Slovníček: Desat-á-é rána, přikázání, družiček...

21. leden 2011 | 19.08 |

Malý slovníček křesťanských pojmů:  Číslo Deset poprvé 

Vážený čtenáři,

my, křesťané, si často tak mezi sebou říkáváme, že při sdílení víry a svědectví s nevěřícími lidmi používáme slovníček, žargón, mluvu, kterým rozumíme v podstatě jenom my sami :-) Tato propast mezi věřícím a nevěřícím může být překonávána jenom působením Ducha Svatého. Přesto mne tyto řeči inspirují k tomu, abych se pokusil, co možná nejjednodušeji, vysvětlit některé křesťanské pojmy a pomoci tak k pochopení sdíleného, jestli by byl o to zájem.  Máte-li tedy zájem, vejděte dále... 

Písmeno: A B C Č D...

Desátá rána egyptská: Smrt všech prvorozených (lidí i dobytčat) v celém egyptě. Pouze izraelské domy, jejíž veřeje byly potřeny krví zabitého a obětovaného beránka, anděl smrti pominul. Prvorozenectví bylo vždy věcí zvláštní pýchy, toho nejlepšího, kterým ta země oplývala. Prvorození bývali i zvláštním majetkem božstva. Bůh jakoby touto ranou zasáhl genofond egypta, jeho pýchu, jeho budoucnost, jeho sílu. Zasáhl i "nepřátelské" božstvo, které nebylo schopno tyto své prvorozené ochránit. Můžeme v tom vidět soud nad hříchem, ze kterého byli izrelští provorození vykoupení tím, že místo nich zemřel obětní beránek - jako předobraz zástupné oběti Ježíše Krista.

Desáté pokolení míšenců a cizinců:  Do desátého pokolení nesměli tito potomci vstoupit do "Božího shromážděni."   Předpis se hlavně týkal "Ámonovců a Moabců." Avšak netýkal se těch, kdo opustil své náboženství, svou národní identitu, aby se stal proselytou - židem. Typickým příkladem byla moábka Rút, která se připojila k židovstvu a jejíž pravnukem byl král David, který také rozhodně neměl omezení k přístupu do Hospodinova shromáždění.

Naopak, sám byl Hospodinem vyvolen, aby vedl Boží lid a jeho syn dokonce, aby postavil Jeruzalémský chrám. Jednalo se o ochranu Izraelského náboženství před cizími vlivy a před nebezpečným mícháním filozofií.  Mělo uchovat čistotu Božího Slova. Dneska jsme možná vystaveni pokušení všechny filozofie nějak smáchat dohromady, že ve všech je údajně něco dobrého a všechny prý vedou k jednomu cíli: K Bohu - a to se představuje jako vzor tolerance. Avšak představme si tuto situaci: Představme si, že na celém světě existuje pouze jedinný zdroj čisté pitné vody, Ostatní prameny jsou sice možná chutnější a sladší, ale jsou otrávené. Problém je, že ten jed v tom nikdo nevidí a nikdo nerozeznává a když ty lidi, které z této otravené vody pijí, varujeme, pak si ťukají na čelo, jací že jsme fanatici. Pak třeba někdo z přátel přijde a navrhne: Smíchejme naše vody, dejme je dohromady - učiníme to? Jestli ano, pak se jed dostane i do našeho pramene a jestli ne - budeme obviněni z netolerance. Ale nejde o netoleranci, ale o ochranu před jedem - o ochranu Života před smrtí.

Desáté přikázání z desatera: Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu. Ex (20, 17). Zde se jedná o vnitřní postoje: O závisti, o touze po čemkoliv, co patří "bližnímu." Člověk je vyzíván, aby byl vděčný za to, co má. Aby si všímal toho požehnání, co se dostává jemu. Aby v sobě neprobouzel touhu po něčem, co nám nepatří a patřit nikdy nebude. Z toho totiž pramenní hněv, pocity méněcenosti, nespokojenost, nevděčnost, nenávist. Je zde ochrana majetku, ale i mezilidských vztahů. Neboť ze závisti, nespokojenosti, ze zlého postoje mezi lidmi vznikají násilnosti a bezpráví. Avšak neobhajuje se tu majetek nabytý svévolně, nespravedlivě, pomocí krádeží, loupeží, úplatků, vražd, křivd, útlaku. Takového člověka však máme s klidem přenechat Božími soudu a nezávidět mu nic, co takto neprávem získal: Neboť v konečném důsledku nečestný majetek bude takovému člověku ke zkáze a bude svědčit proti němu. Hněvem, závistí a touhou po marném si jenom kazíme zdraví nejenom tělesné, mezilidské vztahy, vztah s Bohem, atd...

Desátek: (Minimálně) desetina příjmu vracena Bohu. Desátkem se člověk učí vidět za vším požehnání ve svém životě Boží Milost a Dobrotivou ruku. Vede ke vděčnosti  a k účasti a zájmu o Boží dílo - život v církvi a potřeby potřebných.

Desatero: Deset přikázání předaní Božímu lidu na hoře Sinaj. V Bibli je desatero citováno na dvou místech: V knize Exodus ve dvacáté kapitole a v deuteronomiu, páté kapitole. Jedná se o základní právní normu soužití v Izraelské pospolitosti, ale také vztahu k bližním, ba i k samotnému Bohu. Také v podstatě zde máme zaslíbení a předobraz života v zaslíbené zemi, kde nikdo nebude druhého zabíjet, krást, závidět, kde se bude pravdivě uctívat Boži Jméno, a tak dále.

Deset: Biblické symbolické číslo, číslo desatera, číslo  vyjadřující Boží Moc, Zákon, Spravedlnost, ale i Odplatu a Soud. Vyjadčující závilost člověka na Božím Milosrdenství a Odpuštění...

Deset družiček: Družičky z podobenství popsané v Matoušově evangeliu, v dvacáté páté kapitole, čekající, až posvítí ženichovi na cestě k nevěstě. V záhlaví zde cítíme nějaký starodávný židovský svatební zvyk.. Pět z těchto družiček bylo pošetilých a pět z nich bylo moudrých. Ty pošetilé si sebou nevzaly olej do lampičky. Když ženich dlouho nešel, všechny usnuly. Uprostřed noci je však vzbudilo volání, že ženich přichází. Ty pošetilé bez oleje však neměli s čím svítit, neměli co ženichovi dát,  odevzdat mu, jak mu posloužit. Na radu těch moudrých si ten olej sice snažili opatřit, koupit od kupců, ale tím se zdrželi, přišli pozdě a na svatbu se nedostali. Ženich dokonce o nich prohlásil: Neznám vás, nebo také: Nikdy jsem Vás nepoznal.  Je povícero možností, co zde symbolizuje onen olej.  Může jít o Ducha Svatého, o život v posvěcení, ve službě Bohu. Jedná se o život v poslušnosti, odevzdanosti, ve věrnosti a důvěře Bohu. O činy plynoucí z jejich víry, důvěry, věrnosti, o činy, které skrze ně učinil sám Bůh.  Příběh zde učí, že nestačí pouze v Krista věřit a jeho vyhlížet. Dále učí, že spásu si nelze koupit za nic, co vlastníme, za naše vlastní peníze. Tato "posmrtná" náděj je jenom zdánlivá. Spánek zde zobrazuje fyzickou smrt, skrze kterou projdou věrní i nevěrní.  Důležité je bdět - t.j. zástávat v připravenosti. Ve vědomí, že smrt, spánek, mlže přijít s každým okamžikem a jestli přijde teď: Mám dost oleje ke svícení?

Související biblické  verše k pochopení:

Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem. Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad," ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? Tak se naplnilo Písmo: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘ a byl nazván ‚přítelem Božím‘. Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry! Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? – Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.  Jakub 2K.

Dát se vést tělem znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá. A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Římanům 8K...

Viz i heslo "být v Kristu..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře