XIII: Bohové tě proklejí!

12. leden 2010 | 16.44 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

Vážený čtenáři. Rád bych Vás pozval k četbě Legendy o svatém Václavovi: V Bázni Boží. Rozhodl jsem se ji uveřejňovat zde podruhé, abych ji mohl zpřehlednit a doplnit. Snad Vás znovu zaujme...

               "Jak jen můžeš!"

Křik kněžny Drahomíry se ozývá, sotva vstupuje do místnosti. Vratislav překvapeně zvedá hlavu a podívá se na svou ženu. Nepříjemně vyrušuje. Právě s županem pražského hradiště Hněvsou, kancléřem Petrem, Tichanem a Kazimírem probírá nějaké důležité téma, asi stížnost, možná hlášení, nebo tak něco. 

"Jak jen můžu, co?"

"Chtít poslat Václava na Budeč."

"Ano, to chci. A v čem je problém?"

"Chceš z něho mít mnicha?"

"Ne, jenom člověka s rozhledem, vládce, kterému zodpovědnost něco říká..."

"Posíláš ho mezi neznámé lidi!"

"Aspoň se otrká a nebude se držet ženské sukně."

"Chceš snad říci, že ho rozmazluji? Já?"

Ne, to Vratislav Drahomíře rozhodně vyčítat nemůže. Možná trošku pravý opak. Drahomíra si neumí najít k Václavovi cestu. V její přítomnosti je kněžic vždy uzavřený, možná cítí trochu strach. Už dávno si kníže všimnul, že Václav se spíše své matce vyhýbá, než že by ji vyhledával. Mateřskou něhu naproti tomu nachází u babičky Ludmily. Ano, Drahomíra může žárlit, má k tomu své důvody. Ale nač chlapci brát jeho přirozené city a uměle mu vnucovat něco jiného? Avšak teď je to stejně jedno, Ludmila na Budeč s ním nepojede.

Pohybem ruky posílá kníže své společníky pryč. Pak přichází ke své manželce a obejme ji.

"Proč jsi nepočkala na chvíli, kdy budeme spolu sami? Takhle mi snižuješ autoritu před mýmí družiníky. Oni musí mít přede mnou respekt a ty také..."

"Nechci Václava v Budči!"

"Václav v Budči bude!"

"Už tvá máti ho živí těmi povídačkami a teď, pché, jakýsi Učen..."

"Povídačkami? Hovoříš o Bibli, má drahá..."

"Nechci mít Václava křesťanem."

"Já ano!"

Drahomira pohlédne Vratislavovi do očí, slzy ji stékají po tváři:

"Bohové tě proklejí!"

"Mne ne, já patřím Kristu. Tví bohové jsou jen dřevo, nic víc. Jsou minulost a minulost pohltí oheń. Kristus je Život. A já chci žít, rozumíš? Žít!"

"Proklejí tě, proklejí!" Kněžna se rozpláče, několikrát udeří Vratislava dlaní do hrudi. "Proklejí tě, a mne s tebou..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře