Kajícné modlitby

28. únor 2010 | 20.33 |

Vážení přátelé, bratři a sestry,

do života křesťanů patří i kajícné modlitby. Nedávno jsme si, několik bratrů a sestřiček, udělali skupinku zaměřenou na pokání. Prosili jsme Boha o Světlo v následujících oblastech našich životů a vyznávali jsme Bohu naše hříchy. Kladli jsme si následující otázky, ve vědomí toho, že naše hříchy a naše hříšnost není libá vůně, ale smrad, ze kterého se zvedá žaludek. Neuvažovali jsme jenom o vztahu já osobně x Bůh, ale i náš sbor x Bůh. Nechť jsou Vám tyto řádky inspirací pro vlastní modlitební život.

Jako osnovu jsme použili desatero zapsané v knize Exodu, ve dvacáté kapitole:

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

Jsme si vědomi toho, co všechno nám přichází od Pána? Děkujeme Bohu za to vše? Uvědomujeme si každý den Milosti, které nám zahrnuje? Dary, které nám dává? Že jsme se narodili, probudili do nového dne, že dýcháme, máme rodiny, sbor. Známe Ježíše Krista a máme pomazání Ducha Svatého. Uvědomujeme si tu Milost každý okamžik? Prosíme Boha, aby nám tyto Milosti, tato požehnání věnoval i zítra? Anebo si vše bereme tak nějak automaticky a samozřejmě? Ptejme se Boha, jestli v této oblasti není v našem životě něco špatně.

Nebudeš mít jiného boha mimo mne.

Je Náš Bůh naším bohem každý okamžik našeho života? Vše, co v ten daný okamžik uděláme, vyvěrá z toho, komu v té dané chvíli věříme. Komu v té dané chvíli důvěřujeme. Je náš Bůh tedy naším bohem v každé situaci? Anebo jsou situace, kdy je naším bohem satan,  svět, či co nabízí? Naším bohem je i to, co v nás vzbuzuje bázeň, čeho se bojíme. Bojíme – li se špatné známky ve škole více než Boha, je naším bohem škola. Práce, zdraví, služba. To vše se může stát naším bohem. Je Náš Bůh naším bohem vždy?

Je Náš Bůh bohem našeho sboru v každé situaci? Ptejme se Boha, ať nám světlem prosvítí i tuto oblast našich životů.

Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující.

Nevnášíme si třeba do Bible něco, co tam není? Nevnášíme si do Bible naše přání, představy, potřeby? Nedíváme se na Bibli očima jiných knih, jiných filozofických směrů či názorů, a né naopak, kdy se na jiné knihy a filozofie nedíváme očima Bible? Jsme si vědomi například toho, že Ježíš přišel v kontextu Judaismu prvního století a né v kontextu třeba Budhismu? (Někteří Budhisté třeba tvrdí, že v Ježíšově větě: "Nikdo nemůže přijít k Otci jinak než skrze mne" to "skrze mne" neznamená skrze Ježíše, ale skrze naše Ega, Našeho Vědomí, meditace atd.

, to jenom pro příklad.) Přidáváme si něco, nebo si třeba něco ubíráme? A nesloužíme těmto našim klamným představám?

Prosme Boha o světlo i v této otázce.

Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí,

Nebereme si z předchozích generací něco, co se Bohu nelíbí? Děti přejímají vzorce chování rodičů. Je v našich životech něco, co jsme převzali něco od našeho táty, od naší maminky, něco, co se Bohu nelíbí? Nějaký zvyk? Způsob, jak řešíme situace? Mrzí nás i hříchy našich předchůdců ve víře? Nedávno byla konference smíření, kde křesťané vyznávali vinu nejenom za holocaust, ale za pronásledování židů i v jiných historických období. Je něco obdobného, co si neseme sebou?

Je i něco, co si neseme sebou z naší vlastní, osobní historie? Nějaká křivda, neodpuštění, něco, co kalí vztahy k našim blízkým i vzdáleným?

A co náš sbor? Nepřevzal třeba něco špatného od předchozích generací? Neneseme si v našem sboru nějaký ranec z historie, který i dnes ovlivňuje vztahy mezi námi?

Prosme Pána, aby nám ukazoval, i pro tuto oblast našeho života, není – li zde něco nemocného, něco, co potřebuje Boží Uzdravení...

ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.

Na druhé straně však děkujme i za předchozí generace, které nám předali Světlo Evangelia. Vzpomeňme od Abrahama, Izáka, Jákoba, přes pozemskou službu Pána Ježíše, Apoštoly, misie, které přišli na naše území, irsko – bavorska latinská misie a staroslověnská misie Cyrila a Metoděje. Vzpomeňme na Jana Husa, Petra Chelčiského, bratry, kteří založili jednotu bratrskou v tom patnáctém století, bratra Řehoře, Lukáše, Jana Augustu, Jana Blahoslava, překladatele kralické Bible, Jana Ámose Komenského a hrabě Zinzendorfa. A poděkujeme i za životy zakladatelů naši denonimace, Jana Balcara, americké misionáře, br Pottera, Aloise Adlera. Vzpomeňme i na ty, co zakládali náš sbor. Vzpomeňme i na naše osobní apoštoly, kteří nám zvěstovali Krista, když jsme ještě byli nevěřící. Ti všichni se za nás modlili, modlili se za Církev, za naši Jednotu, za náš havířovský Sbor i za nás osobně. Stejně tak se i my modleme za ty generace, co , dá-li Pán, přijdou po nás. Prosme, aby jim dal Bůh Milost Zvěstovaného Božího Slova a Církevního Sborového Společenství.

Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. (ČEP)

Nevezmeš Jména Svého Boha, Hospodina, na darmo (kralický překlad)   

Jak je to s naším vztahem k Pánu? Je živý, nebo už jenom formální, nadarmo. Proč chodíme do shromáždění? Pro setkání se s Bohem, s Živým Slovem, anebo třeba pokecat, poklábosit u kávy a čaje, najíst se a napít? Jaký máme vztah k obřadům, svátostem? Ke křtu, k Večeři Páně, ke svatbě. Je to pro nás formou bez obsahu, formalitou? Anebo jsou obřady pro nás stále naplněné tím Zdravým Obsahem? Jaký užitek si neseme z kázání? Neposloucháme ho nadarmo?

Jsme ve vyučování Božího Slova věrni? Vyučujeme v Bázni Boží?

Proč sloužíme ve sborových službách?

Boží Jméno, my křesťané, neseme neustále. Nemůžeme jej odložit, když jdeme do práce, do školy, vyřizovat třeba nepříjemné věci na úřadech. Jak v takovýchto chvílích hospodaříme s Božím Jménem? Nezneužíváme ho? Anebo nenosíme ho nadarmo?

Zde jsme v naše rozjímání přerušili.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře