Galerie osobností: Petr Chelčický

13. listopad 2009 | 15.59 |

Vážený čtenáři,

po malé přestávce se dostáváme k vrcholu našeho povídání o osobnostech českého národa: Dnes máme na programu Petra Chelčického.

O Petru Chelčickém, Božímu služebníku a Kristova svědku, toho vlastně s jistotou nevíme vůbec nic. Přes temnotu věků ho nemůžeme bez více či méně přesvědčivých spekulací ztotožnit s žádnou, nám historicky známou osobností. Ale to neznamená, že by se ve své době schovával v anonymitě. Petr Chelčický byl známou a respektovaných osobností. Osobně se znal s intelektuální špičkou své doby, byl přítelem Jakoubka ze Stříbra, Mikuláše Biskupce, nějakou dobu v době vrcholící chiliastické vlně žil na Táboře, znal tamnější prostředí. Nakonec se však se všemi husitskými směry ideologicky rozešel.

Petr neměl vysoké teologické vzdělání, ale nakonec se to ukázalo výhodou. Nebyl svázán s tehdejší mrtvou scholastikou a patristikou ubíjející se v malicherných dišputací typu: Kolik že se vejde andělů na špičku jehly anebo byl li vlastníkem košile, kterou nosil na sobě. Svůj nedostatek plně vynahrazoval bystrým úsudkem, až vědeckým pozorováním (bývá označován málem za zakladatele moderní sociologie), plnou důvěrou Kristu a znalostí Bible. Nevím, jestli ovládal latinu, v tom se prameny rozchází, ale znal minimálně dílo Johna Wiclefa, Augustina i dalších.

Petr bývá, nesprávně, označován za anarchistu. Jeho učení nesmíme vytrhnout z doby, ve které žil, jeho spisy musíme číst v kontextu feudalismu, ve které vznikly. Zde na tomto blogu máme možnost společně studovat jeho spis: "O trojím lidu." Petr nezpochybňoval existenci státu a státní moci. Věděl, že bezvládní a bezprávní anarchismus  by vedl jenom k násilí a ke zneužívání. To, co zpochybňoval, bylo ve vztahu křesťanů ke státu, zpochybňoval teologické kořeny feudalismu.  Jeden babtistický web uvádí, že Chelčický kázal odluku státu a církve. A v podstatě mají pravdu. Petr ukazoval, že mystické tělo Kristovo složené z jednotlivých údů, věřících, není totožné s feudálním uspořádáním světa. Volal, aby ti, co věří tomu, že feudalní společnost je od Boha, aby ji vedli tak, jak si Bůh žádá. S lsákou, péči a starostlivostí. Odmítal barbarské formy, kterými se projevovala feudalní šlechtická státní moc, odmítal tělesné tresty, tresty smrti, sekání končetin, topení, mučení. Našla by naše česká dnešní demokratická policie u Chelčického milost?

Petr odmítal "nucení ke spravedlnosti." Ve skutečnosti volal ke svobodě hřešit. Nesouhlasil s tím, aby byli lidé nuceni ke spravedlnosti. Násilím a zastrašováním nutit člověka, aby žil správně, neznamená samotnou proměnu charakteru tohoto člověka, tu proměnu, kterou žádá Kristus skrze Ducha Svatého. To, že v takové ustrašené společnosti nikdo nehřeší, není známkou toho, že ona společnosti žije blízko k Bohu, ale jen proto, že se zkrátka bojí meče.

To je něco, co například muslim se všé svou šáriou nikdy nepochopí. Jestliže má člověk svobodu hřešit, může si svobodně vybrat i volbu nezhřešit. A takovéto volbu, volba vyplívající z vnitřního přesvědčení člověka, né z vnějšího zastrašování, klade Petr Chelčický velmi vysoko. A nejenom Petr, takováto volba je drahá i samotnému Kristu.

Další a nejznámější věc, proti které Petr protestuje, spočívá ve vojenských válkách. Odmítal válčení, odmítal i obranou válku. Neboť kázal "odluku" státu a církve, kázal, že fuedální společnost není totožná s Kristovým tělem, pak věřícím může být docela i jedno, jestli mu vládne ten či onen. Křesťan je volán k tomu, aby byl loajální ke své vládě. Křesťan nemůže učinit nic špatného, ani svým nepřátelům. Jak bych mohl v Kristově jméně zabíjet? Válčit? Ve jménu toho, který kázal lásku i k nepřátelům? Je střílení samopalem projevem lásky k nepříteli, na koho mířím muškou? A co mi osobně učinil zrovna tamten Pepa či Frantík, který se ocitl mi nadostřel?

Zcela absurdní závěr si pro Petra Chelčického zformulovali komunisté. Ti vysoce ocenili jeho sociální učení, ale přes propast věku mu vzkázali, že jej svým odmítnutím náísilné revoluce vlastně nedotáhnul do konce. Vůbec nepochopili, že právě z odmítnutí násilí vyvěrá celé Petrovo sociální  učení. Petr v mnohém předběhnul svou dobu. A to hlavně v důvěrném vztahu s Bohem, důvěrném vztahu plné důvěry. Děkuji Pánu za život a dílo Petra Chelčického.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře