Tomu, kdo tě prosí, dej

9. listopad 2009 | 19.53 |

Po pause, která byla trošku delší než obvykle, Vás, vážený čtenáři, opět zvu ke studiu Kristových slov pronesených v rámci Jeho Učení na hoře. Zde je další z nich:
Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.

Kdo tě prosí, tomu dej. Ale abys mohl někomu něco dát, musíš to pro něj napřed mít. Aby ti pošťák mohl přinést balík, musí být na balíku napsané tvé jméno a tvá adresa. Marně budeme pošťáka prosit o dárek, jestli zkrátka ten či onen balík má doručit na jinou adresu. Vzpomeňme si, co jsme si říkali v prvních článcích tohoto cyklu: Blahoslavení chudí. Vysvětlili jsme si, že chudý je ten, kdo nic nemá. To neznamená, že nedisponuje žádným majetkem, ale že nic z toho, čím disponuje, nevlastní. Chudý člověk je pouze správcem toho, co mu Bůh svěřuje do péče. A každý správce cizího majetku musí s tím majetkem nakládat tak, jak si žádá jeho Pán, nebo se, a to i v naší společnosti, prostě dopouští trestného činu "porušení povinnosti při správě cizího majektu" anebo trestního činu "Zpronevěry."

Žádný pošťák nemůže předat list někomu jinému, než komu je určen. Také my. I kdyby nás kdokoliv tisíckrát o něco prosil, jestliže nemáme balíček Bohem určený pro něj, nemůžeme mu pomoci. Nikomu nemůžu dát něco, co je určeno pro moji manželku, pro moje děti, pro moji rodinu. Kristus to vyjadřuje slovy: "Nehodí se vzít dětem chléb a hodit jej psům." Ježíš touto větou nechtěl vyjádřit pohrdání k prosícímu, ale chtěl zveličit tento princip tak, aby byl zjevný a patrný. Nemohu sloužit druhým, jestliže u mne doma jsou potřební. Na co by byla všechna služba pro Boha či pro církev, jestliže by mne moje vlastní děti neznali? Jak bych mohl druhým dávat lásku, když by se moje manželka cítila nemilovaná?

Kdo tě prosí, tomu dej, ale dej mu to, co je pro něj určeno, nedávej mu nic, co patří někomu jinému. Protože co patří někomu jinému, tím nemůžeš volně disponovat. Nemůžeš ožebračit vlastní rodinu, uvrhnout ji do zkázy, aby jsi pomohl někomu cizímu. Totéž platí i o vypůjčce. Nemůžu půjčit nic, co mi Bůh nesvěřuje. My jsme pouzí pošťáčci posláni Bohem, abychom předávali Jeho Balíčky. Ne naše, ale Jeho. Dávejme si pozor na adresáta, kterého Bůh uvádí na obálce.

Kdo tě prosí, tomu dej. Aby jsi mohl někomu dát dar, musí to ten druhý jako dar přijmout. Dar je spojen s Milostí, ne s povinností, Nemohu dát dar někomu, kdo nečeká na milost, ale na naplnění svého práva. Dar je darem darovaným z lásky, ne mzda vyplacená z povinnosti, za dobře odvedenou práci, za dílo. Dar nelze vymoci soudní cestou. Kristus zde hovoří o lidech, kteří prosí, ne o lidech, kteří rozkazují, vyhrožují, nebo vydírají.

Viděl jsem kdysi, snad před deseti, dvanácti lety, film, respektive konec filmu, který mne dosti zasáhl.

Nevím, jak se ten film jmenuje, ani, kdo v něm hrál. Příběh vyprávěl o vatikánském knězi, který v němci okupovaném Římě orgnizoval tajný odboj zabývající se záchranou židovských a jiných ilegálních nacisty hledaných osob z Říma do Švýcarska použitím vatykánských dokladů, byť třeba padělaných. Ke konci války Řím ovládnul fanatický nacistický velitel, který zavedl hrůzovládu. Avšak, postupně se přibližovala fronta a ten důstojník si začal uvědmovat, že nebezpečí hrozí jemu i jeho rodině. Tak nechal zkontaktovat toho kněze a dohodnul si s ním tajnou schůzku, při které ho požádal, aby jeho rodinu dostal do Švýcarska. Avšak, nepřišel jako ten, kdo prosí, ale jako ten, kdo rozkazuje. "ty jsi přece křesťan, tak mi musíš pomoc, je to tvá povinnost" hulákal na onoho kněze. Duchovní mu však odmítnul pomoci. A já si vzpomněl na slova Krista: Neházejte psům, co je svaté.

Avšak přesto, že důstojníka odmítnul, pomohl onen kněz jeho rodině. Avšak za důstojníkovými zády. Důstojník se to dozvídá až v zajetí, kdy ho spojenci vyslýchali a chtěli vědět, jak se ta rodina dostala do bezpečí. Tímto poznáním nastává v životě důstojníka zlom. Byl odsouzen za své válečné zločiny, ale onen kněz jej často ve vězení navštěvoval a dovedl jej k obrácení.

Stejně jako je dar darem, je i vypůjčka výpůjčkou. Slovo půjčka už v sobě tak nějak obsahuje i sousloví: "vrátit zpět." Co mi bylo půjčeno, to není moje. A já si to nemohu nechat. Cokoliv si od kohokoliv půjčíme, tam je při tom Bůh přítomen a svědkem. Zapřu - li, že jsem si něco půjčil, činím tak z Boha svědka falešného. Ale On je vždy svědkem pravým a svědčí. "Ukážu Vám, koho se máte bát," hlásá Ježíš, "ne toho, kdo může zabít jen vaše tělo, ale vaši duši ublížit nemůže. Bojte se toho, kdo vás může zabít a i s tělem uvrhnout do Pekla. Ano, toho se bojte!" Bůh ze sebe lháře dělat nenechá. Dříve nebo později sjedná nápravu. Běda však tomu, kdo Boha k této nápravě pokouší!

Nechť je Vám dnešní den požehnáním...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře