O modlitbě...

20. leden 2010 | 08.45 |

V našich toulkách po Kázání na hoře se dostáváme k místu,kde Kristus učil své učedníky, jak se správně modlit. Toto místo bývá do češtiny překládáno dvěma různými způsoby. Řekněme katolicky a protestantsky. Já osobně se nedomnívám, že by měl nutně být správný jenom jeden z těchto dvou překladů. Podívejme se na ně. Začneme tím katolickým:

Modlíce se pak, nemluvte mnoho jako pohané, domnívajiť se, že budou vyslyšeni pro svou mnohomluvnost... (Matouš 6, 7 - Překlad dr. Sejkory - dr. Hejčla). Jinými slovy: Buďte struční. A opravdu, jestliže srovnáme modlitbu například Otče Náš s liturgickými modlitbami té doby, pak se ukáže zcela nepopíratelně až nápadná stručnost, strohost Kristovi modlitby. Jako by ji chyběla jakékoliv listí zelené poezie a zbylo jenom to základní, to drevo.

Boha se prostě nedá ukecat slovy, ale jen a pouze kajícím, milujícím, věřícím srdcem. Mnoha vzletnými slovy nejde obalit prázdnotu srdce. My, protestanté, se mnohdy při modlitbách svými slovy květnaté mluvy modlíme horoucně, až si naši blízcí říkají, to je ale horlivý a dobrý modlitebník, při čemž naše srdce může být vzdáleno od Boha a přítomno právě u pochval těch, co naši modlitbu slyší.

Takže né mnohomluvnost. Svoji výřečnost si ponechme na setkání třeba se silniční policejní kontrolou. Ukecávat Boha, kdy řekneme jedno velké nic mnohými bohatými, vlastními slovy, ani nezkoušejme.

Druhý překlad těchto míst zní takto: Když se modlíte, neopakujte naprázdno slova jako pohané, neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. (Tamtéž, ČSP)

Jiný překlad dokonce tvrdí, že pohané so dmnívají, že budou vyslyšeni "pro počet svých slov." Když do onoho magického počtu chybí dvě, tří slova, tak něco se zopakuje, nebo se pár slov řekne "naprázdno." Jinými slovy: Pro nás se nesmí stát modlou forma modlitby. Naši bratři z katolické církve snad mají dokonce recepis: Na ten hřích tolik zdravásů a tolik otčenášů, na onen hřích zase tolik. A jak se domodlíš, tak věz, že ti Bůh odpustí právě pro počet svých slov. A i když toto třeba přímo takto netvrdí, ale onen princip, tolik a tolik modliteb za ten či onen hřích, už k tomuto závěru sám svádí. A to je přímo nebezpečné. 

Mnozí lidé mají mnohé, jinými lidmi zformulované, modlitby za přímo kouzelné a bojí se modlit slovy svými. Věří, že když dodrží formu, stane se zázrak. Jakoby Bůh měl omezený sluch, ke kterému se zvuk šíří jenom přes určité šablony. Řekneš li slovo jinak, tvá modliutba se do šablony nevejde a ty máš smůlu. Anebo se raději nemodli přímo, ale zkus to přes nějakého prostředníka, radí. Však "chutí máme na vybraní, co je kyselé, nemusí být slané..." Teda pardon, svatých máme na vybrání. Že by v Kristu přistupovali k Bohu svobodně a volně,to raději ne, jakoby Bůh potřeboval sekretářku, která by objednáva schůzky anebo přímo předříkávala potřeby jiných. 

Ale v Bibli, v evangeliích, máme představeného jiného Boha. Když se ke Kristu obraceli prosebníci, nikdy je nevyhnal slovy: Běžte nejprve za mými učedníky, nebo přímo za mou matkou, neboť všechny milosti mohu dát jenom skrze ni. Nikoliv, kdo se obrátil ke Kristu, k tomu se obrátil i Kristus sám. Prosebníci nepředkládali Kristu své prosby naučenými, liturgickými frázemi, aby dodrželi určitý počet, množství, svých slov, ale ani svou mluvu květnatě neobalovali a nesnažili se Krista ukecat pro svou mnohomluvnost.  Prostě co měli v srdci, to přímo i na jazyku.

Učme se od nich.

A dneska do třetice se rzloučíme výrokem, který sice nepochází z křesťanského prostředí, vyslovil jej tuším Mahátmá Gándhí: Při modlitbě je lepší mít srdce beze slov než slova bez srdce. Amen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře