Máme chutí - bůžků - na vybrání...

28. srpen 2010 | 16.46 |

Tu ke mně přišli někteří z Izraelských starších a posadili se přede mnou. I stalo se ke mně Hospodinovo Slovo: Lidský synu, tito muži vnesli své bůžky do svého srdce a položili před sebe pohoršení své zvrácenosti, to, co je svádí ke zvrácenosti. Cožpak jim opravdu dovolím se dotazovat? Z knihy proroka Ezechiela, 14 kapitoly...

Máme chutí na vybrání, co je kyselé, nemusí být slané. Tato slavná hláška pochází z filmu Byl jednou jeden král. V něm hlavní hrdina, král Já První hraný Janem Werichem, se rozhodl, že se obejde bez soli. Bez slané chuti. Ale nějak zjistil, že jeho kuchař bez soli vařit neumí. A tak se ho jal v umění kuchařském vystřídat...

Obdobně i my máme bůžků na vybrání. Zvlášť, když se chceme obejít bez Boha. Jaký je obsah našeho srdce? Za prorokem Ezechielem přišli jednou někteří z Izraelských starších, z předáků, z vůdců národa. Izrael tehdy zažíval těžké časy. Tito lidé byli součásti první vlny přesídlenců, které král Nebúkadnesar mocí přinutil vystěhovat se ze Zaslíbené země do Babylóna. Kdo ví, co přišli hledat k Ezechielovi. Ale Bůh jim nedovolil ani položit otázku.

Bůh vidí těmto lidem do srdce a ví velmi dobře jejich obsah. A ač oni věřili v Jeho Existenci, přesto měli ve svém srdci měli spoustu jiných bůžků. On ví, že oni ve svém životě vůbec nedbali ani na Jeho Přítomnost, ani na Jeho Slovo, že si žili po svém a až ted přicházejí, a chtějí poradit. A možná ani nechtěji se poradit, třeba chtějí pouze, aby Bůh posvětil jejich cesty, vyjádřil souhlas s jejich cestami.

Prvním bůžkem se může stát naše Já. Uctívání této modly spočívá v tom, že se člověk rozhoduje podle toho, co je výhodného pro něho samotného.  A své potřeby vkládá na první místo. Nejedná podle toho, co je správné v Božích očích, ale podle toho, kde mu kyne větší prospěch. Neváhá i porušit zákony a když je nepřekročí, tak jenom proto, že se bojí, že bude chycen a odsouzen.

Druhým bůžkem se může stát zaměstnání. Práce, vydělávání peněz, honba za kariérou, kdy člověk, nehledě na potřeby třeba své rodiny, pracuje od nevidím do nevidím.Stejně tak nejrůznější záliby, služby, alkohol, hospody...

Jak poznáme našeho bůžka? Podle naší bázně. Z čeho pramení naše bázeň? Tedy ne pouze to, čeho se obáváme, strachujeme. Ztráty zaměstnání, zdraví, rodiny. Ale také i podle toho, co nebo koho vidíme za požehnáním našeho života. Komu vděčíme za to dobré, co k nám přichází. Sobě s tím, že na všechno jsme si vydělali sami? Svým rodičům, přátelům, známým, partnerovi. Na čem či na kom jsme závislí?

Vděčnost, bázeň, závislost. Tato trojice nám ukazuje skutečného bůžka, kterého jsme vnesli do našeho srdce. Obsah houby zjistíme tak, že ji zmáčkneme. Když houbu zmáčkneme, tak z ní její obsah, vše to, co nasála, vyteče. Co teče z našeho srdce, když jej Bůh zmáčkne?  V těžkých okamžicích našeho života? Hněv, hořkost, anebo důvěra? Ke komu se utíkáme o pomoc?

Máme chutí,  bůžků, na vybrání. My si vybíráme, koho nebo co vneseme do našeho srdce. Čím srdce přetéká, to vynášíme ven. Skrze svá ústa, své slova, své činy.  Jestliže odmítneme být závislý na Bohu, pak se stáváme závislí na mnoha ostatních věcech. Na náhodě přírody, na rozmarech našich šéfů, na politické situaci Jestliže zavíráme oči před vděčností k Bohu, pak zdroj našeho požehnání spatříme kdekoliv. A jestliže veškerou svou obavu a strach nesvěříme Bohu, pak jej musíme nést na zádech sami.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře