Reflexe knihy: Jiří Beneš – Desítka aneb deset slov o Bohu a člověku...

– Úvod: K reflexi  jsem si vybral knihu Jiřího Beneše s názvem "Desítka aneb deset slov o Bohu a člověku." Neměl jsem nějaký specifický důvod, proč zrovna tuto knihu,  jednoduše byla první, kterou jsem našel v místní knihovně. Poslední dobou zažívám skepsi, co setýče křesťanské literatury. Narážím totiž na vcelku plytké, spíše psychologické publikace, často s poselstvími, které se mi osobně zdají nebiblické. S podobným očekáváním jsem si sednul i k tomuto dílu. Avšak ono mě příjemně překvapilo. Myslel jsem, že to přečtu za jeden večer, aleta knížka se "nedala." Musel jsem postupovat velmi pomalu, a to ne pouze proto, že autor místy použil velice odborné a nesrozumitelné pojmy. Brožurka si prostě sama vyžadovala, abych si to, co jsem pročítal, vnitřně zpracovával a srovnával v sobě.

– Autorova hlavní teze: Spočívá v tom, že desatero přikázání vlastně ani tak nejsou přikázání  ve vlastním slova smyslu, (byť autor stále pojem "přikázání" používá), jako spíše "slova" nesoucí  informace o Bohu a o člověku, kterého se Bůh dotkl, kterého Bůh vyvedl ze země "dvojíhosevření" = z Egypta.  Boží dotek se tím pádem stává hlavním předpokladem a důvodem pro život  podle desatera. Dovídáme se tedy hodně o člověku, ale také o Bohu, který chce člověka právě  tímto směrem vést.

– Výpověď desatera o člověku: Podle desatera muž, nebo žena, kterého se Bůh dotýká a vyvádí zezemě "dvojího sevření", nemá jiného Boha než Hospodina. Nedělá si tesané modly ničeho, co je  nahoře na nebi, dole na zemi, případně ve vodách v podzemí, neslouží jim (autor se zde domnívá,že "oni" zde jsou bohové a ne modly), nenosí jméno Boha Hospodina nadarmo, pamatuje a střeží sobotní den svatý Hospodinu, váží si svých rodičů, nezabíjí, nesmilní, nekrade, neodpovídá u soudu falešně a nedychtí po majetku svého bližního. Toto veškeré jednání plyne právě z dotyku  Božího, jedná se o ovoce víry v Boha.

– Styčné body hlavní autorovy teze s novozákonním křesťanstvím – osobní reflexe:  I apoštolové (nejvýraznějí apoštol Jakub) trvají na tom, že víra v Krista se projevuje  v denodenním životě. Při čtení knihy mne občas napadala "bludná" myšlenka, zda-li polemikaapoštola Pavla se zákonictvím tedy nevedla spíše proti falešným výkladům Zákona,  než proti Zákonu samotnému.

– Vedlejší zájmy autora: Autor se také zabývá historickým kontextem desatera a srovnávánímtohoto textu s jinými, obdobnými texty, v rámci Tóry i celého Tenaku, zvláště pak s tzv. "kultickým dekalogem" (Ex 34k) Autor také zastává spíše liberálně – kritický postoj k Tóře, tento postoj však při četbě knihy "neruší".

– Číslování jednotlivých přikázání: Toto číslování pro mne osobně bylo překvapivé. Autorpovažuje za první přikázání úvodní část desatera, kterou jsem osobně vnímal spíše jako jakýsi "prolog" k desateru. Jedná se o Sebe-Zjevení Hospodina. A přikázání věnující se modloslužbě –  nebudeš mít jiného boha, neuděláš si tesané modly a nebudeš se jim klanět – zase považuje za slovo jedinné. Také se autor zastává "katolického" pojetí desatera, které odděluje dychtění po ženě bližního od dychtění po ostatním majetku bližního do dvou přikázání, že se jedná o možnoststojící na starých, dochovaných rukopisech, byť autor sám tento názor nesdílí.

– Závěr: Knížka mne velice příjemně překvapila, zasáhla, obohatila, donutila přemýšlet o Bohu i o sobě samém, stala se základem pro další prohlubování vztahu k Hospodinu. Děkuji tedy moc za odkaz na tuto publikaci.

Literatura: Beneš, Jiří, Desítka – Desatero aneb deset slov o Bohu, Návrat Domů, Praha 2008.