Radslav ještě nespí.

17. únor 2010 | 16.58 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

Radslav ještě nespí.

Obchází stráže, žertuje, povzbuzuje. Připíjí si s vojáky a povídá si s nimi. Je neklidný. Chodí z místa na místo, nebo pozoruje pevnost naproti, osvěcenou měsíčním svitem.

Nelíbí se mu dnešní večer. Jeho démon stále dokola říká slůvka o zradě. Ale nic více, žádné podrobnější informace. Nenechává Radslava usnout, nutí ho k aktivitě. Pořád. 

Také Mstina ve svém stanu bdí. Cítí vzrušení. Vytahuje meč z pochvy, dýchne na něj, otře jej do látky. Těší se. Dnes v noci udeří. Před chvíli vyslal pobočníky, aby jeho muže připravili k boji. Tajně, neslyšně. Přichází den msty.

Jako přesvědčený stoupenec Vratislavův Mstina nevěří v přirozenost jeho nedávné smrti. Podle něj v její náhlosti muselo mít prsty nějaké spiknutí, podezírá Hněvsu, Drahomíru, Radslava. Jejich rychlá reakce, bleskurychlé ovládnutí Čech dříve, než se Vratislavovi věrní stačili otřepat z překvapení, měla punc připravenosti, naplánování. On sám však jim moc velký odpor nekladl, byť jako župan Levého Hradce velel významné pevnosti blízko Prahy. Vyčkával, čekal protiútok, Tichanův, Ptáčníkův, Václavův. Ten však nepřišel, Václav se s matkou smířil a s jejími příznivci se domluvil. Odevzdal jim vládu nad zemí. Mstina ucítil zklamání, nečekal tento vývoj.

Ctirad, jeho přítel a spojenec, jej však navštívil a nastínil Václavův a Ptáčníkův plán. Drahomíra a její lidé lační po jediném: Válce proti Ptáčníkovi. Této touze odevzdali své kroky. Stali se zaslepenými a jejich zaslepenost je vedla do dnešní pasti.

Václav vymohl na Ptáčníkovi milost pro chycené. Milost absolutní, nejenom v záchraně života, ale ve smazání všech následků, v naprostém zapomenutí této výpravy. Král Jindřich slíbil, že ke každému, koho mu Bůh vydá do ruky, bude mít stejný vztah, jako před válkou. Jindřich slíbil dokonalé odpuštění. Avšak Radslav se lapit nenechal. Tato skutečnost Mstinovi otvírá dveře k vyřízení starých účtů.

Je čas udeřit. Počet Mstinových vojáků sice nedosahuje počtu Radslavových, Mstina disponuje přibližně pětinou toho, čím Radslav, ale na Mstinově straně bude moment překvapení. Při troše štěstí a šikovnosti může být celý tábor jejich , aniž by došlo k boji muže proti muži.

Do stanu vchází Mstinův pobočník a hlásí, že všichni bojovníci jsou připraveni a čekají na povel. Mstina pokyne hlavou a rozkazuje pobočníkovi, aby tento pokyn vydal přibližně za půl hodiny. A daje tento rozkaz sám opouští stan.

Prochází budoucím bojištěm. Radslavovci podřimují. Také i strážím se už zavírají oči. Mstina přichází k Radslavovi.Pozdraví se. Prohodí pár slov, o dnešním večeru, o počasí, o jasném měsíci, hvězdách dívající se na zem. O zradě, kterou Radslav cítí v kostech.

Ozve se vlčí zavolání. Kouřímský kníže se usměje. Smečka se svolává ke společnému lovu. Otočí se k Mstinovi zády s úmyslem vrátit se do tábora. A snad i konečně ulehnout ke spánku.

Mstinův nůž však proniká Radslavovými zády. A podruhé. A potřetí. Kníže kouřimský, starosta zlíčanů, vydá z úst chrapot, klesne na kolena. Pak obejme zemi...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře