LIII:Vražda

5. únor 2010 | 18.52 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

Postava zahalená v ženský šat vychází z domu a usedá na koně po způsobu slabšího pohlaví a nechává zbrojnoše, aby vzal uzdu a pomalým krokem si to mířil ke Novému hradišti. Je oblečena do černého smutečního hábitu, ne nepodobnému těm, který v dalekých zemích nosí panny jeptišky, které svůj život zasvětily Bohu. Vlasy i tvář halí šátek, tak, aby se kromě očí žádné části obličeje nemohl dotknou svit bledého měsíce ozařující scénu.

Vladyka Žizaň si posílá pro svou odměnu, pro svou oběť. Zbrojnoš se pod vousem zle usmívá. Dobře zná choutky svého pána a kdo ví, možná se dostane i pro posádku. Zkušeným zrakem odhaduje dnešní kořist. Pán asi nebude moc spokojený. Dívka se mu zdá taková hranatá, docela ramenatá. Ale možná to bude světelný klam, když si ji prohlížel v domě a šacoval ji, jestli neskrývá zbraň, byla krásná, jemná, něžné postavy. A teď, podle chůze a jízdy na koni, se zdá nezkrotná a pyšná. Tím lépe pro prosté bojovníky, jejich šance tím vzrůstají.

Po několika desítkách minut procházejí bránou. Strážný poznamenává něco rádoby vtipného, co mělo mířit na čest osoby, která zanedlouho stejně má projít poskvrzením. U dvorce velitele voják zastaví. Postava seskočí z koně a nechá se vést budovou. Nakonec se otvírají dveře, kořist s tlučícím srdcem vstupuje do místnosti ponížení.

Na posteli leží muž, oblečen v lehké haleně. Jeho tělo je zdobeno mohutnými svaly vojáka, který prošel již nejednou bitvou. Nejedna jizva oslavuje jeho odvahu a prokázané hrdinství.

Příchozí se otáčí k němu zády a pokorně měkkým hlasem požádá: "Zhasněte prosím všechna světla, když mne chcete zneuctít, ať mne při tom nevidíte..."

Vladyka vstáva a plní přání své návštěvy. Pak přistoupí a položí své ruce osobě na ramena. Teď se však postava bleskurychle otáčí a maje v ruce nůž podřízne Žiznánovi krk dříve, než válečník stačí jakkoliv reagovat. Ten vytřeští zrak, zachrochtá. S posledních sil zachytí do svých rukou šátek a ztrhne jej příchozícímu z hlavy. Na místo ženy spatří tvář sotva odrostlého, dospělého chlapce. Pak se svalí k zemi.

Chlapec odhazuje nůž. Štítivě. Usedá na vladykovo lože a v naprosté tichosti čeká na nový den.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře