Filmotéka: Šťastlivec Sulla

2. prosinec 2009 | 11.14 |

Byť "pouze" televizní inscenace, přesto sem "Šťastlivec Sulla" plným právem patří.  Vynikající dílo natočil v roce 1991 pravý mistr tohoto dramatického umění, nedávno zemřelý Pavel Háša, na základě divadelní hry Ferdinanda Peroutky "Šťastný Sulla." Obsadil zde celou tehdejší hereckou špičku v čele se skvělým Václavem Postráneckým v roli Sully a Radoslavem Brzobohatým, který mu sekunduje, občas úspěšně více, občas méně, v roli Gáia Mária. Inscenace hlubokým způsobem odsuzuje totalitarismus, diktatury ať levé, tak pravé, vraždění jak pána Klementa Gottwalda či pana Stalina, tak i pana Pinocheta a pana Franca. Osobně nerozumím lidem, kteří hlasitě odsuzují politické vražedné procesy padesátých let a stalinistické čistky, při čemž hlasitě chválí pány Pinocheta a Franca. Jako by majetek, peníze, udržení sociální nespravedlnosti omlouvaly či světily vraždění. Ale účel prostředky nesvětí. Řečeno hlasem Vladímíra Ráže v tomto televizním filmu: "Včera vraždil Márius, dnes vraždí Sulla, tomu vozu, kterého a toho samého, oba používají na převážení kup mrtvol do hromadných hrobů, tomu vozu to je jedno..."

Inscenace nás přivádí do devadesátých či osmdesátých let posledního století před narozením Krista. Tehdy se Řím rozdělil mezi dvě strany: Jednu tvořili optimáti, "boháči, kteří uplácejí a soudci a úředníci, kteří se nechávají uplácet...", v jejímž čele stojí Sulla, a populánů, kterým "nezbývá nic jiného, jak se domoci práva, než aby těm nahoře naháněli strach...", jejíchž pouliční vražedné bandy vede Gaius Márius. Příběh začíná volební kláním o funkci konzula, ve kterém oba rivalové stojí proti sobě ve frašce na demokracii. "Nevolte mne," vyzývá Márius davy, "jsem nebezpečný, protože Vás miluji..." "Nejsem děvka, abych se obnažoval," reaguje zase Sulla na tradiční výzvu z římských voleb, aby ukázal své jizvy z bitev, a pak prohlásí: "Ten dělník páchne potem..." Hlasy kupuje ta, i druhá strana. Nakonec zvítězí ti, kdo hlasů nakoupili více: Sullovci. Márius musí ihned utéci z Říma, je pronásledován, musí se dokonce ukrývat pod úlovkem ryb, germanský otrok, který je zaplacen jej zavraždit, v poslední chvíli se zhrozí a domítne tento čin vykonat. 

Mezitím Sulla ovládne Řím a upevňuje svou moc. Je však vyzván druhým vůdcem populánů, Fúriem (hraje ho jako vždy výborný Petr Čepek), aby vytáhnul proti Perskému králi Mithridatovi, jenž ohrožuje východní provincie. Populánům však nejde o Mithridata, ani o Persii, ani o východní provincie, ale o to dostat Sullu z Říma a uvolnit prostor pro Máriův návrat. Sulla prohlédne a rozesměje se. Nakonec však podvolí a souhlasí, že proti peršanům vytáhne, pro jakousi čest, občanskou povinnost a z úcty ke vznešeným otcům zakladatelům, starým Římanům. Na Fúriovu otázku: "Proč jsi se smál", neodpovídá.

Po Sullově odjezdu se do Říma vrací Márius, aby se chopil uvolněné moci. Po návratu kráčí ulicemi následován žoldnéřy, kteří mají za úkol každého, komu neodpoví na pozdrav, zatknout a posléze popravit. Později přiznává, že jak se tak procházel městem, viděl kolem sebe plno domů jeho nepřátel, kteří mu až i podle usilovali o život. Začal toto město nenávidět, mstít se, nakonec se bát o život a vraždit. A tekla krev. Uprostřed krvavé diktatury, jakmile se dovídá, že se Sulla vrací i s vojskem z východních bojů, umírá, buď vztekem, nebo strachem.

Vrací se Sulla, který v bitvě poráží populány. Ti však zajmou   několik rukojmí a žádají, ústy Fúria, jednání se Sullou o svobodném odchodu. Sulla zase požáduje omluvu za krvavou diktaturu. To však Fúrie nazve "žvásty." Po té, co Sulla pochopí, že by populáni vraždili znovu, kdyby přišli k moci, vyzve Fúria, aby táhnul pryč z města. Pak nechává sepsat listiny svých nepřátelů, kteří pozbývají občanských práv a lze je beztresně zabít s tím, že majetek propadne vrahům. A nastanou další jatka. Aby se Sulla udržel u moci, podplácí vojáky, prvně městskou pokladnou, a když dojdou peníze, nechává je, aby volně okrádali římské občany. V podstatě nemá na vybranou, jestliže vojákům nezaplatí, ti přejdou na stranu populánů. Muž, který obdivuje ctnosti starých Římanů, který touží po tom vychovat novou generaci zastávající ty samé ideály, však musí pozorovat, jak se postupně rozkládá morálka ve městě. Ano, cítí, že je nejmocnější říman, jaký kdy žil, ale jen a jen proto, že nikdy dříve si Římané nenechávají tolik líbit. Pochopí, že město se řítí do záhuby a jediná cesta je ve smíření obou stran. Když však neuspěje, vzdá se moci a uchýlí se do soukromí. Svou vládu však korunuje paradoxní větou: "Márius vraždil jako zvíře, z pudu sebezáchovy, já jsem však vraždil z lásky ke svobodě..."

Později, po Sullově smrti, se vrací populáni, aby opětovně převzali moc a vyhlásili svobodu. Leč, za pět minut po tomto slavnostním prohlášení populáni začnou bojovat mezi sebou...

V inscenaci vystupuje několik postaviček, které si nyní blíže představíme:

První z nich hraje Svatopluk Skopal. Jedná se o populána, jednoho z vůdců této strany, avšak muže čestného a velmi přímého. Postaví se Máriovi se slovy: "Kdy toto vraždění zastavíš?" A pak jej vyzve: "Vol Márie, mezi mnou..," ukáže na sebe,"... a jím...", čímž ukáže na prodejného žoldnéře. Za vlády Sullově se aktivně postaví i proti němu. Začne protestovat proti tomu, že nový vládce Říma nechává na hradbach pro posměch vystavil Máriovi ostatky. Tedy muže, který svou odvahou nejednou zachránil Řím před germány. Nebojí si Sullovi přímo naplivat do očí. Je zatčen a uvržen do vězení. Na konci inscenace je převeden před Sullu, který ho vyzívá ke smíření obou stran. Skopalův populán však odmítá. Nesleví ani tehdy, když mu hrozí smrt. Podlehne až tehdy, kdy mu Sulla ukáže, že né pouze jeho život, ale i jeho dobré jméno, má ve svých rukou. Souhlasí s usmířením, ale nakonec, nakonec nedokáže na znamení smíru stisknout Sullovi ruku. Je na ní už příliš mnoho krve populánových přátel. Smíření se nakonec neuskutečňuje a populán přichází o život.

Druhou postavičku hraje Ladislav Županič. Jedná se o naprostý opak roli Svatopluka Skopala. Jedná se o převlékače kabátů, o typického špicla a udavače, bez kterého se neobejde žádný totalitní režim, muže mnoha kontaktů, který ví, kdy co udělat a kdy co říci, aby se v historických zvratech udržel na živu. Bezpáteřní člověk.

Třetí postava je ztvárněna Ondřejem Vetchým. Jedná se o mladého muže, kterého si oblíbí Sulla. Snaží se jej vychovávat ve ctnostech starých římanů. Avšak, posléze se  Vetchého postava stane svědkem, kdy žoldnéř okrade chudou vdovu a Sulla jej odmítne potrestat, vyšetřit, dívá se jinam a když je nucen konfrontovat se se zlodějem, nechává ho utéci i s lupem. Mladý muž zažije morální otřes. Vidí, že Sulla rozdává dary plnými hrstmi, ale u něj se vždycky zastaví a nic mu nedává. Stává se pro svou chudobu terčem posměchu, až pak nevydrží, a na základě úplatku vynese falešný rozsudek.

Další postava je voják v podání Zdeňka Žáka. Tento voják se objevuje  vojsku Máriově, posléze Sullově, abychom jej na konci filmu nalezli ve vojsku populánů. Petr Štěpánek zase hraje čestného optimána, který, když diktátor obchází městem, odmítne Mária pozdravit. "Tento muž mne nepozdravil, a i kdyby mne býval byl pozdravil, stejně bych na jeho podzrav neodpověděl," reaguje na to Márius směrem k žoldnéřům. "Dokud byl Sulla ve měste, neodvážil jsi se sem ani páchnout!"

Takovýchto postaviček je ve filmu celá řada. Holič, který se z protestu z nespravedlivých poměeů odmítne sám sebe holit, aby dělal městu ostudu, v podání Stanislava Fišera. Ale poslední postava, na kterou bych rád ukázal, je postava tribuna lidu, v podání Otakara Brouska. Při Sullově návratu se rozhodne v čele lidu postavit Sullovi na neozbrojený odpor, aby chránil městskou pokladnici a tím i celé právo před Sullovou svévolí. Je však postupně opuštěn. Když je Sullou vyzván, aby se otočil, poznává, že už za ním nikdo nestojí, ale stejně prohlásí: "A třeba sám, zakazuji ti to Sullo!" Sulla však jej přirozeně neposlechne, dává pokladnici svým vojákům a poznamenává: "Vidíš, a slunce svítí dále..." Na konci filmu však vidíme tohoto tribuna, jako jednoho z velitelů populánů, kteří po Sullově smrti ovládnou Řím. Neboť si však nedůvěřuje se svým spojencem, Fúriem, začnou bojovat i mezi sebou.

"Díváš se?" Ptá se Vladmír Ráž černocha, cizince, který se údajně ukazuje na místech při událostech, která jsou pro Řím katastrofou. "Dívám se," odpovídá.

Inscenaci dávám 85 procent. Deset procent odebírám, neboť nic není dokonalého, pět procent pak za slabšího Radoslava Brzobohatého. Jinak, klobouk dolů.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře