Pár slov o křtu...

9. červen 2010 | 11.17 |

Křest není pro dokonalé, bezchybné lidi. Nejedná se o vstupní obřad do nějakého výběrového klubu vyjímečných, bezhříšných lidí. Ani zde neprobíhá žádné magické zaklínání.

Křest zde je pro lidi, kteří si uvědomují, že jejich život není v pořádku. Že se zkazil, pokazil a nedá se opravit. Avšak pro lidi, kteří touží po změně. Pro hříšníky, kteří touží bojovat s hříšností. Kteří se s hříšností nesmířili a nesmiřují. Kteří touží se svým životem něco udělat. Pro neplavce, kteří se topí ve své hříšnosti, lapají po dechu, chytají se každého stébla a touží vylézt na břeh. Ale na druhé straně vidí, že změna je nad jejich síly. Nad jejich možnosti. Že nedokážou se dostat na břeh bez pomoci Plavčíka

Křest zve lidi, kteří přijímají plnou zodpovědnost za svůj život. Kteří se neschovávají za nešťastný osud, špatný horoskop, nepříznivé podmínky. Za závistí a chybami druhých. Ne. Pro lidi, kteří přijmají plnou zodpovědnost za svůj život. A zároveň si uvědomují, že tato zodpovědnost je usvědčuje a odsuzuje. Jestliže jsme zodpovědni za saldo v práci, také jej musíme zaplatit. No jo, ale co když toto saldo přesahuje naše možnosti? Saldo zodpovědnosti za náš život není v naších silách vyrovnat. Jedná se totiž o život sám. Mzdou hříchu je smrt. Tomu, komu jsme otročili, ten nás živí a šatí. Otročíme - li hříchu,, hříšnosti, tělesnosti, zlu, pak nás i zlo živí zlem, zlo nás odívá zlem. Zlo nedává dobré a požehnané věci. Otroctví zlu přináší zlo do našeho života. A otrokem zla nemusí být nějaký zlý, špatný člověk. Stejně tak i saldo v práci nemusí způsobit jenom nějaký zloděj, defraundaut. Otrokem hříchu, zla, může být i docela slušný člověk. Jakto? Protože do otroctví hříchu se člověk rodí.

Křest zve otroky hříchu. Zadlužené lidi. Lidi, kteří se zadlužili jak u Boha, tak u svých bližních, dluhem, který si žádá jejich smrt. Nebytí. Křtem náš dluh předáváme Spasiteli, aby On za nás zplatil.Křtem vyznáváme Ježíše za našeho Spasitele. Že potřebujeme Spasitele, aby vzal naše saldo na svůj účet. Aby nás vykoupil od otrokáře, kterému jsme se narodili.

Křtem však přijímáme Ježíše nejenom za Svého Spasitele, ale také za Svého Pána. Jemu odevzdáváme svůj život. A jestliže svůj život odevzdáme Jemu, pak nám již nepatří. Pak my již nejsme vlastníky svých životů. Svých tužeb, svých přání. Svého zdraví. Své poslušnosti. Svého těla, své duše, svých přání a svých předsevzetí.  Svého srdce. Ne. Přijímáme Ježíše za Svého Pána. Slovo Pána je pro Jeho Služebníky rozkazem. Nežijeme již bez zákona, ale Naším Zákonem je Kristus. Na druhou stranu jsme jím přetvarování, že Jeho Vůle se nám pak postupně stává naší touhou.

Křtem však neprocházíme z našeho vlastního přesvědčení, z našeho vlastního rozhodnutí. Ne, ale z Milosti Boží. Naše rozhodnutí nechat se pokřtít je Darem, Milostí od Boha.

Proto se nemáme čím chlubit. Je to totiž Bůh, kdo nám zjevuje pravdu o našem životě, pravdu o naší hříšnosti. O potřebě změnit náš život a o nemožnosti změnit jej vlastníma silama. O potřebě poddat se Kristu jako Pánu a Spasiteli.  Tuto pravdu nám zjevuje Bůh.

Křest je pozvání. Křtem Bůh nezve dokonalé, bezchybné, bezhříšné lidi, kteří se vždy ve svém životě rozhodují jen a jen správně, křtem nevstupujeme do nějakého výběrového klubu lidí něčím vyjímečným. Ne. Křtem nás Bůh zve k Boji. K boji s vlastní hříšností. S vlastní rezignací. I ta nejdelší cesta začíná prvním krokem a Ježíš o Sobě říká, že je Cestou, ne Zastávkou. Křest je pozvání: Učiňme první krok v bojí proti Satanu a Bůh se k Nám přizná a přidá.

Křest je svatba. Svatba mezi Ježíšem Kristem a Jeho Cíkrví. Církev se stává jedno tělo s Ježíšem Kristem, jeden Duch s Ježíšem Kristem a jedna duše s Ježíšem Kristem. Poddává se mu jako žena svému muži při manželském aktu. Poddává se mu jako tělo Hlavě. Jako služebnice, otrokyně, Svému Pánovi.

Otázka ke křtu tedy nezní: Jsi dokonalým člověkem? Miluješ všechny lidi na celém světě? Ale spíše: Vyznáváš, že jsi hříšník? Toužíš, aby se tvůj život proměnil a při tom víš, že to sám nezvládneš? Vyznáváš, že potřebuješ pomoc Ježíše Krista jako Svého Spasitele? Vyznáváš, že se chceš svůj život odevzdat Ježíši Kristu jako Svému Pánu?

Amen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře