Návštěva katolického kostela a jednota v různosti

21. září 2009 | 23.59 |

V pondělí jsem, dal Bůh, navštívil bohoslužbu v kostele římskokatolické církve, "Božského spasitele" v Ostravě. Moje předchozí návštěva se uskutečnila asi před čtyřmi lety, kdy mne pozval jeden kamarád. Tehdy přijel z Itálie nějaký novodobý propagátor mariánské úcty. Na základě tohoto zážitku jsem na dnes již neexistující eZin "Bloudil" vydal článek pod názvem "Nebezpečí mariánského kultu." Jestli tento článek někdy najdu, rád ho tu opět zveřejním.

Současná návštěva se však nesla v zcela odlišném duchu (Duchu?). Až na předmešní modlitby Zdrávas Marií byla tato bohuslužba zcela Kristocentrická. Oslovilo mne mnoho věcí, od některých prvků liturgie, které by obohatili i mnohý evangelikální sbor, přes kázání až po Přeměnu Těla Páně. Kázání bylo kratší, deset, patnáct minut, ale neboť v neděli nám náš host kázal přes hodinu a půl, byla to docela příjemná změna. Farář hovořil o apoštolu Matoušovi, jeho řeč se mne opravdu dotýkala. Například se zmínil o tom, že i pro svědectví o Kristu jsou určené a pravé chvíle, podmíněná delší dobou, kdy na toho daného člověka s láskou myslíme, přemýšlíme nad ním a modlime se za Něho.  Při "dnešní" bohoslužbě vlastně nezaznělo nic, s čím bych měl nějaký vážný teologický problém. Trochu mne zatrnulo, když kněz prohlásil Tělo Páně za Beránka Božího. Nevím no, osobně na to nemám jednoznačný názor.

"Dnešek" (resp. včerejšek, neboť tento článek píši "zítra") mi hodně připomněl obrazy, které mi Pán před několika lety vložil do srdce. Nemám rád slovo "vize." Zní mi hodně zprofanovaně. Řeči, že každá sbor, každá mládež, dorost, besídka, či každý křesťan má mít "vizi," mi trošku "ježí chlupy na rukou." Jednou jsme s mou ženou (tehdy snoubenkou) zašli na shromáždění k Apoštolské církvi. Tehdy mi Pán, na základě čtení místa z Písma, které uvedu níže, ukázal starý, rozbořený kostel. Byl na Něj smůtný pohled. Zbytky zdí totiž nemluvily se s trouchnivělými lavicemi, střepy z rozbitých oken zase byly naštvané na děravou střechu. Všechny části tohoto kostela byly navzájem izolované, nepodpíraly se, nekomunikovaly spolu, neměly se rády. A Pán mi k tomuto obrazu řekl: Jak dlouho si budete zvelebovat své modlitebny, denonimace, kostely a můj chrám necháte zničený?

Jednou jsem na Granu napsal, že jsem, za určitých podmínek, ochoten následovat i papeže, jestli by on následoval Krista. Mí protestanští bratři mne tehdy nepochopili. Zcela si nevšímli slov: "za určitých podmínek." A přesto, ty slova pro mne byla klíčová. Neboť stejně, jako toužím pracovat pro jednotu, vidím i věci, které ke sjednocení brání. O těchto podmínek napíši někdy příště, dá - li Pán, další úvahu. Když hovořím o jednotě, nepředstavuji si jednotu šablony, kdy sbor A musí být úplně stejný jako sbor Be. Představuji si jednotu v různosti, jednotu obdobnou jednotě lidského těla, jednotě Budovy Chrámu. Přece je velký rozdíl například mezi okenní tabulí a lavicí pro věřící.

Obému dal Architekt jiný smysl, jiný význam. Jestli bychom nutili lavici, aby byla šablonovitě stejná k okenní tabuli, asi by se nám nesedělo moc dobře.

Každá denonimace, každý sbor, má své charakteristiky, své důrazy, své řády, které přijali od Boha. Takováto rúznorodost je velkým darem Božím. Ale, tyto dary by neměly být překážkou k tomu se někdy, aspoň jednou dvakrát ročně, sejít ke společnému shromáždění, společné chvále, Bohoslužbě, přijímání Chleba a Vína, Těla a krvi. Aspoň na Boží hod Vánoční a na Velký Pátek, na připomínku Kristova zrození a Kristovi oběti. Vždy mne hanba fackuje, když tyto velké svátky prožíváme izolovaně, zavřeni za našimi vyhřátými, zdobenými zdmi našich modliteben a kostelů.

Co nám brání?

V druhém roce vlády krále Dareia, prvního dne šestého měsíce, stalo se slovo Hospodinovo skrze proroka Agea k judskému místodržiteli Zerubábelovi, synu Šealtíelovu, a k veleknězi Jóšuovi, synu Jósadakovu. "Toto praví Hospodin zástupů: Tento lid říká: ‚Ještě nepřišel čas, čas k budování Hospodinova domu.‘" I stalo se slovo Hospodinovo skrze proroka Agea:

"Je snad čas k tomu, abyste si bydleli v domech vykládaných dřevem, zatímco tento dům je v troskách? Nyní toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty!Sejete mnoho, a sklízí se málo. Jen jezte, nenasytíte se; jen pijte, žízeň neuhasíte; jen se oblékejte, nezahřejete se. Kdo se dává najmout za mzdu, ukládá ji do děravého váčku."

Toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty. Vystupte na horu, přivezte dříví a budujte dům! V něm budu mít zalíbení, v něm se oslavím, praví Hospodin.Pachtíte se za mnoha věcmi a máte z toho málo. Co přinesete domů, já rozvěji. Proč se to děje? je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je v troskách, zatímco vy se staráte každý jen o svůj dům.

Z proroctví Ageova, 1. kapitoly.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře