Náboženská nesnášenlivost a předsudky

26. říjen 2009 | 18.36 |
› 

Představte si, prosím, následující situaci: Jste lékař na urgentním příjmu, v sanitce, na "ER", a máte ošetřit asi šestnáctiletou nebo sedmnáctiletou dívku těsně po autonehodě. Pacientka nutně potřebuje krev. Ale, přítomní rodiče tomu horlivě brání. Jsou totiž Svědkové Jehovovi a ti pod trestem exkomunikace a zatracení odmítají transplataci krve. Avšak to dívka chce žít. Touží žít. Co uděláte?

To se může stát jenom v rodinách náboženských fanatiků, možná si říkáte. Ne tak docela. To se také občas stává i v  rodinách nevěřících rodičů...

Rád bych v tomto článku rozmlouval s Vámi, vážený nevěřící rodiče, kteří máte věřícího dospívajícího potomka. Kteří mu bráníte ve víře v Boha, v následování Pána Ježíše Krista, ve studiu Bible, ve čtení křesťranských knih, v přátelství s křesťanskými knihami, v navštěvování nedělních (či sobotních) shromáždění. Vaše dítě je smrtelně nemocné a umírá. Zemře, možná dnes, možná zítra. Nálehavě potřebuje lék, lék, který dává Bůh. Ano, nemusíte věřit v existenci toho léku, nebo v jeho účinnost, ale to není důležité. Důležité je, že Vaše dítě tomu věří. Jedná se o život Vašeho dítěte, ne o život Váš, jedná se o naději Vašeho dítěte, ne o naději Vaši. Odpusťte mi tuto smělou řeč, ale nemáte nejmenší právo brát tento lék svému dítěti.  Jestli tak činíte, chováte se obdobně, jako svědci Jehovovi s úvodního příběhu. Když pro vlastní náboženské přesvědčení, pro vlastní mýty a předsudky raději necháte své dítě zemřít, než aby jste mu nechali svobodu věřit.

Není pravda, že křesťanství staví Vaše dopsívající dítě proti Vám. Není to pravda. Opravdové křesťanství naopak vede dítě k poslušnosti k rodičům. Paradoxně to Vy sami se stavíte proti svému dítěti. Jestliže se budete snažit svou dceru, svého syna, utopit, pak ten syn, ta dcera, se bude bránit, bude bojovat. Nebude se bránit proto, že by vás nemělo rádo, nebude sváma bojovat proto, že by se stavělo proti Vám. Ne. Ale proto, že lapá po dechu. Touží žít, touží se nadechnout. Touží po životě, touží po dechu. Stejně odsouzeníhodné, možná ještě mnohem více, jako snažit se utopit fyzický život Vašich dětí, je snažit se uškrtit a potlačit jejich život duchovní. Neboť fyzický život, to je otázkou pár chvil, pár let, několik málo desetiletí, které tu dneska jsou a zítra uplynou. Ale duchovní život, to je otázkou věčnosti.

Proto, opět mi odpusťte smělou řeč, nemáte právo své dítě vydírat citově, hmotně, nebo jakkoliv jinak. Jedná se o týrání, stejné týrání, jako fyzické, jenom ty modřiny na duši a duchu nejdou tak zřetelně vidět, jako modřiny a rány na těle fyzickém.  Nemáte právo škrtit dítě, fyzicky ani duchovně. Vaše děti nejsou Vašim majetkem, ale jsou Vám pouze svěřené do péče. Někým, kdo je mnohem větší než my, než všechny státní zřízení, soudy, prezidenti.

..

Jistě, je přirozené, že se bojíte. Ano, mezi křesťanské církve se dostalo mnoho vlků, kteří mohou Vašemu dítěti ublížit. A proto se zajímejte. O nové přátele svých dětí, o společenství, kam chodívají. Nechtít tyto lidi poznat, zavřít před nimi dveře a hodit všechny do jednoho pytle, to není řešení. Naopak, najít společnou řeč, nastolit mír, řešení vzniklé situace, je v nejvlastnějším zájmu právě vašeho dítěte. Tak se hodně ptejte. Nejenom svých dětí. Nejenom jejich přátel a představených jejich církve. Ale ptejte se i v okolních sborů, jakou pověst má církev přátel vašeho dítěte. Jistou záruku Vám dává i stát, je - li církev státem registrovaná, pak je státem kontrolovatelná a slouží v souladu s ústavním a právním řádem naši republiky. Ptejte se po akcích, která daná církev organizuje, ptejte se po účastnících těchto akcí, rozmlouvejte s rodiči, anebo třeba i s odborníky na náboženskou scénu. Avšak nechtít nic vědět, strčit hlavu do písku, a s předsudky se dívat na všechny, kdo vyznávají Pána Ježíše, to není řešení.

Jste zajímavou sortou lidí, mnozí z vás, nevěřících rodičů. Nechcete druhé poznat, nechcete přijmout pozvání k promluvení si. Raději se setkáváte a komunikujete s lidmi u soudu a prostřednictvím žalob a právníků, než třeba na pivu, přímo, mezi čtyřma očima. Je to však opravdu takto nevyhnutelné?

Bůh Vám žehnej...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 4 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře