L Co je tu k smíchu?

25. březen 2010 | 17.43 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

Zbrojnoš tvrdě trhá jakýmsi vodítkem tak, aby uprchlík, přinucen, poklekl na zem, před kněžnou Drahomírou a jejím doprovodem...

Vladyka Gommon se ujímá slova:

"Tohoto muže jsme včera v noci chytili, jak se snažil obejít naše stráže a vniknout do města.." 

Drahomira přikročí k zajatci, bere do ruky jeho kštici a podívá se mu do tváře. Poznává jej na první pohled...

"Kaplan Učen... Opět jste mne přišel navštívit?"

Kaplan neodpovídá. Mlčí, i když na něj dopadá ráne od některého z vojáků.

"Nechte ho," volá kněžna, "však on se rozpovídá... Je to jeho poslání, povídat..."

Kol kolem se ozývá smích. Drahomíra zajatého obchází kolem dokola. Přemýšlí. Vzpomíná. Promítá si všechny dny svého zajetí, svou bezmoc, beznaděj. Připomíná si všechny své zraněné city, od nenarozeného děťátka, přes Václava, Vratislava, až ke svému dětství, spojeného s utěky, schovávaní se, se strachem před muži označenými křížem. Před očima se ji objevují obrazy hořících domů, tvrzí, vesnic, slyší opět pláč obětí, volání k pomstě. Vrací se ke své nenávisti...

"Zavraždil jsi knížete Václava," obviňuje Učena.

"Kníže Václav žije a i kdyby zemřel, bude žít..."

"Zavraždil jsi jeho duši..."

"V tom jsem nevinen, kněžno..."

Drahomíra zbystří. Že by se kaplánek snažil zachránit?

"Otrávil jsi jej svými povídačkami, zkazil si jej, učinil jsi z něj mnicha!"

"To ne já, to Bůh! To On otevřel Václavovo srdce, aby slyšel a viděl, to On dává vzrůst ovoci, které dnes z něj můžeme sklízet..."

"Lžeš! Tvůj Bůh není!"

Učen se usměje: "Slepý nemůže vědět nic o vznešenosti duhy."

"Jsem snad já slepá?"

"Kdyby jste byla slepá, byla by jste bez hříchu. Vy však říkáte: 'Vidím,' a tak ve Vás hřích zůstává..."

Drahomíra se opět na chvíli zamyslí. Pak slavostně prohlásí:

"Byl jste shledán z vraždy knížete Václava a bude s vámi naloženo tak, jak si jako vrah zasloužíte..."

Učen se rozesměje, směje se hlasitě a upřímně.

"Co je tu k smíchu?"

Kaplan zvážní. Pak prohlásí:

"Máte pravdu, paní, nic. Místo smíchu bych měl plakat nad vaším hříchem. Neboť, pravím vám, že mi v okamžiku umírání bude mnohem lehčeji, než Vám před tváří Boží..."

"Odveďte jej!"

Drahomíra se obrátí zády, zavěsí se do nabídnutého ráměte knížete Radslava a opouští tohle místo...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře