Napsáno před rokem: Co by tomu řekli sousedi...

18. leden 2011 | 05.00 |
› 

Zdravím, vážený čtenáři,
blíží se pomalu druhé výročí tohoto blogu a to už je příležitost jednak poděkovat, že tento blog může fungovat a sloužit Bohu i lidem v tom našem malém českém internetovém světě, jednak se i ohlédnout zpět za článkami, které se zde objevili. Dneska bychom si připomněli úvahu na téma "Co by tomu řekli sousedé?" - Na tento článek kliklo nejvíce čtenářů z prvních pěti článků roku 2010...

Zveřejněno před rokem:
Co by tomu řekli sousedé?
Galérie osobností: Jan Amos Komenský
Jušua Sirachovec: Slovo o slovech...
Petr Chelčický: Pravda a mýty o Očištění 4
Čtyři rohy a čtyři kováři...


Co by tomu řekli sousedé?

Vážený čtenáři, máte-li chuť, můžeme společně po 40. otevřít Bibli v Matoušově evangeliu, na místě, kterému teologové říkají "Učení (nebo Kázání) na hoře. Buďte srdečně vítáni...

A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Mat 6,5

Kristus zde kritizuje něco, co dnešní česká společnost již tak moc nezná. Dneska nevidíme na rozcestích a na náměstích hlasitě i tiše se modlící spoluobčany, čest vyjímkám. Dneska již češi, na rozdíl od tehdejších židů, nesoutěží v tom, kdo vypadá více nábožně a svatě. Na druhou stranu, není to trošku, trošičku škoda?

Dnes češi, jak jsme si řekli úvodem, spolu nesoutěží (čest vyjímkám) ve svatosti. Za to se předháníme v tom, kdo má lepší bourák, kdo o silvestra způsobí nejvíce hluku, kdo zničí více skleněných výloh (to u nás, v Havířově, je až neuvěřitelně populární sport), který chlap uloví nejvíce žen, a tak dále, a tak dále.  Obsah stejný, forma jiná, mnohem horší. Chlubíme se vším možným. I nemožným.

Mnozí z nás by třeba nechtěli v neděli, na vesnici, chodit do kostela, ale.

.. Ale co by na to řekli sousedé, příbuzní, známí? Někteří z nás by zase do kostela či sboru rádi zašli, ale, co by na to řekli ti či oni? Mnohé dívky by nechtěli spát se svými chlapci, ale co by na to ti chlapci řekli, co by si o nich pomysleli? Stejně tak, být v šestnácti sedmnácti, dvaceti panic, panna, není to ostuda? Co by si pomysleli mé spolužačky či spolužáci, kdybychom do školy přišli ne ve značkových věcech, ale ve věcech od větnamců? Přijali by mně spolužáci do party, kdybych odmítl jimi nabízenou zapálenou cigaretu? Třeba se ani tak nechci opíjet, ale bavili by se se mnou ti moji kamarádi z mokré čtvrti?

Jsme otroci toho, co si o nám myslí druzí. Žijeme v bázni před našimi spoluobčany, sousedy, rodinou. Soutěžíme, snažíme se zapadnout do kolektivu, nechceme vyčnívat, být jiní. Protože společnost má tendenci "přejet" ty, co se odlišují. Společnost je odsuzuje, nepřijímá, pohrdá jimi, vykazuje je na okraj. Zajímá nás, co si o nás myslí druzí. 

Co kdybychom však bázeň před lidmi vyměnili za bázeň před Bohem? Co kdybychom se místo trápení, zda-li nás přijímá naše okolí, trápili tím, zda - li nás přijímá Bůh? Co si o nás myslí Bůh? Nebolí Pána to či ono moje jednání? Nepůsobím Jemu Bolest? Jemu, který mne miluje tou nnejčistší a nejhlubší láskou? Zrada milovan osoby bolí, čím více ji miljeme, tím více nás bolí, když se k nám obrácí zády a dělá, že neexistujeme. Kolik bolestin však působíme k Bohu, když se zrovna k Němu obrátíme zády a děláme, či dokonce nevěříme a nevšimli jsme si, že vůbec existuje? A to je Jeho Láska mnohem hlubši a upřímnější, než jsme my vůbec schopni milovat. A paradoxně, vyměníme - li bázeň před lidmi za bázeň před Bohem, neuvěřitelně nás to osvobodí. Protože to znamená bát se ublížit, způsobit bolest,  milované osobě, která nás taktéž hluboce miluje.   

A ještě, na závěr, otázka pro nás, pro křesťany. Proč se modlíme? Na koho tím chceme udělat dojem? Na naše spolubratry? Na Boha? Anebo se modlíme jednoduše proto, že chceme prožít pár okamžiků, minut, či chvil, v Boží přítomnosti?

U nás ve sboru byl jeden strýček, kterého jsme si všichni docela přirozeně vážili. Když byli společné modlitby, pak si nepamatuji, anebo se to stalo vyjímečně, že by se někdo začal modlit dřív, než tento náš strýček. Všichni čekali, co řekne on, ve zcela přirozeně úctě před tímto člověkem, který si vůbec na nic nehrál, ale dal své srdce jak Bohu, sboru, tak i každému svému spolubratru. Před pár lety zemřel. Avšak vzpomínky na něj si snad každý z nás nese hluboko uvnitř nás.

A nakonec citát. Není sice z křesťanského prostředí, řekl jej tuším Mahátmá Gándhí. Ale mně se velice líbí a oslovuje mne:

Lépe je při modlitbě mít srdce beze slov, než slova bez srdce... 

I o tom dnes Kristus promluvil. Amen!    


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře