Rejstřík křesťanských jmen - písmenko "A"

10. prosinec 2010 | 19.12 |

Rejstřík křesťanských jmen osobností, zaměpisných názvů a náboženských společností - písmenko "A"

Tak na tento dnešní článek jsem se těšil celý den :-). Při psaní včerejšího příspěvku mně má manželka upozornila, že  je škoda, jak jsem se jaksi vyhnul osobnostem z Bible, při čemž na "A" se jich tam objevuje více a dokonce i tak významní, jako Adam, Ábel či Abraham. Uznal jsem, že má pravdu a někde uvnitř zablikal nápad udělat kromě slovníčku křesťanských pojmů i rejstřík křesťanských jmen. Tak, pojďme na to, čeká nás pímenko "A"

Abakuk: Prorok Abakk patří mezi malé proroky. Působil pravděpodobně jako tzv. "chrámový prorok" v Jeruzalémě za krále Jojakíma, někdy mezi léty 605 až 598 před Kristem. Tématem jeho knihy je v podstatě rozhovor s Bohem: Prorok se diví, jak Bůh, který se nemůže dívat na zlo,proti zlu nezasahuje. Předpovídá v Božím jménu zkázu Jeruzaléma skrze babylónské "chaldejce." Podrobněji na wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Abakuk.  Výrok: Spravedlivý bude žít pro svou věrnost. (Ab 2,4).

Ábel: Syn prvních rodičů, Adama a Evy, bratr Kainův, pastevec ovcí. Přinesl Bohu ze svých stád lepší oběť než jeho bratr. Na Kainovu oběť Bůh ani nepohlédl. Kain pak z žárlivosti Ábela zabil. Jméno Ábel znamená něco jako "Pomíjivost..."

Abímelek:  Abímelek byl pravděpodobně titul pelištejských králů, tím se budeme, dá-li Pán, věnovat ve Slovníčku. Jméno Abímelek však nesl i syn soudce Gedeona. Tento nechal povraždit šedesát devět svých nevlastních bratrů a sám si pak uzurpoval královský titul - v době soudců. Jeho moc se však pravděpodobně omezila pouze na kmen Manases. Vládl jako tyran a zemřel při obléhání města Tebesu ležící na hoře Efraim.

Abíšag: Dívka, šumenská kráska, která ve stáří pečovala o umírajícího Davida. Mezi její povinnosti patřilo i ležet u krále a zahřívat jej. Po Davidově smrti si ji chtěl vzít za ženu jeho syn Adónijáš. Davidův nástupce Šalamoun to však vzal jako útok proti svému postavení - tehdy totiž platilo, že panovníkův harém dědí jeho nástupce.

A protože Adonijáš měl i vroubky z minulosti, nechal he Šalamoun zabít.

Abdón, soudce: "Malý" soudce z Pireatonu, soudil "Izrael" po osm let. Bible o něm uvádí pouze jediný údaj - že měl čtyřicet synů a třicet vnuků, kteří jezdili na sedmdesáti oslátkách. Viz knihu Soudců, 12. kapitola, od 13. verše.

Abidijáš: Malý prorok Abidijáš působil v podstatě ve stejné době, jako Abakůk, mezhi léty 605 a 586 před Kristem. Jedná se pravděpodobně také o "chrámového" proroka. Jeho jméno znamená: "Sluha Hospodinův."  Ve své knize sepsal hlavně výroky proti Édomu a zaslíbení židů, že se z babylonského zajetí zase vrátí. Link: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kniha_Abdij%C3%A1%C5%A1

Abigail: Jedna z žen krále Davide, vynikala bystrým úsudkem. Když David utíkal před Saulem, poskytla mu proti vůli svého prvního choté, Nábala, potraviny a pak svou chytrostí zabránila ozbrojenému střetu mezi Nabálem a Davidem. Po Nabálově smrti se s ní David oženil. Nebyla jeho jedinou manželkou, David žil v polygamii. Příběh Abigail je popsán v první knize Samuelově, 25. kapitole.

Abíjam:Syn krále Rechabeáma, vnuk Šalamouna, pravnuk Davida, vládnoucí v letech (914-911) jako druhý král jižní Júdeje. Vládl pouhé tři roky. Ve svých hříších byl zcela podobný svému otci Rechabeámovi, po něm také zdědil válku s Jarobeámem I, králem odštěpeného severního Izraele. V roce 914 král zemřel, z Bible se nedovídáme proč a na co. Jeho příběh je, velmi stručně, popsán v 1. knize královské, 15. kapitoly.

Abner: Syn Nérův. Velitel Saulova vojska, jeho hlavní opora, bratranec. Sám král David o něm řekl, že mezi Izraelskými muži mu nebylo rovného. S tímto mužem jsme se již na tomto blogu setkali, v článcích Jak střežíme Hospodinova pomazaného a Saulovo kopí a nádoba na vodu, jsme ho zastihli spícího ve chvíli, kdy měl střežit bezpečí svého krále - Hospodinova pomazaného - Saula. Vztahy mezi Abnerem a Davidem asi nebyly dobré, Abner viděl v Davidovi ohrožení svého postavení. Sdílel tedy nepřátelství svého pána, Saula. Ani po Saulově smrti nezměnil k Davidovi postoj, za Izraelského krále prosazoval Saulova syna Iš-Bóšeta a v podstatě dosáhl toho, že Iš-Bošeta za Izraelského krále uznalo jedenáct kmenů, při Davidovi zůstal jedinný. Avšak pak došlo k roztržce. Saul totiž udržoval intimní poměr se Saulovou ženinou, v čemž Iš-Bošet spattřoval ohrožení svého postavení. Srovnejme s osudem Adonijášovým. Abner z tohoto důvodu odpadl od Iš-Bošeta a přešel na stranu Davidovu. Avšak Davidův vojevůdce Abnerovi nevěřil a zavraždil jej...

Abraham: Abraham, původním jménem Abram, byl praotec několika národů včetně židovského a arabského, důvěrný přítel Boží. Obdržel Boží Zaslíbení. Měl několik synů, provorozený Izmael z otrokyně Hagar byl synem Abrahamovi tělesnosti, Izák z Abrahamovi ženy Sáry byl synem zaslíbení. Skrze Krista jsme i my, křesťané, syny Jákoba, Izáka i Abrahama a účastníky Božího zaslíbení. Jméno Abraham znamená: Otec hlučícího (t.j. mocného) davu, nebo také "vznešený otec."  Příběh patriarchy Abrahama najdeme v knize Genesis, cca od 11. do 25. kapitoly.

Abšolom:(nebo Abšalóm) Syn krále Davida. Zabil svého polorodného bratra Amnóna, který znásilnil jeho sestru Tamaru. Po krátké době nemilosti se mohl vrátit zpět k otcovu dvoru. Ve svých čtyřiceti letech se však proti králi Davidovi vzbouřil a vyhnal ho z Jeruzaléma. Vzpoura byla potlačena a Abšolom zavražděn, když bezmocen visel za své krásné, dlouhé vlasy, na stromě.

Adalbert: Adalbert bylo druhé jméno biskupa Vojtěcha, které přijal při svátosti biřmování. Adalbert Vojtěch, syn knížete Slavníka a Střezislavy (možná sestry sv. Václava a Boleslava I.), přítel císaře Oty III a polského krále Boleslava Chrabrého působil jako druhý pražský biskup, zasloužil se o rozvoj písemnictví, z doby jeho episkolátu pochází i první česká píseň: Gospodine, pomiluj ny. Pro spory ohledně otroctví křesťanských zajatců odešel z Prahy k Boleslavu Chrabrému. Na krátko se vrátil, aby zase emigroval. V jeho nepřítomnosti vyvraždili Přemyslovci členy jeho rodu Slavníkovců, Vojtěch se pak už do Čech nevrátil. Zahynul při misijní cestě mezi pohanské Prusy v roce 997.

Adam:První člověk se jmenoval Adam, z prachu jej stvořil Vlastníma Rukama Sám Bůh, který mu vdechl Dech Života. Adamovi pak byla svěřena do správy zahrada Eden. První Adamův úkol spočíval v pojmenování zvířat (mezi jinými i polní zvířata: tedy i Satana - Hada) tím je převzal pod svou moc do své pastýřské péče. Bůh mu z jeho žebra stvořil ženu Evu. Ve své úloze strážce však selhal, společně s Evu se poddal Satanovi, čímž ztratil věčný život a propadl hříšnosti a smrti. Bůh  pak obětoval zvíře, aby jeho kožešinou zakryl jejich nahotu, pak ho spolu s Evou vyhnal z Edenu. Adam s Evou se stali rodiči mnoha, ale pravdu mnoha dětí. A dožili se požehnaného věku - přes devět set let. Adam žil přibližně před  šesti nebo osmi tisíci lety. Kvůli  Adamovi však do hříšnosti a zákonu nedokonalosti a smrti propadl nejenom lidský rod, ale i celá příroda a planeta Země.

Adámek, Jarolím: (1915-1969) Římskokatolický kněz, vězeň pro víru. Podílel se na překladu Nového zákona při pracech na Českém ekumenickém překladu Písma.

Adams, Edwin Augustus: (1837 - 1927). Jeden z trojice amerických kazatelů bostonské misie - otců zakladatelů Církve brartské. Působil jako kazatel presbyterského sboru North:Manchesteru. Na pozvání A.W.Clarka se spolu s ním a bratrem Schaufflerem vydal na misii do Rakouského mocnářství. Do Prahy přijeli v roce 1872. Byl snad prvním američanem, který se naučil česky, aby mohl kázat Boží zvěst. Měl velký vliv, například na budoucího kazatele br. Aloise Adlofa. Z této misie se pak vykrystalizovalo společenství, které v roce 1880 založilo Církev bratrskou. První sbor čítal symbolických 12 členů, za první starší byli zvoleni bratři Novotný, Hodek a Burda.  Adams spolu s Clarkem zajišťovali duchovní správu sboru. V Praze pochoval své dvě děti.  V roce 1882 se Adams vrací do vlasti, zde sloužil početné české menšině, v Chicagu  kázal v tamní "Betlémské" kapli. Zemřel blízko Bostonu, devadesátém roce svého života, čtrnáct dní po svém žákovi Adlofovi.

Adams, James: Křesťan, člen Bethany Church. V letech 2005 a 2006 vedl americký team na English campu pořádaném společně se sborem Církve bratrské v Havířově (v roce 2007 mu v této službě zabránila hospitalizace a operace jeho manželky). Od roku 2008 slouží jako misionář a učitel v křesťanské základní škole v Senegalském Dakaru.

Adlof, Alois: Výzmamný kazatel, teolog, mnohaletý předseda rady církve. *16.8.1861 +25.3.1927. Pocházel z tradiční, římskokatolické rodiny. Otce ztratil v dětství. Pod vlivem reformovaných kazatelů zažívá obrácení a znovuzrození. V osmnácti letech se ocitá mezi prvními dvanácti zakládajícími členy Svobodné církve reformované, dnešní CB. Čtyřicet let vedl jako kazatel pražský sbor na Soukenické, založil Křesťanský spolek mladíků a redigoval časopis "Mladý křesťan." Po první světové válce odmítal přistoupení Svobodné církve reformované ke vznikající Českobratrské církvi evangelické pro převažující liberalismus, avšak na druhé straně vedl jednání s dalšími evanglikálními církvemi (babtisty a jednotou bratrskou) o založení jedné společné Svobodné církve. Rozhovory však nevedly ke sjednocení. Link: http://www.cb.cz/praha5/historie/osobnosti/adlof

Adonijáš: Syn krále Davida z jeho manželky Chágíty. Těsně před smrtí krále Davida se pokusil uzurpovat královský titul, podporován generálem Joábem. Pokus se mu nezdařil pro bdělost proroka Nátana, rozhodnost umírajícího Davida a pro věrnost lidu davidovské tradici. Nakonec byl na Šalamounův rozkaz zavražděn. Chtěl si totiž vzít za ženu Abíšag, služku svého otce a Šalamoun to pochopil jako útok proti svému postavení - tehdy totiž platilo, že harém krále dědí jeho nástupce. 

Adventistů sedmého dne, Církev: Adventisté představují křesťanský proud dávající důraz na očekávání a přípravu na druhý příchod Ježíše Krista. Sedmý den v názvu církve pak odkazuje na svěcení soboty obdobně jako to známe z židovského prostředí.  Web: http://www.casd.cz/

Agag: Král amáleků v době  vlády krále Saula nad Izraelem. Agag, jeho lid a celé jeho hospodářství byli prokleti Hospodinem a určeni k pobití. Saul skutečně Agaga porazil a jeho národ zcela vyhubil, Agaga však zajal živého. Také nezničil všechno amálecké hospodářství, mnoho kusů dobytka zahnali do Jeruzaléma, aby je tam obětovali Hospodinu. Prorok Samuel se však tímto jednáním zděsil. Bohu se přece nedá obětovat nic prokletého! A tak vlastnoručně Agága zabil. Pro tuto  neposlušnost  pak Bůh Saula jako krále zavrhnul a místo něho zvolil Davida.

Tento příběh však musíme chápart v historickém a teologickém kontextu. Jedná se o dobu Starého zákona, kdy židé měli být obrazem a vykonavatelem Boží spravedlnosti. Skrze toho se názorně učili, co je to hřích a jaké závažné důsledky hřích má. Na druhé straně však po křesťanech chce Bůh něco jiného: Aby byli obrazem a vykonavatelem Boží Milosti darované v Ježíši Kristu a zpečetěné Jeho Obětí na Golgotském kříži. V tomto příběhu se jedná  o školu Izraelského národa, o přípravu na příchod Pána Ježíše. Zákon je příprava na dobu milosti. Člověk musí poznat hloubku své hříšnosti, ztracenosti, svého prokletí, aby mohl přijmout milost v Ježíši Kristu. Musí pochopit, že Bůh nepříjme nic nečistého, poskvrněného hříchem, toho všeho se musí člověk vzdát, aby mohl přijmout Úplné odpuštění. Nemůže si nechat to, co jej ovládá, panuje, čemu otročí, neznajíc Boha. Nemůže mít dva krále. A také nemůže nic z toho, co vybudoval v době své svévole,   přinést Bohu jako dar, oběť smíření, na zaplacení dluhu. Ne. Spásu si člověk nemůže zasloužit vlastními silami, tím, co sám vybuduje za svého života, může ji jenom přijmout z Boží ruky jako Milost. A aby tak mohl učinit, musí poznat, že je cele zavržen od Boha a proklet. Vše, co mu vládne v době jeho bezbožnosti, vše, co vybudoval v době své svévole, když se neznal Pána Ježíše, neřídil se Jeho Slovem a neuznával jej za Svého Krále a Spasitele, vše to i sebe sama musí uvidět jako prokleté a odsouzené k zániku. Jak říkal Pán Ježíš, člověk musí mít v nenávisti (to znamená: Zavrhovat ji) vlastní duši, jinak se nemůže stát Jeho Učedníkem.

Agalliasis: Křesťanka. Autorka křesťanského blogu http://www.agalliasis.svetu.cz/ Denodenně zde vychází například ranní verše, blog ale obsahuje i nejrůznější citáty, anebo třeba španělské fráze. Agalliasis je šťastné vdaná studentka Vysoké školy :-).

Agape: Název křesťanské folkové kapely zpívající chvály.

Ageus: Další z řady "malých" proroků působil v době návratu židů z babylonského zajetí. Prorokoval pouhé čtyři měsíce v roce 520 před Kristem (t.j. druhý rok krále Dareia). Jeho jméno znamená: "Narozený ve svátek..."  V kázání kladl důraz na obnovu chrámu, která má mít přednost před budováním vlastních domovů.

Achab: Král Severního Izraele mezi léty 874–852 př. n. l. Jeho otec se jmenoval "Omrí." Za manželku si pak vzal fénickou princeznu Jezábel. Tato královna měla na panovníka velký vliv, Achaba zcela ovládala. Její politika směřovala k prosazení kultů fénických bohů na místo úcty k Hospodinu. Záhy se zformovala opozice vedená prorokem Eliášem, který prorokoval příchod velkého sucha. Eliáš musel před Jezábel utéci z Izraele do Fénicie, ukrýval se v Sidónu u jedné vdovy. Po třech letech se do Izraele vrátil, shromáždil lid na hoře Karmel, kde nechal pobít kněze fénického boha Baala. A opět musel před Jezábeliným hněvem utéci. Achab zatoužil po vinici svého poddaného Nábota, který mu ji však odmítl prodat. Jezábel zinscenovala falešný proces, který nevinného Nábota odsoudil k smrti. Za tuto úkladnou, loupežnou vraždu, si Achab vyslechl z úst proroka Eliáše nové Boží odsouzení. V roce 852 provedl příští král Jehú palácový převrat, při čemž byl vyvražděn celý Omrího rod...

Achaz: Král jižní Júdey v letech 755 př. n. l. - 716 př. n. l., syn krále Jótama. Neúspěšně válčil s Aramejci. Poddal se asyrskému králi Tiglatpilesara II. Aby jej mohl uplatit, vykradnul chrámový poklad a přiklonil se k modloslužbě. Od roku 726 vládl společně se svým synem, Chizkijášem. Za doby Achaza prorokovali proroci: Izajáš I, Ozeáš a Micheáš.

Akvila: Křesťan prvotní církve židovského původu, manžel Priscily. V padesátých letech císař Claudius  nechal z Říma vyhnat všechny židy, pravděpodobně pro nepokoje vyvolané pronikáním křesťanstvím mezi římské Židy. Toto nařízení se dotklo i Akvily s Priscilou, kteří z Říma odešli do Korintu. Tam se setkali s apoštolem Pavlem, stali se blízcími přáteli a spolupracovníky. V Efezu pak  manželé  objevili vyjímečné obdarování Apolla, povzbudili ho ke službě v Korintu. O obou manželích se Pavel ve svých listech často zmiňuje.

Akvinský, Tomáš: Římskokatolický mnich žijícím ve třináctém století, filozof, posmrtně jmenovaný za učitele církve, tvůrce římskokatolické teologie v postsholastickém období. K němu se hlásí filozofie tomistické a novotomistické tradice. Hudební skladatel, složil pět náboženských hymnů. Zformuloval například pět tzv ontologických důkazů existence Boha. Hájil feudalistické uspořádání společnosti. Kromě Bible vycházel hodně z učení Augustina a Aristotela.

Albert Jeruzalémský: (1149 - 1214) Patriarcha Jeruzalémský. Před svým jmenováním v roce 1205 působil například jako biskup ve Valencii. Ve Svaté zemi působil v neklidné době. Jeruzalém padl v roce 1287 do rukou muslimů a křižácké státy přežívali jen tak tak. V tomto ůřadu Albert  uplatňoval dipolmatické nadání, pro jeho ctnost a svatý život jej měli v úctě i muslimové. Albert sepsal i řeholní pravidla pro řád karmelitánů. Zemřel zavražděn psychicky nemocným pacientem.

Alcuin: Byl významný anglosaský teolog, filozof, mnich, opat v Tourse, přítel Karla Velikého. Žil přibližně mezi léty 735 až 804 po Kristu. Patřil k vůdčím představitelům tzv. Karolinské renesance. Ve svém díle navazoval na sv. Augustina. V podstatě položil základy středověkému vzdělávání skrze klášterní školy.

Alef: Dnes už neexistující křesťanské nakladatelstvi tradičně evangelického zaměření.

Alexandr, kovář: Křesťan prvotní církve, oponent a nepřítel apoštola Pavla. Pravděpodobně mu přitížil i u soudu.

Alexios III: Uzurpátor byzantského císařského trůnu. V roce 1195 nechal oslepit svoho bratra, císaře Izáka II (který jej mimochodem osvobodil z bulharského zajetí), uvrhnul ho do vězení a nechal se korunovat na jeho místo. Avšak neuhlídal potomky svého bratra. Iréna se vdala za příštího římského krále Filipa Druhého a na jejich dvoře nalezl azyl i její bratr, Alexios. Filip Druhý pak přesvědčil velitele Čtvrté křížové výpravy, aby sjednali mladému Alexiovi a jeho nešťastnému otci právo. Křižácké vojsko opravdu v roce 1203 oblehlo Konstantinopol. Alexios Třetí nechává své ohrožené město na holičkách a utíká, bere sebou královský poklad a oblíbenou dceru. Uchýlil se do Adrianopole a pak utíká před svým synovcem - Alexiem IV - ještě dále. Po vzniku Latinského císařství pak zajal dalšího uzurpátora, svého novopečeného zeťe Alexia V., nechal ho oslepit a vydal jej křižákům. Sám se také později dostává do křižíckého zajetí. Umírá v roce 1211 jako vězeň Viléma z Montferratu.  

Alexios IV: Byzantský císař, na přelomu roku 1203 a 1204 spoluvládce svého otce Izáka Druhého. V roce 1195 svrhnul Izáka Druhého jeho vlastní bratr Alexios III. Aby dostal otce z vězení, zadluží se u  vojska IV křížové výpravy, díky které se na konci roku 1203 dostal k moci. Jenže jeho předchůdce utekl s celým císařským pokladem. Aby mladý císař mohl splnit své závazky, musel zvýšit daně. Ve městě vypuklo povstání a Alexios se obrátil s probou o pomoc na křížáky. Tím ztratil zbytek podpory mezi šlechty. Alexios Dukas ho nechal zajmout, uškrtit a pak se prohlásil císařem Alexiem V. Podrobněji ve článku: 1204 - dobytí Konstantinopole..

Alexios V. Dukas: Milenec dcery Alexia Třetího. Po útěku uzurpátora Alexia Třetího z obležené Konstantinopole prosadil propuštění Izáka Druhého na svobodu a znovunastolení na trůn. Oslepený a dlouhým vězněním zlomený Izák převzal všechny závazky svého syna Alexia, kterého jmenoval spolvladařem. Avšak Alexios Dukas se brzy s touto vládou rozešel ve zlém. Když se Alexios IV pokusil za pomoci křížáků potlačit lidové povstání, odstranil jej palácovým převratem  a sám zaujal jeho místo. Křižákům vyhlásil válku a odmítl převzít Alexiovi závazky. Konstantinopol však neuhájil. Po dobytí utekl k Alexiovi Třetímu, kde se oženil s jeho dcerou, čímž chtěl svého tchána uznat za císaře s tím, že se stane jeho nástupcem. Avšak ten jej zrádně nechal oslepit a vydal jej křižákům. Balduin Konstantinopolský, latinský císař, jej nechal veřejně popravit.

Alžběta: Manželka kněze Zachariáše, matka proroka Jana Křtitele, příbuzná Panny Marie. Početí Jana Křtitele bylo v podstatě veřejnou židovskou věcí. Až do svého stáří, podobně jako Sára, byla neplodná. Anděl Zachariášovi zvěstoval Alžbětino těhotenství uprostřed jeho služby v chrámu, kdy vstupoval do nejsvětější Svatyně Svatých, kde mohl kněz vstoupit pouze dvakrát do roka. Zjevením anděla byl Zachariáš poznamenán - až do narození Jana Křtitele nemohl mluvit a možná ani neslyšel. Bylo to během významného svátku, kdy byl Zachariáš pod přímým dohledem veškerého židovského lidu. Zázrak se tedy rychle rozkřiknul a židé pak napjatě sledovali, kdo že se to z Alžběty narodí. Tato veřejná pozornost se pak stala základem velké autority a obliby Jana Křtitele mezi lidmi. A naopak, otevřenost a známost těhotenství Alžběty a narození Jana Křitele se stala i naprostým protikladem ke skrytosti narození Pána Ježíše Krista. O narození Jana Křtitele věděl v podstatě celý národ, narození Pána Ježíše Krista si pak skoro nikdo  ani nevšiml, jenom na přímý pokyn Boha se nově narozenému králi přišli poklonit pastýři ovci (mimochodem zpodina tehdejší společnosti, něco jako bezdomovci) a cizí mudrcové hledající moudrost v Bohem zakázané astrologii a okultismu. Tím se pastýři stali zahanbením pro mocné a mudrci pro židovské učence. O dalších osudech Alžběta a Zachariáše nemáme žádných dalších zpráv.

Pokračování (dá-li Pán) příště...

 Revize: 17.12.2010 v 1:10, 1.1.2010 v 13:33

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře