Klavírní koncert Holocaust...

4. září 2010 | 18.16 |

V roce 2002 natočil režiser Roman Polanski film Pianista. Drsný, naturalistický film bez jakéhokoliv mejkapu. Film o hrůzách druhé světové války, Varšavském ghettu, lidské nenávisti, ne zloby, ale chladného propočtu.

 Tento film bylo pro mne velmi těžké sledovat. A skutečnost, skutečnost byla mnohem děsivější než děj na plátně. Z kina člověk může odejít v půlce, když však v tom žijeme, pak odejít nemůžeme. Když se díváme na plátno, tak ať jsme jakkoliv zažraní, přesto si tam někde vzadu uvědomujeme, že "to je jenom film." Ale pro ty lidi tam, to nebyl jenom film, to byla realita. Dennodenní realita. Film se dá stlačit do hodiny a půl, do dvou hodin a tu hodinu a půl či ty dvě hodiny prostě nějak vydržet. Ale pro ty lidi tam, ti tam prožívali roky. My víme, jak to skončí, přijedou spojenci a celou evropu zachrání, my to víme a pevně s tím počítáme. Oni tam, oni to nevěděli. Oni pouze doufali.

Člověk, to zní hrdě, řekl jeden filozof. Prý. Hrdě, anebo děsivě? Toho všeho jsme my, lidé schopni. Chůadnokrevně, od stolu, s kalkulačkou v ruce zabíjet.  Tedy i ty, milý čtenáři, i já. Anebo se nás to netýká? Nejsme snad i my dva lidé? 

Víte, on  za druhé světové nebyl jenom holocaust ten židovský. Vedle něho existoval i holocaust tělesně postižených, homosexuálů, Svědků Jehovových.  Ale i rómský. Má  své vlastní označení, jméno: Porajmos. Až osmset tisíc mrtvých Rómů, čtvrtina jejich předválečné populace. Jiné odhady bývají nižší. Jaktože se tolik mluví o židovském holocaustu a tak málo o rómském? Srovnejme počet uměleckých děl věnovaný tomu židovskému a tomu rómskému. Naprostý nepoměr. Proč? Není to třeba proto, že máme jiný postoj k židům a jiný k Rómům? Jistě, né všichni z nás milují židovský národ, mnozí jej i nenávidí. Ale pohrdat, pohrdat jím tak nějak jednoduše nejde. Přeci jenom mají v sobě cosi "vyvoleného." 

Před pár dny se v bratislavských ulicích stal masakr. Šílenec pozabíjel mnoho lidí, teď nevím přesný počet. Mimo jiné vyvraždil jednu celou rodinu. Rómskou rodinu. Mnoho komentářů, které jsem zahlédl, bylo následující: Nesouhlasím s tím činem, ale ti c..áni si to zasloužili svou hlučností a nepřizpůsobivostí.Nesouhlasím s tím, ale rozumím mu. Takto mnozí z nás psali, takto mnozí z nás mluvili. Trošku protiřečně. Když se podíváme na ty výroky pozorněji, všimneme si, že vlastně s daným činem souhlasí a schvalují ho. Jenom by ho oni sami neudělali.

Může si někdo zasloužit být zavražděn? Svou hlučností, svou nepřízpůsobivostí? Tím, že je prostě jiný? Může si někdo zasloužit být znásilněn, protože se obléká tak trošku jinak? V poslední době se množí vraždy bezdomovců, lidí bez střechy nad hlavou. Jaký k nim máme postoj? Kým vším pohrdáme? Vždyť i mnozí z křesťanů používají ve svých článcích vědomně, bez nějakých důvodů citace, slovo Cikán k označení Róma. A co naši politici? Premiérem naší země se stal člověk, který ve svých předvolebních šotech hovořil o "černých pasažérech našeho siciálního systému." Proč použil zrovna toto prořekadlo? Náhodou? Anebo zahrál na nejnižší pudy českého rasismu? Jaktože do komunálních voleb kandiduje člověk, který se (pravda v "emoční diskuzi") přihlásil k "násilnému" řešení rómské otázky? A jiná politička, známá svými kontroverzními výroky vůči romskému etniku, se k nim v této volební kampani nepřímo stále hlásí, když si necháva napsat pod svou podobiznu: "Pořád budu říkat to, co si myslím" (citováno z paměti). Jak je to možné v demokratické zemi v demokratických stranách?

Myslím si, že i dnes jsme my lidé schopni podobného holocaustu. Tak si sedněme na část těla k tomu stvořenou a podívejme se na film nazvaný jednoduše: Pianista.

Seznamy lidí na wiki, kteří pomáhali židům v době holocaustu: Zde a zde.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře