Vzpomínky kazatele Rudolfa Petra, III. část

23. září 2010 | 04.00 |

Rudolf Petr: Dobrodružný život víry - Pod ochranou Nejvyššího...

Přeběhlo jen dvacet let od první světové války. Ještě ani nebyly dokonale zaceleny rány z první světové války a už nastal druhý světový otřes.  Šest let válečného šílenství,   které rozpoutal kulturní národ. Zfanatizovaný a oklamaný německý lid věřil svému "vůdci", Adolfu Hitlerovi, více, než Bohu a Jeho Slovu. Je to až neuvěřitelné, kam až dojde člověk, a co všechno je schopen vykonávat, Jaká zvěrstva, nejstrašnější zločiny, jestli opustí Boha a na Jeho místo postaví sebe, své "Já," člověka. Velmi mnoho už bylo napsáno, celé knihy, o tom, co a jaké zločiny byly páchány na lidech v koncentračních táborech, v plynových komorách atd. Celá města byla bombardována a srovnána se zemí. Milióny lidí zahynulo v troskách. Šest let trvalo hrubé násilí, ničení a vraždění všeho živého i neživého. Všechno bylo ovocem lidské pýchy a nadutosti. "Nadčlověk" - Hitler a jeho zaslepení fanaticise postavili na Místo patřící Bohu. Dali se do služeb satanovi. Prorok Jeremiáš to vyjádřil takto: "Nebo dvojí zlost spáchal lid můj; Mne opustil, pramen živé vody, aby sobě vykopak cisterny děravé, které nedrží vody" (Jr 2,14)     

Těžko by se nalezly rodiny, které nebyly nějakým způsobem poznamenané, zasažené válečnou vichřicí, která zasahovala všechny národy Evropy. Snad nejvíce utrpěl Ruský národ a pak také Polsko. Všem národům trvalo dlouho, než se aspoň trošku vzpamatovaly z válečných následků.

I rodina Petrova byla postižena. Nejmladší z rodiny - Pavel  byl 7.1.1943 vzat do vězení a 10.9. t.r. byl popraven v 6.15 hod. v Breslau (Vratislavi)  "německými tyrany", jak to zapsal tec do své Bible. Pavel (24 letý) se odevzdal cele do Rukou Božích. V dopise narozloučenou napsal: "Pán Bůh s Vámi. Váš milující syn a bratr Pavel. Hospodin síla života mého! V 6.15 hodin umírám." Druhou bolestnou zkušeností bylo zatčení a věznění Františka Čelinského, manžela Heleny, starší dcery Petrových. Po čtyřech letech věznění v několika koncentračních táborech - zvláště v Buchenwaldu - se vrátil po skončení války. Nepředstavitelně zmrzačený, jen kost a kůže. Doma byl všemi vřele přivítán, obklopen láskou a porozumění své ženy Heleny a celé rodiny. S pomocí Boží se zotavoval a sílil, takže několik let ještě pracoval ve Vítkovických železárnách. Dožil se přes 80 let.  

Po válce - v květnu 1945 - nejstarší syn Adolf nastoupil do práce v ministerstvu spojů v Praze jako telefonní technik. Bydlel se svoji manželkou Boženou na Žižkově v Křižíkově ulici.

Cesta k Novému životu víry: Na podzim roku 1936 začal Rudolf navštěvovat "Křesťanské sdružení mladých lidí" - YMCA - v Ostravě. Stal se členem této organizace a plně využíval všech možností  jejího programu. Navštěvoval vzdělávací přednášky. Oblíbil si diskuzní skupinu vysokoškoláků pod vedením tajemníků Josefa Bradáče, Čeňka Holečka a profesora Kejzlara. V YMCE se setkal s věřícími  Bratrské jednoty Babtistů.  Jako hledající a toužící po pravdě o smyslu života se stal pravidelným návštěvníkem bohoslužeb i sdružení mládeže. Byl to čas, ve kterém ho Bůh přitahoval k sobě a na vestu víry.

Přednášky a dobrý vliv tajemníků YMCY a zvláště kázání evangelia kazatelem J. Dvořákem přinesly své ovoce. Rudolf prožil proměnu svého života.  V pokání a víře přijal Ježíše Krista jako svého Spasitele, vůdce a Pána Života. Svoji víru vyznal a zpečetil ve křtu pomořením v řece Odře, 23.5.1937. Svůj život svěřil Bohu na základě výzvy 38. žalmu: "Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v Něho, On sám bude jednat."  Byl to slavný začátek "dobrodružné cesty víry", pod vedením, ochranou a pomocí Boha, Ježíše Krista, Jeho Ducha a Slovy.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře