne jsou rodiče. Otec dělník v hutnictví, maminka prodavačka. Nemají honosnou vilu, luxusní hausbót, drahé auto. Jen chatu v beskydech napadenou dřevomorkou a škodovku, kterou si zase pro změnu vyhlédla rez. Možná by jste si mohli pomyslet, že nic nedokázali. Nemají čím oslnit členy horních deseti tisíc. A přesto. Dali život třem lidem. Mně a dvěma mým  sestřičkám. Vždy nám dávali plno lásky, času, podpory. Drželi a stále nás drží a stojí při nás v čase naší dospělosti. Nikdy nám neukázali svá záda. Vychovali nás podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Za druhé bych chtěl zmínit maminku mé ženy. O ní také na plno platí to, co jsem napsal o svých rodičech. Také ona společně se svým manželem s láskou vychovala dva skvělé, báječné lidi. Maminka navíc měla ztíženou roli svou nemocí, mnoho času strávila po nemocnicích. A skvěle přijala i mně, ač jsem ji "bral" její dceru. Ačkoliv sám mám do ideálu zetě hodně daleko...

Třtí človíček, říkejme mu třeba pan AB, je učitelem na základní škole. Na sídlišti, které rozhodně není vilou čtvrtí pro nejbohatší. Za pár šestáků. Jeho plat opravdu nestojí za nic. A žáci, které učí, si z rodiny nepřináší základní morální principy jako třeba úctu k učitelskému sboru. Mnohdy ho to stojí mnoho sil a mnoho nervů, však vy, kdo stojíte za katedrou, víte své. Setkává se s často nepřátelskými a bojovně naladěnými rodiči, kteří své děti milují snad až láskou opičí. Setkal se vydíráním a s dalšími negativními věcmi. A víte co? Přes to všechno, s čím se potýká, ač s tím měl chuť stokrát praštit. On přesto učí dále. S láskou a s vírou v Pána, kterou už předal několika mladým, báječným lidem.

Čtvrtý muž je horník. Denodenně fárá do hlubin země, aby vydobyl pár valounků "černého zlata." Také on již vychovává dvě děti. Byl první, kdo mi představil Pána Ježíše. Když jsem byl v pubertě, vyrůstal jsem a dorůstal, hodně se mi věnoval a pomohl mi zakotvit ve světě, najiít to své místečko. I za něj jsem neskonale vděčný.

A takto bych mohl mluvit dále. O svých sestřičkách, o jejich bojích, starostech, o švárovi, babičkách. O dalších lidech, které denodenně potkávám na ulicích mého rodného městečka, za které jsem Bohu neskonale vděčný. O rodinách, kteří s láskou vychovávají své těžce postižené děti. A každý z nich je pro mne hoden větší úcty, než třeba pan Jágr, pan Hašek, pan Rosický. Né, že by tito pánové také nebyli hodni obdivu za vytrvalost a cílevědomost. Ale přesto, co například přinášejí sportovci společnosti dobrého ve srovnání třeba s doktory, neurology, kardiology, sestřičkama v nemocnicích, učiteli? Když porovnáme jejich platy, může se nám zdát,, můžeme podlehnout té iluzi, že jejich užitek ve srovnání třeba se sestřičkou někde v zapadlé okrení nemocnici  je mnohonásobně vyšší. Avšak stává se takovýto závěr opravdu čistou pravdou, i když jej demagogicky zopakujeme desetkrát, stokrát, tisíckrát? Ano, platy špičkových sportovců v mnohém odpovídají jejich dřině, Bůh jim je požehnej a chraň před závistí, ale je to jediné měřítko úspěchu?

Chraň nás Ruka Páně před takovýmto zjednodušením...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře