Co způsobilo rozdělení církve?

6. říjen 2009 | 06.53 |
› 

Úvaha vznikla úpravou a sjednocením dvou článků:

http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=6735
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=7517

Co je příčinou rozdělení křesťanstva? Biblická odpověď je jednoznačná. Jedná se o tělesnost. Všude tam, kde se Bible zmiňuje o rozdělení křesťanů, tam se jako příčina uvádí tělesnost. Jaké jsou znaky tělesnosti? V Bibli je několik míst, kde se tato otázka zodpovídá a většinou se tam objevuje také rozdělení.

V dějinách církve došlo k několika zlomům. Jedním z nich byla vláda císaře Konstantina Velikého. Církev přestala být pronásledována, ale naopak, stala se součástí státní správy. Křesťanství však vzniklo v podmínkách bezbrannosti, útoků, perzekucí, jeho představitelé byli vězněni, mučeni a zabíjeni. Filozofie křesťanství byla filozofii utlačovaných, ne vládnoucích. Na to musela církev zareagovat. Dokonce za vlády Theodosia došlo k uzákonění toho, že pouze křesťané se mohli účastnit řízení státu. Toto rozhodnutí otevřelo dveře, aby se nejrůznější mocichtivci a karieristé se nahrnuli do církve.

Další zlomový okamžik: Pád Západní civilizace, západořímské říše. Nositelem křesťanství se stali barbaři. Civilizační úroveň klesla o pár pater dolů. Křesťanství se zákonitě zjednodušilo. Mnohdy nešlo pod povrch člověka. A co více, bylo zneužito jako nástroj k znevolnění lidí. Lidé byli drženi v nevědomosti, stav feudální společnosti jim byl předložen jako vůle Boží.

Poměrně záhy se v církví objevily první spory. Církev je musela řešit. Přijal se v podstatě názor mluvící o jedinném správném výkladu Písma. Kde byl spor mezi jednotlivými teology a názory, tam se hledalo jedinné správné řešení. To mělo za následek, že definice toho, co je ještě křesťanství a co již ne, se postupem doby stále zúžovala. Tato definice pak se přestala krýt s Biblí v její různorodosti. A navíc, vlivem nabalující se tradice se jako dogmata přijímaly věci, které se na čistě biblickém základě nedaly obhájit. V církvi se utlumila diskuze. Ten, kdo měl jiný názor, než byl oficiální, byl pokládán za heretika, kacíře, byl pronásledován a upalován. Nakonec začala církev bránit laikům k přístupu k Božímu Slovu a ke Svátostem. Byla zakázana četba Bible, která se navíc držela v nesrozumitelném jazyku, a zavedlo se přijímání pod jednou. Rozvíjelo se svatokupectví. V církvi se prodávalo vše, od odpuštění hříchu, přes svátosti, až ke kardinálským kloboukům. Křesťané se neostýchali vést války proti křesťanům, papežové proti papežům i proti svým ovečkám. Křesťan zneužíval křesťana, uvazoval si ho robotu, nevolnictvím, násilím. Divný to pastýř, který místo, aby o své svěřené stádo pečoval, na něj pošle vlky, aby trhali, kousali, ničili, rdousili a zabíjeli, aby ze stáda sáli krev a rvaĺi maso.

.

Za této situace nebyla možnost hájit názor uvnitř církve. Ovoce církve smrdělo na hony a jak se říká lidově, ryba smrdí od hlavy a středověká církev smrděla od papežství. Ano, i ve středověké církvi té se nacházeli zlaté vyjímky, jako například Zdislava z Lemberka či Anežka Česká. Ale i katolická církev sama vyznává, že skálou, na které stojí, nejsou a nebyly tyto vyjímky, ale papežství. Ty jsi Petr a na té skále postavím církev. Tak tradice chápe úkol papežství jako skály. Avšak výše popsané ovoce papežství ukazovalo na to, že né Duch Svatý, ale duch antikristův ovládl tento úřad a skrze něj i pozemskou instituci, která se na tomto úřadě vystavěla.

Diskuze v té době nebyla možná. Řešila se zbraněmi. A češi v upálení Jana Husa viděli jasný signál, že antikristova církev se nedala v té době reformovat. Zůstat znamenalo klanět se Antikristu. Zbývala jedinná možnost: Oddělit se od papeže, od antikristovské skály. Odejít. Husité původně nechtěli zpřetrhávat svazky s církví. Jediní táboří si založili vlatní církevní organizaci, ve čtyřicátých letech patnáctého století však byla tato církev Jiříkem z Poděbrad násilně rozehnána a její předáci, Mikuláš Biskupec a Václav Koranda, zahynuli ve vězení. První evangelikální církví se tedy stala jednota bratrská. Ale jak sám název napovídal, také staří bratři se cítili být součástí Kristovi církve, té zdravé církve Anežek a Zdislav, kterou založil Kristus a která tu kontinuálně přežívala přes ďábelská staletí temnot, nezakládali "církev" novou, ale pouze "jednotu.". V dnešním slovníku bychom řekli, že se snažili založit "názorovou frakci" uvnitř Církve. I tato jednota byla posléze pronásledována.

Tento vývoj gradoval ve vystoupení Martina Luthera. Tím nastalo velké schizma západního křesťanstva. Že tento rozpad byl akt tělesnosti a ne duchovnosti lze dokumentovat na spoustě případů násilí, které si navzájem protestanté a katolíci způosbili.

Byla to tělesnost v církvi, která vedla k rozdělení. V listu Galatským jsou popsány znaky tělesnosti, všechny bychom snad našli v církvi té doby. Jednota tehdy prosazovaná nebyla jednota v různorodosti, ale v šabloně. Nešťastné učení o existenci jediného správného výkladu Písma vedlo k netoleraci k názoru druhého. k povýšenosti.

Dnes tedy máme křesťanstvo rozděleno do mnoha crkví a církviček. Je toto rozdělení znakem duchovnosti? Anebo tělesnosti? Dát se vést tělem znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj, píše apoštol Pavel v Listu Římanům, 8. kapitola. Nemáme se spokojovat v tělenosti, ale pokoj hledat v duchovním člověku!

Dnešní situace křesťanstva však není totožná se situací 15 a 16 století. Dnes nikdo neupálí svého bližního kvůli odlišnému názoru. Dnes se právě otvírají dveře ke vzájemnému naslouchání. Mezi církvemi a církvičkami jsou rozdílné věroučné, liturgické, teologické tradice. Víra v to, že existuje jedinný správný biblický výklad, přináší falešné ovoce v tom, že těchto jedinných správných výkladů jsou na tisíce. Každá církvička, každý křesťan, má jeden takový. A protože v našich myslích existuje jedinný správný výklad, jedinná správná tradice, a to samozřejmě ta naše, pak si samozrejmě musíme myslet, že cesta k jednotě vede vyvrácením názorů toho druhého. Jedině tehdy, když můj rozdělený bratr přijme MŮJ NÁZOR, jedině tehdy se s ním mohu sjednotit, říkáme si. Není však cesta k jednotě vzájemný respekt a úcta?

Podle čeho svět pozná, že jsme Kristovi učedníci? Podle toho, jak správně vykládáme Jeho Slovo? Podle toho, jaké velké zázraky se mezi námi budou dít? Podle toho, jak hlasitě budeme zpívat žalmy? Podle volání halelujah? Anebo podle lásky, kterou máme mít, my učedníci Kristovi, jeden k druhému?

Jsme zvláštní sorta lidí, my, křesťané. O jedno písmenko jsme schopni vzájemně se zabíjet a na toto zabíjení být ještě hrdi a staletí je oslavovat vítěznými pochody. Místo, abychom si sypali popel na hlavu, tak s velkým rámusem a bubnování chodíme ulicemi a slavíme velká vítězství... Nad kým? Nad svými spolubratřími v Kristu!

Pavel se nás ptá: Je Kristus v sobě rozdělen? Nemáme účast na Jednom Kristově těle? Na jedné Kristově smrti? Nejsme snad pokřtěni jedním a tím samým křtem? Ano, možná každý jinak chápeme Bibli, například eucharistii. Ale odkud to odlišné chápání pramení?

Zda-li né z naší pýchy? Zda-li né z toho, že nám nestačí to, co je nám Bohem Zjeveno v Bibli? Ale že chceme poznat všechna tajemství včetně těch, která Bůh zapečetil? Moc jsme se v ráji napapali zakázaného ovoce a ted po něm stále máme hlad. Chceme poznat veškerá tajemství, chceme znát to, co zná Bůh.

Trpíme pýchou. Heslo: "Jen Bible, Sola Scriptura," je v podstatě jen fráze. Nestačí nám "Jen Bible." Nestačí nám to, co je v Bibli zjeveno a vyjeveno.Nestačí nám Slovo Boží. Chceme více. Chceme všechno. To je naše tělesná podstata, kterou jsme zdědily po Adamovi a Evě. Odmítáme tajemství, ale chceme všechno poznat. Nejsme skromní, tiší, pokorní. Trpěliví, laskaví, ochotní dát se přesvědčit. Mírní, trpěliví, sebeovládání. Ne. Chceme znát všechno a hned.

Prý k sobě máme lásku. Ale odmítáme společně usednout k jednomu stolu. Proč ne? Nemáme snad jednoho Společného Pána? Nemáme společné Slovo Boží, které je nám zjeveno? Proč se tím nespokojíme? Proč nejsme vděční za to, co máme?

Je snad na světě katolík, který pochybuje o tom, co napsal o večeři Páně apoštol Pavel například v Listu Korintským? Je na světě protestant, který by Janovi nevěřil, že Ježíš je pravý chléb, který sestoupil z nebe? Otcové jedli manu na poušti, Já Jsem Pravý Chléb, kdo z něho jí, nezahyne, ale má život věčný. Copak v toto všichni společně nevěříme?

Ale nám nestačí Kristova Slova. Nejsme s tím spokojeni. Dělá nám problém uvěřit prosté větě: jezte, toto je mé tělo, pijte, toto je má krev. Ne, my nechceme věřit, my si žádáme vysvětlení. "A pověz nám, Mistře, jsi v tom chlebu celý, nebo jenom částečně? A ta krev, tos myslel symbolicky, že? A musíme jíst a pít obojí, netačí třeba jenom jedno z toho?"

Kdo miluje Pána Ježíše Krista? Jedna z charakteristik zní: Ten, kdo zůstává v Božím Slově. Máme si vzít příklad z dětí. Děti chápou to, co jim řekneme, bezprostředně. Chytají nás za slovo. Děti nedumají nad tím, co jsem myslel slibem, že spolu zajdeme například do kina. Ne. Dětem stačí slovo. Na vysvětlení slov zpravidla nejsou zvědavé.

To, co je společné nám křesťanům, je Boží Slovo. Na něm stavějme jednotu. Ne na iluzi jedinného správného výkladu Písma. Ale na Slově Božím. Jenom Písmo! Respektujem své tradice, své výklady. Vraťme se ke kořenům. K Písmu, k apoštolskému vyznání víry.

V Bibli jsou totiž otázky, které se, čistě z principu Sola Scriptura, NEDAJÍ zodpovědět. Já mám své POCHOPENÍ toho daného textu a ty, drahý bratře, zase SVÉ. Co je však důležité? Aby člověk řekl Amen biblickému textu, anebo MÉMU POCHOPENÍ biblického textu?
Bůh tyto otázky zahalil tajemstvím. Je na nás, abychom nad tím, co Bůh zahalil tajemstvím, spekulovali? Abychom své spekulace řadili nad Písmo? Abychom nutili své bratry přijmout NAŠE spekulace a klanět se jim?

A co když tak Bůh udělal záměrně? Když lidé kdysi stavěli babylonskou věž, Bůh jim zmátl jazyky, aby si vzájemně neporozuměli a nedorozuměli se. Co když totéž Bůh učinil i v církvi? Proč by to dělal? Domnívám se, že právě proto, aby se ukázala buď naše tělesnost, nebo naše duchovnost. Budou mí uctívači k sobě přistupovat s láskou, márností, trpělivostí, s úctou a s repektem, anebo s ezačnou vraždit, zabíjet, upalovat, v lepším případě si nadávat do heretiků či modlářů?

Adam ochutnal v ráji ovoce, neboť chtěl poznat vše, co zná Bůh. Chtěl mít svůj názor naprosto na vše. Chtěl poznat i to, co Bůh zahalil tajemstvím. Nesytíme se také z tohoto stromu vzdoru? Jsou věci, které my nerozhodneme. Přenecháme tyto malichernosti Bohu? Nebo budeme chtít po našich bratrech, aby říkali amen naší rozumnosti, našemu chápání, našim skvělým výkladům?

Jen Písmo, Sola Scriptura. To bylo heslo našich otců v době reformace. Ne naše rozumnost, ne moudrost našich církevních předchůdců, otců, ne. Jen Písmo.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře