VBBII: S tím už nemám nic společného...

13. březen 2011 | 19.37 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

"Ty nemáš podporu krále Jindřicha, že ne?"

Svatopluk se na otázku ušklíbl: "Král Jindřich, parchant jeden, se mi vysmál..."

"Tak co máš teď v plánu? Co chceš dělat?" Tichanův hlas zní neodbytně. "Počet našich mužů ani zdaleka nedosahuje tisícovky, a jak se tak dívám po jejich tváří, tak mezi nimi nevidím mnoho starších osmnácti, dvaceti let. Vsadil bych se, že zde jsou i tací, kteří ještě nemají ani patnáct let..."

"Jsou ve věku tvého Václava," přerušuje tón vladykovi řeči trošku nahněvaně Svatopluk...

"Václava vychovávám od jeho nejútlejšího dětství. Ale oni, oni nikdy neválčili, nikdy nebojovali, ve zbraních se cvičili sotva měsíc, dva. Meč nosí snad jenom na ozdobu. Tak co s nimi chceš vykonat za velké činy?"

Svatopluk vypadá zamyšleně, možná na svého spojence trochu nahněvaně. Neříká mu nic nového, ale také nic konstruktivního. Jasně, velitelem je Svatopluk, ale i Tichan má bohaté zkušenosti, může sám na něco přijít...

"Musíme vyprovokovat válku mezi Uhry a Ptáčníkem..."

"Bez vědomí a souhlasu Jindřícha?" oponuje Tichan, "ty jsi se zbláznil... Jak to chceš provést?"

"Musíme maďarského chána přesvědčit, že toto je předvoj velkého franského vojska, které se připravuje na útok..."

Svatopluk se na chvíli odmlčí, pak dodává: "Uděláš to pro mě?"

"A co přesně máš na mysli?"

"Nikdo nezná tak dobře poměry u maďarského chána jako ty, nikdo. Nech se zajmout, nebo dezertuj, cokoliv si vymyslíš..."

"Chceš po mně, abych spáchal sebevraždu? Co když mně tam někdo pozná? Chán má se mnou otevřené účty! A i kdyby, přivolat válku na mnoho nevinných lidí, bez souhlasu krále, to ne, to odmítám. Už nejsem muž bez závazků, oženil jsem se a mám děti..."

"Když né ty, tak to musím provést já..."

"Počkej, jak to myslíš?"

"Hodlám se poučit z příkladu mých předků. Ty víš, koho jsem syn!"

"Ty chceš opustit vojsko před bitvou? Počkej, ale tvůj otec tehdy opustil nepřátelské vojsko a přidal se ke svým! Ne naopak!"

"Ale před tím vydal svého strýce na smrt..."

"Ty jsi vážně blázen! Chceš obětovat tyto mladé kluky? Kvůli čemu? Abys osvobodil ty, co o osvobození nestojí? Copak si už nepamatuješ, co se teď stalo v Olomouci? Oni o tvou pomoc, o tvou vládu nestojí!"

"Je to banda nevděčníků, kteří poplivali všechno to, co pro ně udělali mí předkové..."

"A cos pro ně udělal ty? Hm? Cos pro ně udělal ty?"

Svatopluk pozastaví koně, aby se mohl natočit čelem k Tichanovi: "Co je ti potom? Zapomněl jsi snad, kdo jsem já a kdo jsi ty? Příliš jsem se s tebou bratříčkoval!"

"Ne, s tím už nemám nic společného!"

Tichan se zastavuje také a začíná se obracet, maje v úmyslu opustit vojsko. Svatopluk se ho pokusí zadržet:

"Počkej příteli, omlouvám se..."

"Změníš své plány?"

"Ne..."

"Pak odjet prostě musím. Nemohl bych se podívat do očí, ani Václavovi, ani Drahomíře..."

"Drahomíře?" Překvapením a zuřivostí zabarvený hlas zahřmí jak blesk z čistého nebe...

Tichan zbledne: "Ano, Drahomíře. Na přání knížete Václava jsem si ji vzal za ženu..."

"Ty sis vzal Drahomíru?" Pomalu slabikuje Svatopluk: "Vzal sis Drahomíru a mně chceš poučovat o morálce? Vypadni! Vezmi si své muže a vypadni z mého vojska!"

Tichan si ještě jednou pohledem přeměří Svatopluka, podívá se mu do očí. A pak beze slova uposlechne...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře