Proč bojuješ s tímto chlapcem?

5. duben 2010 | 08.26 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

"Václave! Václave!"

Hlas Tichanův se odráží od zdí kostela a jeho krok ozvučuje celý sál. Přiběhne až k oltáři, tam se skloní nad spícím knížetem. Zatřese s ním:

"Václave, vzbuď se, Václave, je ráno..."

"Co se děje?"

Václavovo vědomí se ospale hlásí o slovo...

"Bavoři zmizeli, odtáhli, jsou fuč!"

"Odtáhli, kam?"

"Vrací se zpátky! Zvítězili jsme bez boje!"

Václav vyskočí na nohy, upraví si oblek a zakřičí:

"Koně! Dejte mi koně!"

Pak vyjede z Tetína a sám se dá na cestu k Bavorsku.

O několik hodin později vyruší vévodu Arnulfa u obědního stolu stráž, která přivádí přivázáného chlapce.

"Pane, chytili jsme špeha!" Hlásí voják.

"Kdo jsi?"

Ptá se Arnulf zajatce.

"To je kníže Václav, vojvoda Čechů," promluví biskup Tuto.

Arnulf se zarazí. Ještě jednou si prohlídne hocha. No hocha. Na svůj věk je chlapcem vysokým, svalnatým. A nesmírně podobným, jak Spytihněvovi, tak Vratislavovi.

"Nechte mne s ním osamotě..."

Dvořané a družiníci poslechnou Arnulfa a opouštějí jeho stan. Pak Arnulf přistoupí k Václavovi a nožem ho zbaví pout.

"Omluv, prosím, Václave, horlivost mých služebníků..."

Václav si osvobozenou rukou setře krev ze tváře.

"Předpokládám, že jsi chtěl se mnou mluvit, o samotě, hm?"

Václav přikývne:

"Ano pane..."

"Nuže?"

"Proč se vracíte domů?"

Arnulf se usměje.

"Dobrá otázka. První svolám vojsko, pravda, né tak velké, jako bych šel proti Ptáčníkovi, ale přesto nákladné, učiním vám před Tetínem jednodenní, lépe řečeno, jednovečerní divadlo, a pak se obrátí domů. To věřím, že to takovému malému štěněti vrtá hlavou..."

"Tak proč?"

"Posaď se Václave. Nemáš hlad, žízeň? Vidíš to, vyrušil jsi nás u oběda, mí dvořané ti zanehali takřka nedotknutou, bohatou stolici. Neostýchej se a jez..."

Václav Arnulfa pomalu poslechne, usedá ke stolu a nesměle si bere maso za stolu.

"Tobě to, Václave, mezi čtyřma očima mohu říci. Měl jsem sen. Né sen, nespal jsem... Ale ani né vidina, neboť jsem nebyl vzhůru... Měl jsem sen, zjevil se mi zářicí anděl a zeptal se mně: Proč bojuješ s tímto chlapcem? A já naráz nevěděl, co odpovědět. Proč? Protože mně můj zeď povolal do Čech? To jsem mu nemohl říci do očí, naráz jsem pochopil, jak je to směšné a banální. A tak jsem mlčel. A anděl opakoval: Pamatuj, kdo bojuje proti chlapci, bojuje proti mne..."

Arnulf se odmlčí a podívá se Václavovi hlouběji do očí:

"Jsi zvláštní člověk Václave. Probouzíš v lidech buď lásku, nebo nenávist, nic mezi tím. Nenávidí tě tví služebníci, nenávidí tě tví dvořané, nenávidí tě vlastní matka. Jindřich Ptáčník, kterému jsi zajímavým způsobem posloužil, tě hodil přes palubu. A mnoho, mnoho lidí touží po tvé smrti..."

Oba sklopí zraky.

"Pane, neutrpí však vaše autorita před vašimi lidmi, když se vracíte bez boje a prakticky bez kořisti."

"To je moje starost, Václave. Ano, utrpí... Ale přežil jsem porážku od Ptáčníka, přežiji i toto..."

"Mám návrh. Mí otcové ti platili tribut. Obnovím jej."

"Dobře, je to tvé rozhodnutí, nepožaduji to... Ale mám jednu podmínku: Snižme částku na čtvrtinu... Jestliže ten, kdo bojuje proti tobě, bojuje proti Bohu, co potom ten, kdo tě okrádá?"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

Moderované komentáře