I Nelíbí se mi to...

11. únor 2010 | 08.53 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

"Nelíbi se mi to..."

Hořibor, kníže charvátů, se zamračí. Radslavova slova jej znepokojují. Na druhé straně pohled, který se před ními otvírá, vypadá majestátně. Hrad tyčící se k nebi na protějším kopci.

"Emerichovi věřím," odpovídá Kouřimskému, "bojoval jsem s ním před dvěma lety proti králi Konrádovi v Arnulfově vojsku..."

"Je sice pěkné," bručí si Radslav svou písničku dále, "že Emerich sloužil Arnulfovi před dvěma lety, slouží mu však i dnes?"

Hořibor se zadívá na muže, o kterém se vede řeč. Jedná se o bavorského hraběte, který do Prahy přivezl Arnulfovo poselství, výzvu k téhle válečné výpravě. Ten teď ukazuje rukou na protější hrad a povídá svou němčinou:

"Pánové, tam na nás čeká nocleh a teplá večeře..."

Hořibor Arnulfovu poslu plně důvěřuje. Teda, věřil by mu, kdyby Radslav mlčel. Teď se mu v duši uhnízďuje červík pochybnosti. Nedal se moc uchlácholit známou tváří? Byla pečeť listu, který doručil, opravdu pravá? Po pravdě řečeno, moc ji nezkoumal. A i kdyby, vyrobit falzifikát není nemožné...

Emerich se podívá Hořiborovi přímo do očí:

"Děje se něco?"

Charvát se začervená. Takhle pochybovat o bratru ve zbrani. Copak to nebyl Emerich, na jehož přímluvu získal Arnulfovu dceru za manželku? Pravda, dceru z levého boku, ale přece jen. Ten sňatek z Hořibora učinil předního mezi českými knížaty. Neboť nechce dopustit, aby se hrabě urazil, přece jenom mu on osobně za mnohé vděčí a tak odvětí, s trošičkou záměrné nepřesnosti:

"Nic, jenom se obdivujeme Vaši pevnosti..." Po těchto slovech posunkem vyzve svého druha, aby společně vyjeli hradu vstříc. Radslav však zůstává stát:

"Spíše než nocleh a teplá strava nás tam čeká zrada a nůž v zádech. Já, se svými lidmi, přenocuji zde..."

Vladyka Mstina, župan z Levého Hradce jedoucí v těsném závěsu, přikývne:

"Radslav má pravdu, zůstanu zde s ním..."

Hořibor se ocitá v nepříjemné situaci. Obrácí se k Emerichovi a překladem do němčiny mu, neochotně, vysvětlí vzniklý problém. Bavor jen pokrčí rameny a odvětí:

"Máte li sebemenší stín pochybnosti, nebudu vás nutit. Mějte dobrou noc..."

Vojsko se dělí na dvě skupiny. Radslav se smůtně zadívá do krajiny před sebou. Pozoruje své druhy, jak se postupně blíží k hradbám a vjíždí do kamenné pevnosti. Vladyka Mstina se připojí k jeho boku a položí mu ruku na rameno.

"V pořádku?"

"Varoval jsem a nebyl jsem vyslyšen..."

Radslav se ošine. Slovo zrada začíná jeho démon opakovat stále hlasitěji a hlasitěji. Cítí, že přichází nový démonův útok, jeho nový křik, nové nadávky, nový průvan sprostých slov, před kterým nelze utéci, nelze se schovat, nelze je zaplašit, nelze se jich zbavit.

"Utábořme se..." Mstina přikývne a odběhne svolat zbytak mužstva a přidělit rozkazy. Radslav sesedne z koně, sedne si na poražený kmen a zaboří si hlavu do dlaní. Zkouší si zacpat uši, ale jak dobře ví, zbytečně...

"Zrada! Jsi zrazen!"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře