V bázni Boží II: Chybí ti tvá žena?

7. listopad 2010 | 16.45 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

"Tvá žena ti stále ještě chybí, viď?"

Tichan zbledne. Roztřese se mu brada. A kdyby jenom brada. Neboť právě drží pohár vína, třísní si oblek. Víno tedy vrací zpátky na stůl.

"Vážně chcete, Milosti, o tom mluvit?"

Stále mi vyká, všimne si Václav. Od té diskuse, dobře, řekněme hádky na Tetíně. Vyká mi. Chce mezi námi postavit zeď?

"Ano, rád bych. Jak dlouho je mrtvá? Dvacet let, patnáct let?"

"Čtrnáct, Milosti..."

"Jak dlouho jste byli spolu?"

"Dva roky. Zemřela při svém prvním porodu..."

Václav se na chvíli odmlčí. Pak pokračuje:

"A už jsi se potom nikdy nezamiloval?"

"Nikdy, pane..."

"Musela to být vzácná žena..."

"Ano, můj pane, jediná mezi všemi..."

"A co tvé mužské potřeby?"

Tichanův divoký pohled se vryje Václavovi do mysli. Zastydí se.

"Omlouvám se ti, Tichane..."

"To nic..."

Tichan se chápe vína a tentokrát se tento už osvěžující nápoj dostane do jeho hrdla. Opět chvilka ticha. Prolomí ji Tichan:

"Proč otvíráš starou minulost, Václave?"

Otcovská starostlivost se vrátila Tichanovi do hlasu. Václav se nadechne, vezme odvahu a odpoví:

"Chtěl bych tě o něco požádat, Tichane, ale ciť se volný a neboj se mne odmítnout..."

"Ano?"

Druhý Tichanův mocný lok.

"Ožeň se s mou matknou..."

Tentokrát Tichan vyprskne. To víno mu dnes není souzené...

"Cože? S kým?"

"S Drahomírou, s mou matkou..."

"Ne ne, Václave, najdi si někoho jiného..." Zavrtí hlavou...

"Vyslyš mne, Tichane. Má matka je opět těhotná, rozumíš mi? Nesmí porodit syna knížeti Radslavovi... Avšak kdyby se narodil jako tvůj syn..."

Tichan se zarazí: "Ty se ho bojíš! Ty se toho malého bojíš! Před rokem jsi se nebál!"

Václav zbledne.

"Nejde jenom o to," snaží se zamluvit Tichanovu poznámku, "ale má matka je ještě mladá. Potřebuje manžela. Apoštol Pavel přikazuje mladým vdovám znovu se vdát, aby nepadly do pokušení. A jestli se má někdo stát mým otcem, ať jsi to ty... Ty, ke kterému tak či tak už vzhlížím, ty, který mne dennodenně učíš, co je to být mužem... A já věřím, a já vím, že ty bys ji mohl učinit šťatnou, že ty bys ji mohl ochránit, jestli by se mi něco stalo"

"Nemůžu, Václave, nemůžu vyměnit své něžné vzpomínky za... za ni..."

"Tolik ji nenávidíš?"

"A ona mne..."

"Ona se změnila, skutečně se obrátila..."

"Tak proč se bojíš? Když byla pohankou, nebál ses... Ale taky jsi neměl moc. Snad ti nezachutnala?"

"Tichane, jsi jediný z mých stoupenců vhodného věku, kdo není ženatý... Vždyť tě nežádám, abys ji miloval. Nežádám tě, aby jsi s ní dělal... No, však víš, co..."

Tichan položí ruku na Václavovo rameno:

"Poslyš synu. Uvaž, po jaké cestě se vydáváš. Říkáš, že já tě učím, co je to být mužem.Je tu však někdo, kdo tě učí mnohem více: Co je to být křesťanem. Promluv si s ním o tom dítěti..."

"Uděláš to, Tichane?"

Tichan zaposledy zaváhá...

"Ne, neudělám to... Ale víš, kdysi jsem ji slíbil věrnost, věrnost podmíněnou knížetem Vratislavem. Tento slib, Václave, trvá. Ale stává se podmíněnou vůli tvou..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře