Setkání s Ježíšem může přinést i onemo

13. únor 2010 | 11.48 |
› 

Setkání s Ježíšem může přinést i celoživotní onemocnění

Ježíš přináší uzdravení. Můžeme to číst na mnohých místech v Bible, můžeme to slyšet i na mnoha evangelizačních shromážděních. Je to jistě pravda, ale ne absolutně. Mnozí věřící jdou tak daleko, že podle zdravotního stavu usuzují na stav duchovní. Prý že Kristus nemůže být tam, kde je onemocnění. Ptají se: Jak můžeš být v "naší církvi" nemocný? Kažou Boha jako automat, kde na jednom místě vhodíme modlitbu a víru a na místě druhém vypadne zázrak. A když zázrak nepřijde, obviní nemocného a vyhánějí jej ze shromáždění. Jak se jen mýlí!

Setkání s Kristem totiž může přinést i celoživotní onemocnění. Podívejme se na několik příkladů. Příklad první: Saul / Apoštol Pavel...

Saul nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. Šel proto k veleknězi a vyžádal si od něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí k tomu směru, a přivést je v poutech do Jeruzaléma. Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: "Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?" Saul řekl: "Kdo jsi, Pane?" On odpověděl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat." Muži, kteří ho doprovázeli, zůstali stát a nebyli schopni slova; slyšeli sice hlas, ale nespatřili nikoho. Saul vstal ze země, otevřel oči, ale nic neviděl. Museli ho vzít za ruce a dovést do Damašku. Skutky apoštolů 9, 1nn

Zde čteme o nepříteli Ježíše Krista, Saulovi. Dokud pronásledoval církev Boha Živého, byl zdravý jako řípa. A jenom se setkal se Vzkříšeným Ježíše Kristem, oslepnul. Podivné?  Čtěme dále:

Ananiáš šel, vstoupil do toho domu, vložil na Saula ruce a řekl: "Saule, můj bratře, posílá mě k tobě Pán – ten Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestě; chce, abys opět viděl a byl naplněn Duchem svatým."  Tu jako by mu z očí spadly šupiny, zase viděl a hned se dal pokřtít...  Skutky 9,17...

A máme to, mohli by se zaradovat mí oponenti. Bůh sice seslal na Pavla slepotu, ale hned jej uzdravil... Ano, ale když si pozorně budeme pročítat Bibli, zjistíme, že toto uzdravení nebylo tak docela úplné. Dokonce by se dalo nazvat "polovičatým." Pavel totiž od tohoto okamžiku trpěl celý život oční chorobou. Zvláštní. Muž, jenž uzdravil mnoho nemocných, jehož dotek dotoknce vrátil k životu mrtvého chlapce, kterému neublížilo kousnutí prudce jedovatého hada, přítel mnohých dalších lidí, kteří měli také moc uzdravovat, jako byl třeba Apoštol Petr, takovýto muž trpí - celoživotně oční chorobou, která občas ustoupila, občas se vrátila, ale již nikdy, již nikdy od Pavla neodešla.

Podívejme se na pár příkladů:

Snažte se mi porozumět, bratří, jako já mám porozumění pro vás; prosím vás o to. Nic jste mi neublížili. Víte, že jsem byl nemocen, když jsem u vás poprvé zvěstoval evangelium. Vy jste se však ode mne neodvrátili s ošklivostí, ačkoli to pro vás bylo pokušením, ale přijali jste mne jako posla Božího, jako Krista Ježíše. Kam se podělo to vaše nadšení? Mohu vám dosvědčit, že kdyby to bylo možné, byli byste pro mne obětovali vlastní oči. Z listu Galatským 4. kapitola.

Pavel zde vzpomíná, že když přišel poprvé mezi Galatským, tehdy se jeho onemocnění zhoršilo. Těžce. Pro Galatatské se to však nestalo kamenem úrazu. Naopak, ve své lásce by byli ochotni vzdát se vlastních očí a věnovat je Pavlovi. Všimněme si: X let po zázračném uzdravení Pavel stále potřebuje transplataci očí!

Druhý důkaz: "Teď vám píši vlastní rukou; všimněte si velkého písma." Z listu Galatským, 6. kapitola. 

Několik let po první návštěvě  píše Pavel "svým Galatským" dopis. Tehdy se listy normálně diktovaly. Když však Pavel píše vlastní rukou pár slov, upozorňuje na velké písmo. Proč Pavel psal velkými písmeny? Jednoduše proto, že špatně viděl. Ten, kdo nevidí dobře na to, co píše, používá větší písmo, než obvykle. Všimněme si, x - let po tom, co byl zázračně uzdraven a x let po tom, co byl všeobecně uznán jako kandidát na transplataci očí stále, stále vidí nedobře. Jeho zrak je oslaben zákeřnou chorobou. Můžeme však Pavla nazvat mužem malé víry? Můžeme obvinit Pavla z toho, že nemá blízko k Bohu? V mnohých dnešních církví by se Pavel moc neohřál. Z mnoha dnešních církví by ho hnali!

Třetí důkaz:  A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil... 2Kor 12,7...

Pavel zde vyznává, že Bůh mu dal do těla (ne do duše, ne do ducha, ale do těla) osten, posla Satana! Sám Bůh! Všimněme si, nedal mu ho tam ďábel, ale sám Bůh. Pavel se třikrát modlil k Bohu, a věřme tomu, že upřímně, s obrovskou, až Pavlovskou vírou, zázračné uzdravení však nepřišlo. Od prvního setkání s Ježíšem Kristem si Pavel odnesk celoživotní onemocnění...

Za druhý příklad nám pasolouží Patriarcha Jákob. Toho jednou v noci navštívil Bůh (osobně se domnívám, že to byla osobnost Ježíše Krista), aby s ním zápasil. Do tohoto okamžiku byl Jákob zcela zdráv. Měl takovou svou podivnou víru v Boha (Bože, udělej pro mně to, to, to a to, a já pak uznám, že jsi Bůh), a Bůh mu přesto požehnal velkou rodinou a velkým bohatstvím. Ale obrátil se až toho večera, kdy poznal, že je ve skutečnost Božím Nepřítelem, že s ním bojuje a že Bůh chce z jeho života odejít. V tom okamžiku se ho chytnul a nepustil se jej. Zatoužil po opravdovém Božím Požehnání. Ne po pomíjívém v majetku, či v rodině, ale v opravdovém, v osobním vztahu s Bohem, ve věčném životě. Setkal se s Bohem, chytnul se ho a již nepustil. Ale...

Ale Bůh jej zranil na kyčli a Jákob od té chvíli až do smrti kulhal.

Třetí příklad nám poskytne Patriarcha Jób. Jób byl bohabojný muž, kterému Bůh hodně žehnal, dal mu velkou rodinu, obrovské, až billgatesovské bohatství, pevné zdraví. O to vše pak Jób, prakticky v jednom okamžiku, přichází. Selhala snad Jóbova víra? Byl důvod Jobova neštěstí třeba v nějakých jeho pochybnostech, ve strachu, či v neosobním vztahu s Bohem? Ó, nikoliv. Naopak, Bůh se Jóbem, jeho vírou, jeho věrností, vztahem s ním, doslova chlubil! Měl z něj radost, byl na něj hrdý! Bůh sám vyznává, že Jóba zbavil všeho bohatství, rodiny, zdraví, všeho, co měl, "bezdůvodně." Ne pro nevíru, ne pro pochybnosti, ne pro strach, dokonce ani ne pro satanovo osočování, ale... Ale  prostě naprosto bezdůvodně...

Před nedávnen měl náš kamarád autonehodu, ze které se pak nějakou dobu léčil v nemocnici. Zeptali jsme se ho tehdy, jestli se modlí k Bohu. On se usmál a řekl něco v tom smyslu, že tam nedělá nic jiného. Na to mu moje manželka řekla: "Vidíš to, jak jinak to měl Bůh zařídit, aby sis na Něho udělal čas..."

Proč tedy to všechno? Proč si Pavel se setkání s Kristem odnesl oční chorobu a Jákob zase zchromlou nohu? Bůh vyznává: "Stačí, když máš mou milost; vždyť ve tvé slabosti se projeví má síla (2Kor 12,9)." Pokaždé, jak Jákob nakročil na svou nohu, věřme tomu, že si vzpomněl na Boha. Taktéž Pavel, když se svým špatným zrakem podíval na to, či ono, si vzpomněl na setkání s Vzkříšeným Kristem. Bohu můžeme sloužit ve zdraví, ale můžeme sloužit i svou nemocí, i svou slabostí, i svým trápením. Učí nás odhodit své spolehání se na své síly, schopnosti, na své tělo jdoucí do hrobu, spolehání se na své vlastní plány, na své vlastní představy, co je a co není pro mne dobré. Ona nemoc od Boha totiž - paradoxně - přináší uzdravení! Ono zdraví a uzdravení před Bohem je něco jiného než před doktorem medicíny...

Když jsem přišel k nám do sboru, jeden z prvních osob, kterou jsem tam poznal, byl strýček, který mi jako první věc o sobě řekl, že má rakovinu. Tehdy jsem si také pomyslel, kde je Kristus, že jej neuzdravuje. Ale pak jsem poznával, že tento strýčel oslavuje Boha právě svou nemocí, svou důvěrou Bohu i ve svém utrpením.

Bůh věru není dobře naolejovaný automat, který jedná za všech okolností stále stejně...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře