VBBII: Jděte v pokoji...

2. leden 2011 | 17.41 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

Dva mladí lidé prosí o slyšení. Župan si je prohlíží. Jeho zástupce se zachmuří. Starší z této dvojice se mu zdá povědomý. Avšak přes hustý vous ho není schopen identifikovat. Také mladšího jakoby už někdy viděl. Ten se drží ve stínu svého staršího druha.

Župan naslouchá jejich žádosti, kterou přednáší staršímu z této dvojice. Pak přikývne a řekne:

"Dovedu Vás za farářem, pojďte za mnou..."

Za pár okamžiků pak už velitelsky tluče na dveře zdejší fary. Sluha, otvírající dveře, je pozývá dále a uvádí je do pracovny. Tam nalézají kaplana za hromadou pergamenu a knih uprostřed pilné práce. Teď nemilostivě zdvihne oči směrem k županovi a německy prohlásí:

"Co si přeješ?"

Intonace hlasu nebyla zrovna přívětivá, farář si dává záležet na tom, aby příchozím ozřejmil, v jak nevhodný čas jej vyrušují. Zatímco zástupce župana překládá jeho slova, on opět zaboří svůj zrak do pergamenů a pokračuje v práci.

"Důstojnosti, tito dva mladí lidé žádají o registraci. Mají od knížete povolený roční pobyt v našich lesích a volný lov za stanovené daně."

Zástupce se opět chopí překladu. Lámavou, velmi lámavou němčinou, přibližuje, velmi okrajově, obsah županových slov. Mladší lovec se v duchu ušklíbne. Noví duchovní, nedávno přišlí z Bavorska, mají nesnadnou úlohu.

Kaplan toho moc ze zástupcovy snahy nepochytil. Snad jen slova "kníže", "povolení" a "les" mu zní tak nějak povědmně. Z těchto indícií se pokouší odvodit si, co se dá odvodit.

"Ukažte mi to povolení..."

Překladatel cítí pot až kdesi v kalhotech.

Starší lovec sáhne do brašny, vytáhne pergamen a skrze sloužícího jej předá duchovnímu. Ten pečlivě prozkoumá pečeť, pak ji rozlomí a začte se. Pak přikývne, vytáhne nějakou kůži, svůj brk namočí od ingoustu a zaznamenává pár slov. Pak se zeptá:

"Jak se jmenujete?"

"Marek, pane..."

"Jste křesťané, nebo pohané?"

"Křesťané, milosti," bere si slovo mladší lovec a odpovídá plynulou němčinou. "Ze které farnosti?"

"Od Panny Marie na Pražském hradišti..."

"Svobodní?"

"Ano, pane..."

Farář přikývne a opět si zapíše pár slov. Pak odloší brk, pofouká kůži, přistoupí k jedné ze svých truhel a zprávu založí. Vratí se ke stolu, vezme vosk a knížecí privilégium opětovně zapečetí. Pak jej ještě podepíše a vrátí listinu lovcům.

"Buďte tedy vítáni na Libušíně. Jak vidíte, stále se staví, stále se opravuje. Každou neděli Vás rád uvidím na mši. Co se týče daně, netrváme na přesném odvedení počtu kožešin, jak jsem četl v knížecím listě. Ale jestliže každé druhé pondělí pomůžete na stavbě, bude to dostatečné. Ale neboť jste svobodní, pak Vám nic nepřikazujeme..."

"Kde budete sídlit?" Ptá se županův náměstek. Na to zvolá mladší druh v němčině:

"Kníže nám zaručuje právo na utajení!"

Kaplan přikývne: "Ano, kníže jim to zaručuje, respektujte to, vladyko Protějo..."

Náměstek zbledne: "Jistě, Velebnosti..."

Důstojný otec se poprvé usměje na žadatele: "Jděte v pokoji..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře