I Čas platit staré dluhy...

24. únor 2010 | 22.37 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

"Dobře, že jste přišel..."

Tuža se s otázkou v očích podívá na vladyku Gommona, župana Pražského hradiště. V přítomnosti tohoto velmože se nikdy necítí dobře. Někoho mu připomíná, ale nemůže si vzpomenout. A teď tuší, že tato utajená schůzka se týká i této zasuté vzpomínky. Zároveň ve své kupecké duši počítá, co mu dnešek přinese.

Tuža nepochází z Čech. Žije kočovnickým životem, tu koupí, tam prodá. Všechno, co se nabízí, všechno, po čem se poptává. Zboží, otroci, informace. Ne, není obchodníkem, je sluhou, malá ryba sloužící velkým, jedno kolečko ze soukolí obrovského mezinárodního obchodu, který v rukou drží pár jednotlivců. Jejich potravou jsou války. Sají krev, bolest, nespravedlnost. Jejich cesty se řídí letem krkavců a mrchožroutů. A když zrovna vládne mír, sami rozpoutají válku, postaví kmen proti kmenu, stát proti státu, panovníčka proti panovníčkovi. Obchodníci s lidským masem, obchodníci s otroky. Jejich sítě jsou rozprostřeny po celé Evropě.

Tuža zodpovídá za slovanský prostor. Často prochází Čechami, mnohokrát se zdržuje v Praze. Gommonovu žádost o tajnou schůzku přijal s rozpaky. Na jednu stranu velmož, jehož nedávný převrat na pražském dvoře vynesl do vlivného úřadu, mu může poskytnout důležité informace ohledně politické situace ve střední Evropě, na stranu druhou však po jeho přítomnost dvakrát netouží.

"Proč jste si přál se mnou mluvit?"

"Rád bych Vám připomenul starý dluh..."

Gommonův hlas zebe jako mráz.

Tuža se opět marně ptá své paměti, ona mlčí. Nedává mu žádné vodítko, kterého by se mohl chytnout.

"Nejsem Vám nic dlužen," odpovídá Tuža rázně, chtěje zakrýt svou nejistotu.

"Před třiceti lety jste mi zabil otce, vážený pane..."

"Zabil jsem ve svém životě hodně lidí, stejně jako vy..."

"V čele svých vojáků jste přepadl naši vesnici, ač Vám naši starší platili každoročně výpalné. Celou jste ji zničil, otce jste zavraždil, matku jste mi odvekl, prodal ji na špinavém zastrčeném tržišti nějakému slintavci, který ji k smrti umořil..."

"Taková je doba, milý příteli, i od vás jsem již mnohokrát vykupoval zboží, které jste získával stejným způsobem, jako já tehdy..."

"Ale když já vraždím," povídá Gommon, "nenechávám za sebou svědky..." Přichází sousto, které si vladyka s libostí sobě vlastní přežvýkává, aby jej vyvrhl. Vychutnává si moc, kterou si vydobývá nad druhými. Nezná větší slast než přinutit druhého, aby udělal to, co si on žádá. Zvlášť, když do takové polívky přimíchá přísadu pomsty za vlastní prožité příkoří.

"... Já vím, co jsi provedl dceři Černé psa. A povím ti příteli, že Černý pes by mi za tuto informaci vyplatil celý majlant. Tipl bych si, že dvojnásobek až trojnásobek toho, co ty sis naškudlil za celá léta ve své branži..."

Černý pes. Tužův šéf, obávaný muž známý svou krutostí, nemilosrdností, pomstichtivostí, vládce mezinárodní mafie, která dodává otroky po velké části Evropy. Nemá ve své branži rovného. Tuža se proti své vůli roztřese. Gommon pokračuje:

"Přemýšlím, jestli bys byl ty schopen jeho případnou nabídku přebít. Já znám tvé možnosti, znám tvou finanční situaci, mám tě zmapovaného, vidím do tebe jako do čistého, křišťálového skla..."

Gommon se v duchu směje. Dosahuje toho, co jsi předsevzal. Obchodníček mu začíná zobat z ruky. Zkrotil ho, tak, jak se krotí divoký kůň, ochočil si ho, jak se ochočuje divá šelma. Vydírání, strach z prozrazení, to jsou obojky, které člověka nejlépe připoutávají k jeho nepříteli, k jeho novému majiteli. Z otrokáře se stává otrok, odkázaný na milost a nemilost.

"Také vím, že jsi chytrý. Kdybys nemohl Černého psa přeplatit, nepozval bych tě dnes na toto popovídání..."

Tuža, bledý strachy, se chytá stébla:

"Co si ode mne žádáš?"

"Víš Tužo, naše paní kněžna má ve svém knížectví vřed, který musíme odstranit. Pevnost, mohutně opevněnou, která je v rukou nepřátel. Neříkám, že je přímým útokem nedobytná, ale nač mrhat drahocenými životy vojáků tam, kde si můžeme pomoci lstí?"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře