XXXVII: Satan mi nabízí život v kláštěře...

25. leden 2010 | 18.08 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

"... prý ses postavil i medvědovi..."
Oheň zapraská, to notář Michal přiložil nějaké suché krastí. Stmívá se, dva mladé chlapce čeká noc pod širákem, na mýtině uprostřed hlubokých lesů poblíž Magdeburgu. Krásné místo, bohaté na rozmanitou přírodu rostlinou i živočišnou. Michal se těšil na chvíli, až Václavovi toto místo ukáže. Sám jej objevil docela náhodou a svou velkolepostí jej uchvátilo. 
Václav mlčky přikývne. Trošku jej sice překvapuje, že notář Michal o této události ví. Ještě nikdy s nikým o svém nebezpečném zážitku nemluvil. Neměl potřebu cítit se jako hrdina. I zde, u plamenů v přicházejícím přítmí, se ošívá, má li na toto téma hovořit.
"... na co jsi myslel, když jsi stál tváří v tvář šelmě?"
"V té chvíli už asi na nic..."
Odpověď Václava, ač stručná, nezní stroze. Spíše jakoby Michala zval k dalším otázkám. Potřebuje si sám v hlavě urovnat a připomenout své zmatené pocity a myšlenky. Touto odpovědí získává čas.
"A těsně před tím?"
"Když jsem uviděl, že medvědice mne zavětřila a rozběhla se ke mne, pomyslel jsem na svatého Jimrama...Připomněl jsem si, jak on věnoval svůj život pro vévodovu dceru. Zemřel za její chybu a pro její hřích, důsledkem jejího nezodpovědného chování. Aby vévoda nepotrestal ji, přijal Jimram vévodův hněv na sebe, hněv, který vyvolala ona. A nezaprotestoval, přijal svůj úděl. Pomyslel jsem na Krista a kříž, že i On zemřel pro naši nedospělost, pro naši vinu. Boží hněv, který jsme vyvolali my, přijal On, pokorně, jako ovce před střihači. A věděl jsem, že tam je človíček, dívka, kterou jsem dennodenně vídával. Ona vzbudila medvědí hlad, cítil jsem, že mne Bůh volá, abych tento hlad převzal na sebe. Ta dívka potřebovala, abych se přemohl a neutekl..."
"Cítil jsi za ní zodpovědnost..."
Václav přikývne: "Ano.

Bůh mi ji v té chvíli dal do rukou, abych ji buď ochránil, anebo padl. Potom jsem si uvědomil, že mně má duše nepatří, je Kristova a jestliže On si ji vyžádá jako oběť, je mou povinností si ji nenechávat."

"Zodpovědnost je důležitá pro vadaře..."
Na Michalovu poznámku se Václav usměje: "Nejenom pro vladaře," doplní Michala. "Víš," pokračuje, "jednou mi Bůh svěří mnoho dalších lidí, abych o ně postaral. Ptám se Boha, proč zrovna mně?"
"Ty netoužíš po moci, že?"
"Po moci? Nevím. Toužím sloužit. A Bůh mi dává místo, kde sloužit mohu."
"Kníže jako služebník?"
"Ano. Kristus říkal: Kdo chce být první, buď druhým služebníkem. I on, sám Kristus, myl nohy svým učedníkům. Stal se otrokem svých otroků, On, mocný král. Dal nám sebe za příklad..."
"A co odvrácená strana moci? Budeš pánem nad životem a smrtí."
"Do takovéto pozice mne postaví Bůh."
"Ale chceš to? Opravdu? Neláká tě spíše klášter?"
"Lákal kříž Krista?"
"To není odpověď..."
"Možná není..." Praskání plamene na chvíli přeruší rozhovor. Václav tento živel pozoruje. Jak snadno se změní zdravé dřevo na mrtvý uhel! Za nedlouho Václav pokračuje: "Možná satan dobře věděl, co Ježíše lákalo. A proto přišel s pokušením moci: toto všechno ti dám, když se mi, zlu, budeš klanět..."
Michal asi neporozuměl přesně: "Chceš snad říci, že vládu v čechách ti nabízí satan?"
Václav se usměje: "Ne, mne nabízí život v klášteře..."
Teď se upřímně zasměje i Michal. Václavovu odpověď sice vzal osobně, ale přesto je dalek toho se urazit. Zajímá jej vnitřní svět tohoto dvanácti třináctiletého chlapce: "Copak kláštery jsou od ďábla?"
"Ne," odpovídá Václav, "od satana přichází svádění... Zlý řiká: Nejdi cestou, kterou pro tebe připravil Bůh, jdi cestou, po které ty sám toužíš... Není důležité, po čem toužím já, byť by to byl vznešený život v klášteře, ale co Bůh chce učinit s mým osudem..."
"A Boží Vůle pro tvůj život je vládnout Čechům?"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře