Hodit muže přes palubu...

25. únor 2010 | 08.15 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

Vévoda Arnulf má ve své řezenské pevnosti návštěvu. Pojďme také dál, nerušme, jen naslouchejme. Stařičký biskup řezenské diecéze, Tuto, totiž přijel vyjednávat mír, smíření. Ano, právě ten biskup Tuto, který loni opustil bavorský tábor, a který dokonce posléze svůj vliv úspěšně uplatnil ve prospěch Jindřicha Ptáčníka i v Čechách. Teď si stojí vzájemně tváří tvář.

"Synu, nemusím tě přesvědčovat o bezvýchodnosti tvé situace," povídá Tuto, "každý tvůj pohled z hradeb to činí za mne. Dobře víš, že i ve městě máme dostatek tajných příznivců, kteří jsou ochotni otevřít brány a pustit nás dovnitř. Máme dobré zprávy o tom, co se zde děje. Mohl bych ti říci i to, co jsi měl včera k večeři..."

Arnulf se zhluboka napije z konve nějaké medoviny. Biskupa nepřerušuje. Na tváři nedává nic znát, žádné emoce neukazuje. Tuto může zahlédnout jen jeho lhostejný výraz.

"...ale mohu tě synu ujistit, že Jindřich si nepřeje tvé zničení. Ví dobře, že jsi slavný a velký rek, nejlepší vojevůdce široko daleko, muž, jehož si říše nemůže dovolit ztratit. Říše tě, Arnulfe, potřebuje. Potřebuje tě silného, mocného. Král Jindřich hodlá vyslyšet tuto potřebu naší země, byť to není pro něho osobně výhodné..."

"K věci, biskupe..."

"Jediné, co si žádá, je tvé uznání své královské hodnosti. Že se sám vzdáš koruny, kterou sis svévolně přivlastnil..."

"To jsou dvě žádosti, biskupe..."

"Nikoliv, jedna a ta samá.

.."

Arnulf se upřímně, srdečně zasměje.

"Řekněme... A co mi nabízí?"

"Nemusí ti nabizet vůbec nic..."

"Nemusí, biskupe, ale jistě nabízí... Jinak by tě neobtěžoval tímto posláním a rovnou mě roznesl na kopytech."

"Poslal mne na mou vlastní přímluvu. Ani jsem mu nemusel moc popisovat tvoji rozumnost, sám ji dobře zná..."

"A za to ti mám být vděčný?"

"Nedělal jsem to pro tebe, ale pro řezenský a bavorský lid, pro mé ovečky, které mi Bůh svěřil do péče. Bavorský lid, znáš jej? Copak se mohu dívat, když se sbíhají vlci?"

Arnulf se zvedá ze židle a postaví se. Na proti biskupovi. Zpřímá se mu podívá do očí, Tuto neuhne pohledem. Vévoda pomalu a rázně promluví:

"Král Jindřich dobře ví, že mé postavení není bezvýchodné. Mám zásoby potravin na týdny dopředu, mé vojsko je bdělé, udržuje pořádek ve měste, mám jej plně pod kontrolou. Ptáčník si klidně může vylámat zuby. Sám si řekl něco o tom, že říše mne potřebuje silného a mocného. Předpokládám, že jeho nabídky budou adekvátní naší situaci. Tak přestaň chodit kolem horké kaše a vybal to..."

"Král ti nabízí plnou svébytnost ve tvých zemích i v zemích pod tvým vlivem."

"Včetně Itálie a Čech?"

Hořkou pilulku má Tuto ve svých ústech. Nelibí se mu hození spojence přes palubu.

"Včetně Itálie a Čech..."

Arnulf se opět posadí. Napije se. Podívá se na biskupa a zeptá se:

"A co s tebou? Čeká snad Ptáčník, že tě vezmu zpátky?"

"Obsazení biskupství je Vaše věc, Milosti, král vám do ní nemíní zasahovat..."

"Proč jsi mě zradil?"

V otázce zaznívá více osobní bolesti, než Arnulf chtěl. Tutona zná prakticky od dětství. Vždy k němu vzhlížel. Tuto jej jednu dobu i vychovával a vzdělával. Arnulf nenáviděl svého otce, bál se jej, o to více se k biskupovi přimknul. Tutonův útěk k Jindřichovi jej hodně poznamenal. Cítil v něm soud. Rozsudek.

"Protože jsi podlým způsobem nechal zavraždit Kazimíra, čistého a nevinného chlapce. Hodil jsi ho Maďarům jako hladovým lvům. Pro tuto krev jsem ti již více nemohl sloužit."

"Vyzpovídal jsem se z toho a přijmul jsem rozhřešení..."

"Na tvé rozhřešení, bez pokory, bez pokání, Bůh kašle. Jemu nejde o vnější obraz, o obřady, jemu jde o tvé srdce. A to tvé je tvrdé a chladné..."

"Jakým právem takto hovoříš? Ty mi přece musíš odpustit, odpuštění je tvá pracovní povinnost!"

"Odpouštět hříchy je právo kněze, ne jeho pracovní povinnost..."

Arnulf zbledne. Brada se mu roztřese. Ale za pár okamžiků ovládne své emoce a opět se na jeho tváři objevuje lhostejný výraz. Až definitivně přemůže své pohnutí, prohlásí nezúčastněným hlasem:

"Sám jsi řekl: Obsazovat řezenské biskupství je má věc. Přeji si, aby ses vrátil. Bavorský lid tě miluje a ty miluješ jej. Nechť tvůj návrat do úřadu vnímá Jindřich Ptáčník jako můj akt dobré vůle..."

Pak se na pár okamžiků odmlčí. Jakoby se nadechoval a chtěl něco dodat, ale rozmýšlí si to.

"Můžeš jít, audience skončila..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře