Vezmi Kristův kříž a následuj Jej...

24. říjen 2009 | 07.13 |

Asi osm dní po těchto slovech vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se pomodlil. A když se modlil, vzhled jeho tváře se změnil a jeho oděv se bělostně rozzářil. A hle, dva muži s ním rozmlouvali — byli to Mojžíš a Eliáš, kteří se ukázali v slávě a mluvili o jeho odchodu, exodu, který se měl naplnit v Jeruzalémě. Petr a jeho druhové byli obtíženi spánkem. Když se probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže stojící s ním. I stalo se, když se od něho oddělovali, že Petr řekl Ježíšovi: "Mistře, je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zastínil je. Ulekli se, když vcházeli do oblaku. A z oblaku se ozval hlas: "Toto je můj Syn, Vyvolený, toho poslouchejte." A když zazněl ten hlas, nalezli Ježíše samotného. Umlkli a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co uviděli. Z Lukášova evangelia, 9. kapitoly, od 28. verše.

Přečetli jsme si jeden z nejzáhadnějších textů Nového Zákona a Bible. Co se tam na té hoře vlastně stalo? A má to nějaký vliv na náš život? Učí nás toto místo jenom něco teoretického o teologii posmrtného života a Božího králoství, anebo se zde ukrývá i praktické povzbuzení do našeho života? Pojďme se na daný příběh podívat společně...

Lukáš píše, že popisovaná událost se odehrála ASI po osmi dnech. Jiní evangelisté, Marek a Matouš, mají údaj odlišný, hovoří bez pochybností o šesti dnech.  Jinými slovy, uplynulo šest dnů nebo asi osm. Možná se nám to na první pohled může zdát rozporuplné, tak šest nebo osm? Který  údaj je správný? Mne však naopak připadá, že oba ty údaje jsou důležité a správné, plně se shodující a vzájemně se doplňující. Společně totiž  říkají, že těch dnů rozhodně nebylo sedm.

Rozhodně to nebylo sedmý den, t.j. o sabatu. Příběh se udál ve všední den, možná v šestý, možná v osmý, ale rozhodně ne o svátku. Kristus chce mít s náma společenství i o všedních dnech. Nejenom o svátcích, ale i v běžných pracovních dnech chce s náma prožívat velké věci. Chce s náma chodit, chce nás vést, chce být s námi. A co my? Děláme si čas na Boha jenom o svátcích? A co vlasně Ježíš chtěl po učednících toho dne? Jaký úkol pro ně měl? Vlastně žádný. Dokonce ani po nich nežádal, aby se s Ním modlili. Ne, přál si pouze být s nimi. Je to moc, je to málo? Máme na Krista čas, aby On byl s námi? 

Lukáš klade také důraz na to, že se tak stalo "po těchto slovech." Podívejme se tedy společně na "tato slova":

Když se o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: "Za koho mne zástupy pokládají?" Oni mu odpověděli: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří myslí, že vstal jeden z dávných proroků.

" Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Za Božího Mesiáše." On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a pravil jim: "Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen."  Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne,  zachrání jej. Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?  Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů. Říkám vám po pravdě: Někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří království Boží." Luk 9, 18nn

Všichni tři synoptičtí evangelisté  seřadily tyto dvě rozmluvy před náš příběh. V prvotní církvi tedy toto vyprávění tvořilo jeden celek. Petr zde poznává Ježíše za Božího mesiáše, Ježíš pak popisuje své utrpení, smrt i vzkříšení a pak i naléhavost jeho služby. Předkládá svým učedníkům Smlouvu: Jestliže kdo chce jít se mnou, pak ať zapře sami sebe a nese svůj kříž. Ať se vzdá svého života a přijme Můj. Neboť kdo by si chtěl svůj život držet ve svých rukou, ten o něj přijde, kdo však svůj život Mi odevzdá, ba dokonce ztratí pro mne, ten je nalezne.

Učednící Petr, Jan a Jakub na tuto smlouvu přistoupili. Nechali se Kristem "vzít." A co my, uzavřeli jsme s Kristem tuto smlouvu do všech důsledků? Anebo si necháváme pootevřená vrátka a smlouvu se snažíme dojednat podmíněně? Pamatujme, Kristus "nevezme" sebou na horu nikoho, kdo se mu plně neodevzdává. S kým nemá ten nejintimnější a nejdůvěrnější vztah. Koho "nepoznal."  Dále evangelista praví, že Ježíš své učedníky "vzal." Jinými slovy, byla to Ježíšova iniciativa. S Ježíšem nešel na horu nikdo, koho by On nevzal. Jen ten, kdo "byl Ježíšem vzat," jen ten s Ježíšem vystoupil na horu a spatřil Kristovu Slávu. Byl to Ježíš, který si vybíral, koho si vezme a koho ne. Možná, že jenom tito tři přistoupili na Kristovu Smlouvu ihned a nepodmíněně, ostatní učedníci si mohli vzít "čas na rozmyšlenou." Neberme si my "čas na rozmyšlenou." Bůh chce s námi prožít čas už teď, už dnes. Ne jen a pouze zítra.

Ježíš šel na horu proto, aby se pomodlil. Měl pro to svůj záměr a svůj cíl. Ale proč tam šli učedníci? V příběhu nečteme žádný jejich důvod- Prostě je Ježíš vzal. Možná ani neviděli smysl toho, proč tam jdou, neviděli význam. Neměli žádnou VIZI. Dneska se říkává, že křesťané i celé sbory a církve musí mít svou VIZI. A když VIZI nemají, pak prý nemohou s Bohem prožít velké věci. Jakou VIZI měli učedníci? Že by měli vizi takovou, že usilují o to spatřit Kristovu slávu? Anebo vyjít na kopec a překonat překážky? Bible o jejich vizi mlčí. Proč? Protože jednoduše buď žádnou představu o tom, kam jdou a proč jdou, neměli, anebo měli případně mylnou či jejich představa, jejich "vlastnictví VIZE" neměl na daný příběh žádný vliv.

Učedníci nevěděli kam jdou, proč tam jdou, jaký to má smysl vyjít na kopec. Ale věděli, že jdou s Ježíšem Kristem. Ani my často nemusíme vědět, proč se v našem životě děje zrovna to, co se děje, jaký to má význam, smysl. Proč jsme zrovna tam a jdeme zrovna onam. Dokonce ani nemusíme vědět, kam a proč jdeme. Naše situace pro nás může být dokonce těžká, namáhavá. Matouš hovoří o tom, že ta hora byla vysoká a Lukáš zase, že na učedníky padala mrákota. Naše životní cesta tedy může být vysilující až k smrti. Ale důležité je to, abychom šli s Ježíšem Kristem. Aby to byl On, kdo si nás "vzal". Aby to byl On, kdo určuje naši cestu, náš směr, naše kroky i náš cíl. Ježíš nás vyzívá: Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne...

Amen...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře