Ukrást anebo být obdarován?

9. březen 2011 | 19.46 |
› 

Vážený čtenáři,

představme si následující situaci: Doslechneme se, že od jistého data nám chce zaměstnavatel přidat, řekněme od příštího kvartálu. My však si vezmeme zbraň, kuklu, vloupáme se do firemní casy a sami si vezmeme zaslíbené peníze. Byl by to zaměstnavatelova odměna, anebo naše krádež? Představme si druhou situaci: Koupíme našemu potomku k vánocům mobil, který jako obvykle pečlivě shcováme. Náš potomek ho však objeví, donese do zastavárny a prodá ho. Opět otázka: Stane se ten mobil dárkem, anebo lupem? Náš bohatý strýček v americe nám chce odkázat řekněme mercedes a my, neboť nechceme čekat, ho navštívíme a ještě dnes si ho bez jeho vědomí a svolení odvezeme. Ta sama otázka: Patří nám takové auto, anebo se proviňujeme krádeží?

Víte, aby dar byl darem, musí jej darující obdarovat darovaného. Jestliže si jej obdarovaný vezme sám, svévolně, osobně se domnívám, už se nejedná o dar, ale o krádež. Osobně mívam pocit, že ze svědomí nás, lidí, se občas tento "drobný" rozdíl ztrácí. Bereme si Boží požehnání dříve, než nám jej Bůh dává. Osobujeme si právo sami si rozhodovat o tom, kdy nás má Bůh tím či oním obdarovat. Ať je to zdraví, práce, finance, ale i sex. Stačí nám vědomí, že Bůh nám chce to, či ono, někdy v budoucnu věnovat, tak si to vezmeme sami.   A když nám to Bůh třeba odmítne dát, tak se rozvztekáme jako malé dítě v kauflandu. Vždyť přece máme na to či ono nárok, říkáme si, a Bůh je povinen to či ono nám dát. Už se však nestaráme o pravidla, která Bůh pro to či ono určuje.

Milovaní. Nechtějme sami ukrást to, co nám sám Bůh chce dát. Ale chce to dát ve Svůj Čas, Podle Svého Plánu, Záměru, Svým Způsobem. Neberme si nic z Jeho Ruky svévolně...

Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej! Žalm 42,6...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře