Galérie osobností Jednoty Bratrské...

5. prosinec 2009 | 11.24 |

V minulém článku jsme si připomněli vznik Jednoty Bratrské a žívotní osudy bratra Řehoře Krejčího. Tato Jednota vychovala spoustu vynikajících osobností, z nich některé si dnes v krátkosti představíme.

V 80. a 90. letech si Jednota prošla teologickou krizí a velkým otřesem, který vyústil dokonce k rozpadu a k odchodu "menších bratrů," kteří zastávali původní stanoviska. O této krizi si, dá - li Pán, povíme v jednom z dalších článků. Potřebuji k ní nejprve sehnat nějakou tu literaturu, zdroje na internetu jsou nedostačující. S konečnou platností Jednotu z krizi vyvedl až bratr Lukáš Pražský.

Bratr Lukáš se narodil přibližně v roce 1460. Vystudoval v té době kališnickou Univerzitu Karlovu, stal se bakalářem. Zde se pravděpodobně seznámil se spisy Petra Chelčického, které jej hluboce ovlivnili a přiměli ke vstupu do Jednoty Bratrské. Od počátku měl v Jednotě velký vliv a autoritu, která se projevila hlavně v krizových 90. letech. Tehdy se stal obhájcem pokrokových myšlenek, které otevřeli Jednotu i městu a šlechtě. Mnohé z tohoto vývoje bylo správné, mnohé však nešťastné. Neboť bratrem Lukášem zahájila Jednota cestu, která zkončila Bílou horou a vyhnáním Jednoty do Evropy. Tím na druhé straně se velmi obohatil duchovní obsah evropských zemí, bratři inspirovali mnoho křesťanských směrů, až se posléze skrze zahraniční misionáře vrátili v devadesátých letech zpět do své původní vlasti.

Bratr Lukáš byl teologem evropského významu. Těsně před Lutherem zformuloval tezi o spáse z Milosti. Také známé učení Jednoty o věcech podstatných a služebných pochází od tohoto bratra. Lukáš byl mužem velkých rozhledů. Ve službách Jednoty procestoval Evropu, navštívil Turecko, Řecko, Itálii. Psal si i se samotným Lutherem. V polemice obhajoval například výběrovost sborů Jednoty Bratrské. Do Jednoty se totiž věřící nerodí přímo, ale členy Jednoty se stávají až v dospělosti svým zralým rozhodnutím. Také obhajoval důraz Jednoty na Řád, který zdědila po první generaci. V roce 1500 se po smrti bratra Matěje stal biskupem a v roce 1518 pak prvním starším. Jeho autorita v Jednotě té doby byla obrovská, dá - se plně porovnat s autoritou bratra Řehoře v první generaci. Osobně tedy vidím v Jednotě pod vedením bratra Lukáše mnoho dobrého, leč i něco nešťastného. Bratr Lukáš, autor mnoha spisů, traktátů a polemik, zemřel 11.12.1528

Kromě "menších bratří," kteří Jednotu opustili, měl Lukáš ve své církvi i další oponenty, kteří nesouhlasili s novou cestou. Patřil k nim bratr biskup Matěj z Kunvaldu, který se ztáhnul do ústraní a sloužil Jednotě v liturgických věcech, ale hlavně rodný Lukášův bratr, lékař a kněz Jan Černý (Niger de Praga.) Také bratr Černý studoval na Univerzitě Karlově, posléze se věnoval lékařství, pod bratrovým vlivem vstoupil do Jednoty ještě před rokem 1490. Stal se jedním z nejvýznamnějších lékařů své doby. Bratru Lukášovi oponoval v několika spisech. Napsal také Herbář neboli knihu lékařskou, která vyšla v Norimberku. Jan Černý umírá někdy po roce 1530 v Litomyšli.

Jan Augusta, další z řady biskupů a "soudců" Jednoty Bratrské, se narodil v roce 1500 v rodině drobného řemeslníka. V roce 1524 vstupuje do Jednoty Bratrské, v roce 1531 se stává knězem, od roku 1532 členem Úzké rady a od roku 1547 púsobí jako sudí. Od roku 1548 pak byl dlouhá léta vězněn Habsburky.  V tradici Petra Chelčického, bratra Řehoře či Jana Nigera vystupoval proti teologickým studium na neBratrských školách. A také usiloval o sblížení nekatolických směrů a církví a o jejich společný postup. V obou těchto otázkách měl svého zdatného oponenta v Janu Blahoslavovi. Jan Augusta umírá v roce 1572, tři roky před Českou konfesí, o kterou usiloval celý život.

Už zmíněný Jan Blahoslav se narodil 20.2.1523. Jednotě sloužil jako kněz, biskup, historik. Pocházel z bohaté rodiny, která mu umožnila studovat na latinských gymnáziích a v zahraničních teologických školách, kde se seznámil i s vůdci německé reformace: S Martinem Lutherem a Filipem Melantrochem. Od roku 1546 působí v Prostějově, pak v Madé Boleslavi pod vedením bratra Jana Černého se stará o bratrský archív. V roce 1553 byl vysvěcen na kněze a v roce 1557 biskupem. I když byl v mnohých věcech ideový oponent Jana Augusty, přesto několikrát ve Vídni u císařského dvora urgoval za jeho propuštění, anebo alespoň zmírnění vazby, čehož posléze dosáhnul.

Jan Blahoslav kladl velký důraz na vzdělání, v čemž viděl nutný předpoklad dalšího rozvoje Jednoty, pracoval na zdokonalení bratrského školství a propagoval možnosti nadaných mladíků v zahraničním studiu. V tomto smyslu sepsal svou slavnou "Filipiku proti misomusům," čímž míněl nepřátele vzdělávání. Hlavní význam jeho osobnosti však spočívá v inicializování věrného překladu bible přímo z původních překladů do češtiny. Předchozí české překlady totiž vycházeli v podstatě z Latinské Vulgáty. Sám přeložil Nový Zákon, který se posléze stal kořenem této práce. Ze které vzešla Bible Kralická, zcela vyjímečné a ojedinělé dílo své doby v celosvětovém měřítku. Tato Bible se stane hlavním liturgickým a studijním překladem pro české nekatolíky na dalších tři sta padesát let dopředu, až do vydání také výborného Českého ekumenického překladu. Bible Kralické také vděčíme za to, že čeština jako jazyk přežila tvrdé germanizačně - katolické snahy Habsburského domu po bělohorském národním neštěstím. Mnoho nechybělo a mluvili bychom mezi sebou německy..

Jan Blahoslav zemřel v roce 1572.

Jednota bratrská postupně opouštěla své prvotní ideály bratra Řehoře a Petra Chelčického, ke kterým se Bůh takovým vzácným způsobem přihlásil, zvláště v oblasti odmítání násilí. Vývoj, který načal bratr Lukáš, našel svoji tragiku v sedmnáctém století, kdy se šlechtici Jednoty bratrské přímo zapojili do protihabsburského povstání. Marně varoval Karel Starší ze Žerotína, byl odsunut na vedlejší kolej a hlavní pozornost získali jiní, v čele s Ladislavem Velenem z Žerotína. Tato tragika nakonec vrcholila v Janu Amosi Komenském, který dokonce povzbuzoval švědsko - saské protestantské spojence ve vytrvání války a tolik toužebně očekávaný Vestfáltský mír zcela sobecky odmítnul. Ale o Janu Amosi někdy příště. Dnes si ještě připomenemeKarla staršího ze Žerotína.

Ten se narodil v roce 1564 v Brandýse nad Orlicí. Vystudoval bratrskou školu v Ivančicích, později studoval ve Štrasburku a v Basileji. Stal se světským vůdcem nejenom Jednoty Bratské, ale i všech nekatolíků na Moravě. Stal se mesenášem například i Jana Amose, platil mu jeho zahraniční studia. V roce 1591 bojoval jako hugenot ve Francii, kde i poznal marnost válečného řešení problémů. Zapojil se též do válek s Turky, kde velel moravské jízdě. Ve sporech císaře Rudolfa s jeho habsburskými příbuznými podpořil Matyáše, čímž získal pro Moravu mnohá privilégia. V období 1608 - 1615 a pak od roku 1618 se stal moravským zemským hejtmanem. Odmítnul stavovské povstání, prohlásil prý například: "Čechové se snaží stát se slavnými tím, že zahubí svoji vlast. Jejich porážky budou počátkem našich, ale vina bude naprosto jejich. Poněvadž sami sebe opustili, nemohou si stěžovat, opustíme-li je my a jiní." Snažil se o narovnání sporu diplomatickými prostředky. Jednal jak s Matyášem, tak s jeho nástupcem Ferdinandem II. Prosazoval odluku náboženství od politiky a požadoval náboženskou svobodu. Po převratu na Moravě v roce 1619 byl držen v domácím vězení. Avšak o pár měsíců později opět jedná s Ferdinandem o míru a odmítá holdovat nově zvolenému králi Fridrichovi, kurfiřtovi falckému.  Přes veškerou svou snahu však svůj národ nezachránil.

Po porážce stavů císař Ferdinand vysoce ocenil Žerotínovi věrnost. Jako snad jediný nekatolík si mohl podržet své majetky a také Obnovené zřízení zemské se ho netýkalo. V tomto postavení se snažil pomáhat nekatolíkům stížených exekucí, organizoval exil a vyjednával v zahraničí místa, kde se mohli nekatolící a zvláště bratři uchýlit. Podařilo se mu přemístit bratrskou tiskařskou dílnu z Kralic do polského Lešna. V roce 1629 pak dobrovolně odchází do exilu také, avšak Moravu a do Čechy stále navštěvuje, maje v tom císařské povolení.

Na osudu Karla Žerotína je vidět, jak moc se češi mýlili v odhadu jak své situace, tak odhadu Ferdinanda II. Bílá hora otevřela císaři dveře k rozsáhlé rekatolizaci a poněmčování. Otázkou zůstává, nakolik by si takto mohl počínat, kdyby české země zůstaly loajalní.A Ferdinand II nezapomínal na věrnost prokázanou v těžké době. 

Bůh jednal s Jednotou bratrskou vlastně obdbobně jako s židovským národem. Do té doby, kdy Jednota byla věrná Jemu, On ji plně chránil před světským pronásledováním. Jakmile se z nevěrností Bohu zúčastnila českého stavovského povstání, pak ji Bůh obdobně jako židovský národ rozehnal do diaspory. Tato diaspora však roznesla vynikající semeno do všech evripských zemí. V 18. století exilový moravský sbor v Ochranově zažil velké probuzení trvající více než sto let. Za tuto existenci tento sbor vyslal přibližně tolik obětavých misionářů, kolik měl členů. V 19. století se Jednota vrátila i do našich zemích, při čemž zde v podzemí fungovala a přežívala stále. Zde pak z  odkazy Jednoty vzniklo několik církví, včetně Církve Bratrské.Nechť je nám to varováním a poučením.

Čerpal jsem mimo jiné z wikipédie, ale také z tohoto odkazu: http://leccos.com/index.php/clanky/lukas-prazsky

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: Galérie osobností Jednoty Bratrské... standa - moravský obdivovatel přírody 07. 12. 2009 - 18:33
RE(2x): Galérie osobností Jednoty Bratrské... bohu-a 08. 12. 2009 - 21:40