XV: Pamatuj, i ten největší přítel může zradit...

14. leden 2010 | 17.17 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

Vážený čtenáři. Rád bych Vás pozval k četbě Legendy o svatém Václavovi: V Bázni Boží. Rozhodl jsem se ji uveřejňovat zde podruhé, abych ji mohl zpřehlednit a doplnit. Snad Vás znovu zaujme...

              Pod pahorkem Žiži vládne napjatá atmosféra očekávání. Na knížecí výzvu se sešli přední Čechové, ke slovutnému shromáždění národa. Jsou přítomni županové všech osad, hradišť i důležitých pohraničních pevností, v čele s vladykou Hněvsou, Ctiradem z Levého Hradce, Mstinou z Tetína, Tichanem z Budče, jsou tu představitelé Vršovců se staršinou Ctihlavem, delegaci Těpticů vede slavný bojovník Tyr, od křesťanských Municů přicházejí bratři Jaroslav a Buděj, jsou tu farářově významných kostelů, mimo jiné starý kaplan Pavel z Tetína, žák Metodějův, arcipresbyter pro Českou kotlinu Wolfgang, jsou zde družinící prvního, druhého i třetího řádu. Na třista mužů a další stovky čekají před bránou. 

Vzrušené rozhovory pomalu utichají, když přichází kníže Vratislav, doprovázený svou ženou Drahomírou, matkou Ludmilou, Kazimírem, kaplanem Petrem a mladíkem sotva sedmnáctiletým, kterého zde zná snad jen hrstka lidí, jedná se o Michaela, notáře řezenského biskupa. Stojí v čele poselstva bavorského vévody Arnulfa. Není tu poprvé, už před dvěma lety doprovázel biskupa Tutona k postřižinám, které nakonec i sám celebroval.

"In nomine Patris, at Filis at Spiritus Sancti..."

Požehná kněz Petr shromáždění. Dostane se mu odpovědi od menšiny křesťanů v zástupu:

"Amen."

Pak kněžny usedají na vyvýšené trůny, stolice pro knížete však zůstane prázdná.

Vratislav se obrací k zástupu a praví:

"Moji drazí. Svolal jsem Vás, abych se s Vámi rozloučil. Můj bratr, vévoda Arnulf, mi píše tento list..."

A pokyne rukou Michalovi. Ten rozmotá pergamen a začíná číst: Latinsky. Větu po větě pak zástupu slavnostním hlasem překládá kaplan Petr, kancléř knížete:

"My, Arnulf, syn slavného reka Liutpolda, z Boží Milosti vévoda bavorský, voláme našeho bratra a věrného přítele, knížete Vratislava, vojvodu Čechů, do boje proti našim společným nepřátelům, Konrádu Falckému a Jindřichu Sasovi, se neštítí lhát, zabíjet a věrolomně přísahat. S radostí v srdci vzpomínáme na hrdinství a věrnost našeho bratra v mnoha společných bitvách, kterými jsme prošli bok po boku, a víme, že dostojí své cti a svému slovu a připojí se k našemu vojsku, které shromážďujeme v Řezně, do druhé neděle po svátku svatého..."

"To stačí..."

Kníže se opět ujímá slova:

"Moji drazí, odjíždím do boje se slavným nepřítelem na dlouhou dobu. Dovolte mi tedy jasně a zřetelně vyjádřit svoji vůli a přísahejte mi, že se ji budete vždy věrně a do písmene držet!"

"Tak přísáháme..." K Nesmělým výkřikům se nakonec připojuje celý dav.

"Moji drazí. Já, Vratislav, vyrazím v čele družiny o tři sta mužích, z nichž sto budou bojovníci prvého a dvě stě druhého řádu, společně s mnohými z vás, Arnulfovi na pomoc. Druhou výpravu o stejné síle povede vladyka Hněvsa na pomoc knížeti Dravojovi, vojvodovi Havolanů, do boje proti Sasovi. Do tří, čtyř dnů dorazí posily od charvátů, zlíčanů, lemuzů, děčanů a srbů. Společně a dohromady vytvoříme vojsko o tří, možná čtyř tisíc mužů..."

Opět se ozývají ovace...

"Moji drazí, nenechávám vás však osiřelé. Přísahejte věrnost zde, knížeti Kazimírovi, vojvodovi moravanů. kterého tímto jmenuji nejvyšším županem a velitelem. Poslouchejte jeho slovo, jako by to bylo slovo mé a jeho vůli, jako by to byla vůle má..."

Zástup opět provolává slávu, ale tentokrát přeci jenom chladněji.

"Moji drazí, nechť je Bůh s vámi!"

"I s tebou..."

Za provolání slávy kníže sestupuje z pahorku a doprovázen svým doprovodem vstupuje do knížecích komnat.

"Udržuj v zemi nejvyšší pohotovosti, bud připraven na všechno..."

Klade už v soukromí Vratislav na srdce Kazimírovi.

"Dávej si pozor na Drahomíru. A také na Radslava, mám zprávy, že zůstává v Kuřimi a elitu družiny si nechá doma, Arnulfovi pošle jen druhořadé a třetiřadé bojovníky...Měj oči na špičkách. V čechách ti nechávám Mstinu, jemu můžeš věřit, již dlouho slouží kněžně Ludmile a také tu zůstává, jak víš, vladyka Tichan na Budči. Na tyto dva se můžeš vždy spolehnout..."

"Neměj obavy, vždyť já to všechno vím..."

"Nemám nikoho, komu bych věřil více, než tobě, ale i ten největší přítel může zradit. Střez se toho!"

A dříve, než může vůbec Kazimír zareagovat na tenhle náhlý popud nedůvěry, Vratislav opustí místnost....

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře