Jak střežíme Hospodinova Pomazaného?

9. listopad 2010 | 05.00 |

Zífejci přišli říci Saulovi do Gibeje: "David se přece skrývá na pahorku Chakíle naproti poušti Ješímónu." Saul hned sestoupil do pouště Zífu se třemi tisíci muži vybranými z Izraele, aby v poušti Zífu hledal Davida. Saul se utábořil na pahorku Chakíle, který je při cestě naproti poušti Ješímónu. David, který se usadil v poušti, viděl, že Saul přitáhl do pouště za ním. David totiž vyslal zvědy a zjistil, že Saul opravdu přitáhl. Odebral se tedy na místo, kde se Saul utábořil. David uviděl místo, kde ležel Saul i Abnér, syn Nérův, velitel jeho vojska. Saul spal v ležení a lid tábořil kolem něho. David vyzval Chetejce Achímeleka a Abíšaje, syna Serújina, bratra Jóabova: "Kdo se mnou sestoupí k Saulovi do tábora?" Abíšaj řekl: "Já s tebou sestoupím." Tak vnikl David s Abíšajem v noci mezi lid, a hle, Saul leží, spí v ležení a jeho kopí je zabodnuto do země v hlavách lože ; Abnér a lid leželi kolem něho. Abíšaj řekl Davidovi: "Bůh ti dnes vydal do rukou tvého nepřítele. Teď dovol, ať ho jedinou ranou přirazím kopím k zemi, druhé rány nebude třeba ." David však Abíšajovi řekl: "Neodpravuj ho! Vždyť kdo vztáhne ruku na Hospodinova pomazaného a zůstane bez trestu?" David dále řekl: "Jakože živ je Hospodin, jistě jej Hospodin zasáhne; buď nadejde jeho den, kdy zemře, anebo odejde do boje a bude smeten. Chraň mě však Hospodin, abych vztáhl ruku na Hospodinova pomazaného. Vezmi tady to kopí, které má v hlavách, i džbánek na vodu a odejděme." David vzal kopí a džbánek na vodu od hlav Saulova lože a odešli. Nikdo nic neviděl, nikdo nic nevěděl, nikdo se neprobudil, všichni spali; padla na ně mrákota od Hospodina. David pak přešel na protilehlou stranu, postavil se na vrchol hory vpovzdálí, takže mezi nimi byl značný prostor. David zavolal na lid a na Abnéra, syna Nérova: "Jestlipak odpovíš, Abnére?" Abnér se ozval: "Kdo jsi, že voláš na krále?" David Abnérovi řekl: "Jsi přece muž. Kdo je ti v Izraeli roven? Proč jsi nestřežil krále, svého pána? Někdo z lidu přišel krále, tvého pána, odpravit. Nepočínal sis dobře. Jakože živ je Hospodin, jste syny smrti, protože jste nestřežili svého pána, Hospodinova pomazaného. Podívej se teď, kde je královo kopí a džbánek na vodu, který měl v hlavách!" Saul poznal po hlase Davida. Otázal se: "Je to tvůj hlas, můj synu Davide?" David řekl: "Je to můj hlas, králi, můj pane." Dále řekl: "Proč vlastně můj pán pronásleduje svého otroka? Vždyť čeho jsem se dopustil? Co je na mně zlého? Nechť nyní král, můj pán, vyslechne slova svého otroka. Jestli tě proti mně podněcuje Hospodin, nechť přijme vůni obětního daru. Jestli však lidé, ať jsou prokleti před Hospodinem. Vždyť mě dnes zapudili, abych se nemohl podílet na Hospodinově dědictví, jako by řekli: ‚Jdi sloužit jiným bohům.‘ Kéž má krev nevyteče na zem daleko od Hospodinovy tváře.

Vždyť izraelský král vytáhl, aby hledal pouhou blechu, jako by honil po horách koroptev." Saul na to řekl: "Zhřešil jsem. Vrať se, můj synu Davide. Nic zlého ti už neudělám, protože sis dnes cenil mého života. Počínal jsem si jako pomatenec, převelice jsem chybil." David odpověděl: "Tu je královo kopí. Ať sem přijde někdo z družiny a odnese je. Hospodin odplatí každému za jeho spravedlnost a věrnost. Hospodin tě dnes vydal do mých rukou, ale já jsem nechtěl na Hospodinova pomazaného vztáhnout ruku. Hle, jaký význam jsem dnes přikládal tvému životu, takový význam ať přikládá Hospodin životu mému a vysvobodí mne z každé úzkosti!" Saul Davidovi pravil: "Buď požehnán, můj synu Davide! Jistě mnoho vykonáš a dokážeš." David pak šel svou cestou a Saul se vrátil ke svému místu. 1 Samuelova, 26. kapitola...

Vážený čtenáři, otevřeli jsme další cyklus námětů k přemýšlení nad biblickými texty, tentokrát na téma dvacáté šesté kapitoly první knihy nesoucí jméno proroka Samuele. V prvním článku jsme si představili dva hlavní hrdiny tohoto děje: Davida a Saula. A v těch dalších jsme si zase uvědomovali, jak je důležité "jít k Saulovi"  a správně uchopit "Saulovo kopí a džbánek na vodu". Dnes tedy, máte - li zájem, můžeme zase pokračovat dále...

V textu nesmíme přehlédnout jednu velmi důležitou Davidovu větu, kterou vnáší do našeho příběhu další rozměr. David zavolal na Abnera: Jakože živ je Hospodin, jste syny smrti, protože jste nestřežili svého pána, Hospodinova pomazaného!

I Kristus, stejně jako Saul, je Hospodinův pomazaný. A tak i Saul v určitých chvílích zobrazuje Krista. A proto se domnívám, že zde Davidova otázka směřuje i na nás, na křesťany: Jak my střežíme Svého Pána, Hospodinova Mesiáše?

Saulův tábor v tomto rozměru představuje sbor, církev, nebo i naše srdce. David s Abíšajem vniklli až k Saulovi, k Hospodinovu pomazanému. Nikdo je nezastavil. Nikdo nezavolal: Stůj, kdo tam, řekni heslo. Proč ne? Protože tam všichni spali. Chrápali. během své duchovní noci  Bylo jim to jedno. Saulův tábor zobrazuje duchovně mrtvý sbor, do kterého může přijít každý nečistý duch a zmocnit se Saulova kopí a džbánku na vodu, tedy vedoucího postavení ve sboru, v církvi, postavení toho, kdo vede, jakož i toho, kdo udílí požehnání.

Jak my střežíme náš sbor? Kazatel BJB Alois Boháček jednou hovořil o duchovním Shengenu - o církvích bez hraničních kontrol. Zastavujeme  každého duchu, který přichází do našeho sboru a chceme od něj slyšet heslo? Vážení přátelé, bratři a sestry, to není pouze úkol kazatele, faráře, bratrů starších, ale nás všech. Například řád Církve bratrské zcela otevřeně píše o tom, že každý věřící je osobně zodpovědný za duchovní stav sboru. Ti Saulovi vojácí možná tak v klidu spali i proto, že věřili, že strážci jsou na stráží. Ale i strážci tam spali. I naši kazatelé, pastoři, reverendi, starší, biskupové, arcibiskupové, si mohou zchrupnout. A kdo pak zastaví falečného ducha a bude chtít po něm heslo, než my dva, vážení čtenáři, já a Vy?

A jak střežíme naše srdce? Ta samá otázka. Jak střežíme Hospodinova pomazaného v naši duši? Necháme také každého nečistého ducha vejít a zmocnit se kopí a džbánku na vodu? Aby to byl satan, kdo nás vede v denodenních životech, aby to byl satan, kdo nám udílí požehnání a svátosti? Každou myšlenku, která klepe na dveře našeho srdce a duše, musíme zastavit a ptát se, jaké je heslo.

A je jedinné heslo pro křesťana, pro jeho srdce a pro jeho sbor. A tím heslem je jméno: Ježíš Kristus.Každého ducha, který nenese jméno Ježíše Krista, jsme povinni vyhodit ze dveří církve či sboru pryč a pohrozit mu, ať ho tu už příště nevidíme. Ještě jednou zdůrazňuji: hovořím o nečistých a falešných duchů.

Neboť v historii se již stalo, že se falešný, nečistý, antikristův satanský duch zmocnil skrze středověký papežský úřad Saulova kopí a džbánku na vodu. A stalo se tak proto, že Saulův tábor spal, podřimoval, topil se v temnotě noci. Výsledkem bylo mrtvé společenství, kde jen a jen z Milosti Boží se tu a tam rozhořel nějaký ten slaboučký plamínek života, který byl žel bohu často udusován dříve, než vznikl pořádný Plamen a Oheň Ducha Svatého

Vezměme si toto varování z minulosti vážně. To není problémem pouze středovéké církve. Před tímto nebezpečím není imunní žádné církevní a sborové shromážděni. Mějme napaměti, že když nestřežíme "Hospodinova pomazaného" věrně, stáváme se "syny smrti." Ne "Božími syny a dětmi", ale dnešní text nás varuje, že se v takovémto případě stáváme "synové smrti," t.j. hříchu, zla, Satana, nečistého ducha, který se v našem životě či v naší církvi chopil kopí a džbánku Pomazaného Hospodinova Mesiáše.

Boží Milost a Milosrdenství s Námi, se Všemi!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře