PCh: Apoštol Pavel a učení o Trojím Lidu...

3. prosinec 2009 | 05.22 |

Vážený návštěvníku tohoto blogu,

rád bych ti nabídl sérii traktátu českého apoštola Petra Chelčického "přežvýkanou" do současné češtiny. Dnes tě zvu  již k sedmému dílu úvahy Petra Chelčického na téma: "O trojím lidu." Máš - li zájem, neváhej a se srdcem otevřeným vejdi.

Tento výklad ukazuje, jak hluboce zbloudilá je víra, že skutky moci a její podstaty plynou z Božího zákona a z Jeho Vůle, že církev Kristova potřebuje tuto pohanskou sílu, aby násilím v Jeho Jméně krev ve válkách prolévala, trestala podle žalob duchovních skutky Starého Zákona, podle práva pohanského popravovala, věšela, topila, stínala, lámala kolem, vězně v zapomnění nechala hnít, o hlavu druhé připravovala, loupila, šířila bolest, násilí, porobu. A protože tato moc se přidala do Kristova Učení, činí se toto vše v Ježíšově Jménu. A tak Krista, který vylil svou krev za hříšné lidi, obohatil Silvestr mocí světskou, která v Božím Jméně krev z lidí cedila v bojích a jiných smrtích. A toto všechno se oslavuje jako ovoce víry Kristovi. Na proti tomu my věříme, že Kristus nás nemocí a ponížením svého kříže osvobodil z moci ďábla a tak nemůžeme s tímto souhlasit. Tyto falešná učení jsou přidány k Zákonu Kristovému, avšak jedině tento Zákon je životem lidu. Jestliže jsou však ovoce násilí ovocem zákona, tehdy násilí je našim životem.

Možná jseš pobouřen tím, co čteš a namítáš: "Však Svatý Pavel, apoštol Kristův, lépe než ty rozuměl požadavkům víry a on přikazuje křesťanům, aby se poddávaly  vyšší moci. A toto jeho tvrzení je pravdivé a od Boha, že jinak to nemůže být. Toto Bůh ustanovil a kdo se moci protiví, Boží Vůli se protiví. A když toto je Vůle Boží, jak to, že v nich život není?" Ano, zde apoštol Pavel ukazuje poměr mezi mocí a křesťany a přikazuje věrným, aby se poddaly světským zákonům a báli se meče jeho. K tomu však pravím: Ano, to je pravdivé přikázání apoštolovo, ale je potřeba respektovat kontext, komu  a z jakého důvodu toto píše. Ve své epištole poučuje  věrné v Římě, věrné původem římského, židovského i pohanského. Věrným, kteří uvěřili Bohu pro apoštolovo kázání. Z epištoly nelze vyvodit, že by psal mocným a vyzívá je, aby víru Boží bránili. Ano, věrné učí tomu, aby vrchnost poslouchala jako Krista. Ale jedná se o křesťany podřízené pohanské vládě římského císaře, která sama bez víry pronásledovala věřící a krev mnohých svatých má na svědomí.  Až později se římský císař přihlásil k víře. A tak je velký rozdíl, když apoštol křesťanům přikazuje,  aby moc nepřátelského císaře nad sebou strpěl, ve srovnání s dnešním falešným učením. 

Apoštol toto přikazuje z dobrých příčin jak pro dobro lidu, tak pro dobro moci.

A proč by věrní křesťané, kteří jsou Milostí Pána Ježíše Krista osvobozeni od  mocí satana a břemen Starého zákona, neměli být osvobození také z břemen světské vrchnosti? Tvrdí se, že vrchnost má odlišnou podstatu než ďábel  a starý zákon, a proto se věrný nevyjímá z její roboty, ale přikazuje se poddat se jí. Ale samotný Pavel neustanovuje moc meče nad věrnými, toto není Zákon Kristův, aby moc meče se přiložila na hrdlo křesťanů. Protože Kristus své ovečky vykoupil od Zákona Odstrašování, je nelogické tvrdit, že přes učení apoštola druhý odstrašující meč na ně přivolal. Vždyť která moc postihuje všechny, ač jsou pod Zákonem Božím, nebo nejsou, křesťany či pohany, než moc odstrašujícího meče? Pro toto násilí se nikdo nemůže hnout z místa, než jaké mu meč ukáže. Apoštolova slova patří věrným sborům, které žijí na panstvích pohanské vrchnosti, aby jim v dobrých věcech poddáni byli, jak z pokory, která sluší sluhům Kristovým, tak pro to, že tato moc byla zřízena Bohem, jak bylo výše ukázáno, aby Jeho Řád, který musí být mezi lidem, byl mocí vynucován a aby byl zaručen lidem život ve spravedlnosti a bezpečí. A tak apoštol káže: Ne jenom pro strach, ale i pro své svědomí poddáni buďte. Říká: "Ne jenom pro strach", pro strach z hněvu meče, ale "i pro své svědomí", neboť moc je odpovědna přinést lidem mír a bezpráví sama nečinit. A tak cokoliv vrchnost v této odpovědnosti přikazuje, to přikazuje i Bůh. A když křesťan pohrdá povinnostem, které vedou k pokoji a spravedlnosti, a nechce je konat jenom proto, že je přikazuje vrchnost, ten také Bohem pohrdá a potupuje Jeho Přikázání. Takovýto člověk ztrácí dobré svědomí, protože se protiví Bohu. Naopak člověk, který se podřizuje povinnostem, které vyplívají z odpovědnosti vrchnosti před Bohem, Bohu se líbí.

Je však třeba jasně a otevřeně napsat, že ne vše, co vrchnost z této odpovědnosti přikazuje, pro Boha přikazuje. Naopak, jen pro vlastní užitek káže lidu nemoudrému, aby  ze spravedlnosti  žili, a ne ze zločinů. Ale Bůh proto, že sám je Pravdivý a Pravdu miluje, přikazuje člověku poctivý život, právo velké i malé. Jak velký je rozdíl mezi motivací Boha a motivací knížat! Ano, stejně reagují na křivdu bližního: to rozhněvá jak Boha, tak vrchnost.  Ale hněv Boha a hněv vrchnosti pramení úplně někde jinde. A tak, kdo se v tomto protiví knížatům, protiví se Bohu a kdo vykonává povinnosti spravedlnosti k vrchnosti, naplňuje tím předně spravedlnost k Bohu. A tak věrný, který pro své svědomí naslouchá Bohu, obdrží i přízeň knížat.

Toto si tedy přeje apoštol, aby věrní pro hněv těchto pohanských vrchností plnili povinnosti vedoucí k této spravedlnosti, aby svou víru nepošpinili, kdyby odpírali. Neboť tak by mohli ve svých pohanských pánech vzbudit dojem, že ta víra křesťanská je šibalstvím, které se nechce poddat, a tak by je pro malou věc pobudili proti sobě i proti své víře.  A proto apoštol takto napomíná věrné žijící na pohanském území pod pohanskou vrchností. Aby pro dobrou pověst strpěli nad sebou krále, aby nepohoršovali špatnými příklady, aby víru nepošpinili z malicherných příčin. Ale toto neplatí pro zboží mimo takovýchto zlých pohanů. Apoštol neustanovuje křesťanský odstrašující meč nad bratry v Kristu. Vždyť také lid Staré Smlouvy stál před Bohem původně svobodný bez pána, sám Bůh chtěl nad nimi panovat. A kdyby lid tímto nepohrdl, neměl by nad sebou krále. Oč více lid křesťanský, který Svou krví vykoupil! Bůh sám zůstává králem v domu Jákoba na věky, jak sám praví, že je králem pravdy. Jákob slyší Hlas Jeho a poslouchá Svého krále, a tak ne pouze na tomto světě živ bude, ale získává život věčný. Z tohoto výkladu tedy plyne, že apoštol svou epištolou neoznačuje moc s mečem za Zákon Kristův, neustanovuje pány nad věrnými, ale z potřebných příčin napomíná je k poslušností k pohanským vrchnostem, na jejichž zboží žijí.

Pozn: Původně psáno pro ezin bloudil.cz a pro diskuzní server granosalis.cz: http://musicalis.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=8261&mode=thread&order=0&thold=0

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře