Zasažena bleskem...

11. listopad 2010 | 20.56 |

Tento příběh se udál asi před deseti lety.

Venčím si tak jednou Ketynu, psa, boxerka, naší rodiny a nedávám moc pozor. Ketyna si čmuchá, čmuchá a já se oddávám svým myšlenkám, jsa přeci filozof, no ni. A tak jsem ani nezbystřil pozornost, když si Ketyna chtěla nosem přečíst milostný vzkaz, který ji zanechal nějaký psí frajírek. Na sloupu elektrického osvětlení.

Naráz sebou trhla, obrátila se a dala se vpichy. Nečekal jsem to, tak se mi vytrhla z rukou a utíkala v dál, vodítko vesele plápolalo a mávalo mi jakoby na rozloučenou. Ale pak na mně, ten náš věrný pesánek, způsobně  počkala - u venkovních dveří našeho věžáku. Celá se třepala chudinka. Čekala, až konečně dojdu a  klíčkem otevřu ty strašně velká, skleněná vrata.

Dostala elektrickou ránu, šok a utekla z místa bolesti, kde ji pálila půda do místa, kde se cítila v bezpečí. Domů. Docela jako učedníci Ježíše Krista, v článku Nenecháváme stát Krista někdy opodál samotného?

Když nás, křesťany, začne pálit půda pod nohama, kam asi utečeme? V čase nebezpečí a pronásledování, až tehdy se pozná, zda-li u Krista máme své bezpečné místo. Do té doby jsou všechno jenom slova.

Ale nebudeme-li se modlit, již dnes modlit, tak zítra v této zkoušce neobstojíme...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře