Duchovní víno: Krev Ježíše Krista

26. říjen 2010 | 05.00 |

Slova krále Lemúela, výnos, jímž ho napomínala jeho matka: Co mám říci, můj synu? Co, synu života mého? Co, synu mých slibů? Nevydávej své síly ženám a svoje cesty tomu, co ničí krále. Nehodí se králům, Lemóeli, nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji, aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných. Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko, ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná. Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených, ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka.  Z knihy Přísloví, 31. kapitola, od prvního verše.

Tímto úsekem bible, se, vážený čtenáři, budeme, dá-li Pán, v těchto článcích zabývat, jestliže přijmete pozvání ke společnému Studiu Božího Slova.V minulých článcích jsme si řekli něco obecného, teoretického, nut(d)ného, právě o knize Přísloví, a podívali jsme se i na to, jaká jména si dáváme skrze své životy, činy, skutky, reakce, jaká jména si sebou nosíme do školy, do práce, na nákupy,  zamysleli jsme se nad otázkou alkoholismu a bezdomovectví, a pak jsme ochutnali  kapku duševního vína. dnes můžeme pokročit dále.

 Vlastní výnos Lumúela a jeho matky v sobě nese, domnívám se, tři stejně důležité vrtsvy, ze kterých bychom si mohli vzít poučení: tělesná, duševní, duchovní. Jedna  vrstva by neměla zastínit vrstvu druhou. Jsou si vzájemně rovnocené.

Dneska se zamysleme nad duchovní rovinou tohoto poselství. Když však přemýšlíme nad tímto rozměrem v kterékoliv starozákonní knize, musíme být jó opatrní, aby se náš výklad nestal tím, co jedno prořekadlo nazývá "přáním otcem myšlenky." Obecně lze říci, že starozákonní oddíl nese duchovní novozákonní zvěst pouze tam, kde to vidí apoštolové, pisatelé Nového Zákona, tam, kde se starý zákon cituje v evangeliu či v epištolám.

Ostatní starozákonní místa nás mohou více méně pouze inspirovat.Nebo v nás vyvolávat asociaci. Na novozákonní učení, které je třeba někde v evangeliích či v epištolách přímo zjeveno.

Jestliže starozákonní text není v Novém Zákoně citován, pak z něho nemůžeme vyvozovat něco nového, či něco jiného, než to, co je přímo a zřetelně zjeveno. Klasickou chybu děláváme my, křesťané, v učení o satanovi, kde na základě úseků starého zákona vyvozujeme závěry, které nedělá ani citovaný text starého zákona, ani autoři epištol či evangelií. Pak se můžeme dočíst, že satan byl původně, v ráji, údajně "vedoucím chval." Toto učení, ač se nazývá biblickým, přesto stojí na mimobiblické půdě, neboť z textu tahá něco, co sám text neříká.

Proto buďme opatrní i při četbě tohoto článku.

V Novém Zákoně se totiž zjevuje duchovní víno: Krev Ježíše Krista. Když Ježíš při poslední večeři zvedl kalich, označil víno v něm za Svou Krev. A to ne ledajakou Jeho Krev. Víme, že krev, krevní krvinky, neustále vznikají a zanikají. Není to krev, která mu tekla, když si třeba někdy v děství rozbil koleno. Není to ani Ta Jeho Krev, která obíhala v Jeho Žilách, když například v Káni Galilejské  měnil vodu ve víno. Ne. Je to krev, kterou prolévá za nás na Golgotském kříži. Víno v kalichu, ze kterého "máme všichni pít," je Nová Smlouva v Kristově krvi, která se za nás prolévá na kříži.

Toto duchovní víno je svěřeno králům Lémuélům, ti, kteří svým jménem, které nosí v denodenních životech, vyznávají Ježíše Krista. Avšak v dnešním oddílu jsme voláni k tomu, abychom si to víno nenechávali pro sebe, ale dávali je hynoucím a lidem, kteří již ztratili všechnu svou naději. Neboť kdo nepřijímá Kristovo tělo za Něj na kříži Lámané a kdo nepije Krev Ježíše Krista za Něj Na Kříži vylévané, tak v něm není život, věčný život Ježíše Krista. A člověk, v němž není život, ten hyne. Ten je proklet, bez naděje, bez budoucnosti, odsouzen k smrti ve svých vinách a hříších.

Jsme voláni k tomu, abychom si duchovní víno, Kristovu krev, t.j. zvěst evangelia, nenechávali pro sebe. Ale abychom jej hlásili kamkoliv přijdeme. Tento, kdo přijímá toto víno, může zapomenout na svou chudobu a plahočení, neboť to se stává minulostí. To, co přichází, je království Ježíše Krista.

Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhněval a řekl svému služebníku: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ A služebník řekl: ‚Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě je místo.‘ Pán řekl služebníku: ‚Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou, aby se můj dům naplnil. Lukáš 14, 21nn... jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu. Matouš 22,9.

Buďte požehnáni!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře