Galérie osobností: Ludmila Vaňková...

4. červen 2010 | 14.13 |

Tak, po prvním washovském období tohoto blogu si trošku od vážných témat odpočíneme trošku lehčím článečkem. Průvodkyní se nám stane paní spisovatelka Ludmila Vaňková.

Ludmila Vaňková se narodila 9.5.1927. Jejího otce popravili nacisté. Ona sama měla v padesátých letech problémy, z politických důvodů nemohla dostudovat Vysokou školu. Pracovala jako sekretářka, v letech 1968 - 1969 (t.j. v obrodné době Pražského jara) byla krátce členkou komunistické strany.  Psát knihy začala ve svých padesáti letech.

A dobře udělala. Její historické romány patří k tomu nejlepšímu, co se u nás napsalo a vyšlo. Dokázala zmapovat šeské dějiny od cca roku 1231 až (zatím tuším) do roku 1405. Soustřeďuje se na životní osudy historických postav, zkoumá jejich psychologii, motivaci. Osoby dějepisu ožívají před našima očima. Rád bych zde zmínil několik knížek, které mne velice zaujaly:

1) Král železný, král zlatý: Hned tato prvotina dýchá neopakovatelnou, gotickou atmosférou. Spisovatelka zde popisuje životní příběh krále Přemysla Otakara Druhého. Ten se narodil jako druhorozený syn krále Václava. Jako takový byl předurčen k církevní dráze, která mu však nebyla moc po chuti. Jeho žárlivý vztah k otci a prvorozenému Vladislavovi přešel mnoha výkyvy. Zvl᚝, když poznal snoubenku svého bratra, chladnokrevnou a bezcitnou Gertrudu, dědičku rakouských vévodů. Po nějaké době Vladislav umírá a tato smrt láme králi Václavovi srdce. Již není schopen plně vykonávat svůj úřad, na druhé straně odmítá pustit nezkušeného Přemysla k zodpovědnosti. Neschopnost králova vyvolává povstání tzv. beneefiční šlechty, kterému se Přemysl postaví do čela. Povstání Václav krvavě potlačuje. Nakonec se spolu smiřují. Přemysl získává rakouské vévodství a žení se s Markétou Babenberkovnou, tetou Gertrudy, ženou o více než dvacet let starší. Po smrti krále Václava se ujímá i českého trůnu. Dále kniha popisuje vládu nového krále, který na trůn nastupoval jako rytířský bojový plně podporovaný šlechtou. Avšak tuto podporu postupem doby ztrácí. Zvl᚝ u Vítkovců po smrti věrného Voka z Rožmberka získává hlavní slovo mladý Záviš z Falkenštejna. Kvůli neplodnosti Markéty si Přemysl nachází "oficiální milenku" a pokouší se u papeže vymoci legitimování svých levobočků. Toho dílem dosahuje, avšak Mikuláš, příští vévoda opavský, se nemůže ujmout královského titulu. Přemysl se ocitá bez dědice, proto se rozvádí s Markétou a žení se s mladou krásnou Kunhutou. Do které se však zamilovává i Záviš z Falkenštejna. Přemysl začíná mít se šlechtou stále větší a větší spory. Snaží se vybudovat silnou královskou moc opřenou o města a královské hrady a o církev, čímž naráží na zájmy předních šlechticů. Stejně tak svou rozhodnou spravedlností, kdy dává i venkovanům možnost domoci se práva proti mocným pánům a rytířům. To vše vyvrcholí spiknutím štárské šlechty, za kterým stojí jeho velká nepřítelkyně Gertruda.

Spiknutí je odhaleno a šest štýrských odbojných šlechticů je uvězněno. Král zůstává sám.

Vrcholem knihy je rozhovor králův s Jarošem z Poděhús. Tohoto šlechtice nedávno odvolal z úřady pražského purkrabství a svěřil mu daleké Chebsko. Nestačil mu však vysvětlit, proč se tak rozhodnul. V dnešním rozhovoru však Jaroš říká, že svému králi rozumí. Purkrabí Chebu mělo velkou úlohu při obraně české země a Jaroš děkuje králi za důvěru. Při čemž se krále zeptá, jestli ví, jak je nazývají jeho prosté venkovští poddaní. Nenazývají jej ani králem železným jako nepřátelé obávající se jeho velké moci, ani králem zlatým jako přátelé závidějící jeho velké bohatsví, ale nazývají jej jednoduše: Nᚠkrál.

Román končí rokem 1271 a narozením Přemyslova dědice, příštího krále Václava II. Spisovatelka tedy nepopisuje Přemyslův pád a bitvu na Moravském poli. Což je možná trochu škoda.

2)Dědici zlatého krále: V knize spisovatelka popisuje složitý trojúhelník: Dětský, avšak na svůj věk neobyčejně vyzrálý a inteligentní král, tuberkulózou nakažený a churavějící Václav II toužící po mateřské něze, jeho matka královna Kunhuta, která jej kdysi opustila v době, kdy ji potřeboval nejvíce, kdy jej poručník Ota Braniborský táhl z jedné chladné vězeňské kobky do druhé. Třetím v trojúhelníku je dokonalý rytíř Záviš z Falkenštejna, milenec jeho matky, avšak zrádce jeho otce. Rytíř Záviš Václava okouzlí, stane se jeho vzorem, ziskává královu důvěru a moc a začne spravovat království mladíkovým jménem. Království zpustošené pětiletou braniborskou loupeživou vládou  dostává z nejhoršího. Stane se i důvěrným rádcem Václavovým v osobním životě. Jejich vztah nepoznamenává ani smrt Kunhutina. Záviš se s Václavovým svolením uchází o abatyši Alžbětu, sestru uherského krále Ladislava Kumána. Václav se však později dozví, že Záviš měl s ní poměr ještě za života jeho matky. Začíná se cítit ohrožen: Syn Záviše a Kunhuty Jan (pozdější templářský rytíř) mohl vznášet nároky na český trůn a syn Záviše a Alžběty Záviš zase na trůn uherský. A Záviš se navíc začíná chovat podezřele. Ztáhnul se z dvora do soukromí, aby pak po nějakém čase pozval Václava na křtiny svého novorozeného syna. Václav uvěřil, že Záviš se spikuje proti němu, možná si začíná plně uvědomovat podíl Záviše na pádu jeho otce Přemysla, a dává slavného rytíře zatknout. Na to povstanou Vítkovci a část Ronovců a domáhají se propuštění svého vůdce. Král se nejprve smíří s Ronovci, pak s Rožmberky a nakonec odcestuje ze země, pověřuje svého nevlastního bratra, vévodu Mikuláše, potlačení povstání. Mikulᚠnechává Záviše, svého letitého nepřítele, vodit od hradu k hradu a hrozí jeho popravou, dkyž se odbojníci nevzdají. Zbývá poslední. Starší Závišův bratr, prvorozený Vítek z Krumlova, odmítne na první pokus vydat Hlubokou. Když se však začne zdát, že Vítek bude ochotný se vzdát, přikáže MikulᚠZáviše popravit ještě před vypršením dabé lhůty. 

3) Žebrák se stříbrnou holí je o samostnatní vládě Václava Druhého. Spisovatelka popisuje psychicky nevyrovnanou osobnost mladého, avšak nesmírně schopného a inteligentního krále a jeho úspěšnou vládu. Václav Druhý byl snad první český panovník, který si uvědomoval, že nesnědl všechnu moudrost světa a svěřoval vládu svým ministrům, profesionálním diplomatům, které si pečlivě vybírá. A mívá šastnou ruku. Úspěšnou expanzí do Polska  dovršuje sňatkem s mladou Eliškou Richenzou a korunovací za Polského krále. Získává též i korunu uherskou pro svého syna. Rozmach moci je však trnem v oku římského krále Albrechta Habsburského. V hodině zkoušky však Václav osvědčí svou vládu. Na rozdíl od svého otce mu šlechta v krizové chvíli zachováva věrnost a vhodně zvolenou metodou partyzánského boje drtivě poráží svého soka. Moc římského krále je rozbita namaděru, na příští rok Václav plánuje velkou ofenzívu společně s francouzským králem Filipem II s cílem zničit habsbukrské panství. Avšak už se mu nedostane sil. Po uzavření míru s Albrechtem umírá, ale to už je dějem jiného románu...

4) První muž království je příběhem Jindřicha z Lipé, jeho vztahu ke královně vdově Richenze i k novému králi Janu Lucemburskému. Jeho dávný nepřítel Vilém Zajíc z Valdeka se ho s královým souhlasem zmocní a uvězní. Po krátké domácí válce (tzv. válka dvou Elišek, Elišky Přemyslovny a Elišky Richenzy) je Jindřich z Lipé propuštěn na svobodu a usmižuje se jak s králem, tak i se svým "skoro" zetěm, panem Petrem z Rožmberka, který v kritické chvíli dal přednost svým osobním sobeckým zájmům (svatbě s další královnou vdovou Violou) před obranou společné věci.

5) Orel a had. To je podle mého soudu vrcholné dílo Ludmily Vaňkové. Vlastně se jedná o srovnání dvou životních osudů, charakterů: Coly di Rienzo a Karla IV. Cola se považuje za nelegitimního syna Karlova děda císaře Jindřicha Arriga a sní svůj velký sen: touží stát se také císařem. Díky lidového povstání se ujímá moci v Římě, avšak jeho ukvapená politika, nerozhodnost, nezměrná ctižádostivost a také alkoholismus jej o moc záhy připravují. Stává se uprchlíkem a exulantem, prokletý samotnou církví, až se dostane na dvůr krále Karla IV. Ten zase je jeho pravým opakem: Trpělivý, rozhodný, taktik, který dokáže sbírat drobné výhody krok za krokem a proměňovat je ve velká vítězství. Colovi zajistí usmíření s církví a ten je pak papežem poslán zpět, aby opět vládnul Řimu. Opět se však neosvědčí. Po nadějném začátku vyždíme finanční prostředky svých odbivovatelů, bratrů obávaného rytíře Moriala. Když ten se svou kumlanii ovládne Řím, aby si sjednal právo, nechává jej Cola lstí spolu se svými důvěřivými bratry popravit. A pak už se morální a osobnostní pád Coly di Rienzo zrychluje. Z nedostatku financí nechává skokově zvyšovat daně, které jeho výběrčí neomaleně a tvrdě vybírají z nejchudších, z paranoického strachu nechává popravovat své blízké přátelé. Upíjí se až k vidinám a byl by se upil k smrti, kdyby jej dav zfanatizovaný jeho skrytými letitými nepřáteli nezajal a nezlynčoval. Zatímco Colův život končí pádem, Karlův vrcholí slavnostní Římskou jízdou a ziskem císařské koruny. Obsahem románu jsou přirozeně i soukromé osudy obou hlavních postav, jak Coly, tak i Karla, jemuž smrt bere dvě manželky i maličkého synka. Po úrazu mu bere i mladistvou tvář a vzpřímenou postavu, musí se opět trpělivě a pomalu učit stát a chodit, cvičit ruce drobnými pracemi. Nakonec nachází nevinnou lásku, soukromé štěstí ve své třetí ženě, mladičké Anně Svidnické...

Paní Ludmila Vaňková nepíše pouze historickou prózu, pustila se i na pole sci - fi:

6) Mosty přes propast času: Až daenikenovská látka. Dávná civilizace je zničena nějakým neštěstím a zachrání se pouze několik lidí ve vesmírné lodi. Na daleké planetě naplanuje návrat a zpětné osídlení země. Nechávají naklonovat sto lidí, rozdělují je do tří vln, z nichž první se má hlavně rozmnožit, druhá předat kulturu a vzdělanost. Jestliže první vlna neuspěje, má druhé převzít její úkol, třetí vlna pak přeber úkol té druhé. Expedice vyráží k zemi. Když se druhá a třetí vlna nechává hibernovat, tak ta první sestupuje na zem. Kde právě probíhá myslím šesté či sedmé století. Expedice zjišuje, že země již je docela zalidněná. Že bílá civilizace v evropě to má nahnuté a tak zakládá svou akci hlavně v černošské africe. Druhá vlna přichází ve století šestnáctém. Ve španělsku se setkává s Rudolfem II. Zjišuje, že na předání nějaké kultury či znalostí není vhodná doba, z pronásledování inkvizicí se zachrání leda holé životy. Tento román však nese všechny negativní rysy autorčiných románů: Nejednotnotný a chaotický děj a mnoho postav, ve kterých se čtenář ztrácí. Knihy Ludmily Vaňkové nebývají určené pouzek jedinnému přečtení, u této to však platí dvojnásobně...

Jak se tak dívám na wikipedii, měla paní Vaňková před měsícem narozeniny. To jsem sice prošvihnul, tak aspoň tímto článkem bych tak nějak nepřímo rád popřál všechno nejlepší, pevné zdraví, hodně nových knih... (a samozřejmě požehnání od Boha spočívající v poznání a přijetí Pána Ježíše Krista :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 1.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: Galérie osobností: Ludmila Vaňková... javi 06. 06. 2010 - 22:04