Rozdíly mezi církvemi a vedení Duchem Svatým...

8. říjen 2009 | 06.44 |
› 

Uživatelka Betma se na webu Granosalis zeptala, jestli vůbec mohou být protestanstké církve vedeny Duchem Svatým, když je mezi nimi tolik rozdílů a protichůdných učení. Tuto otázku klidně můžeme vztáhnout na celé křesťantví. Jsou vůbec církve se všemi těmi protikladu stále ještě oporou a sloupem pravdy, jak čteme v listu Timoteovi?  Po svém obrácení jsem nevstoupil hned do křesťanského sboru, ale ještě nějaký ten čas jsem pobýval "sólo." Z mnoha důvodů, otázka, na kterou se dnes podíváme, byla jedna z nich.

Jistě jsou protikady mezi církvemi, které vznikly kvůli pýše a tělesnosti, jak jsem popsal v předchozím článku (Co způsobilo rozdělení církve?), kvůli onomu povětsnému Adamovu jablku, na který máme jako křesťané mnoho chuti: Odhalit všechna tajemství, i ty Bohem zahalená. Příkladem jsou nejrůznější učení o Večeři Páně. Pak ovšem existují protiklady, které, jak se domnívám, přímo vznikly působením Ducha Svatého. Kdy obě "protilehlé strany" mají pravdu. Křtít novorozené děti nebo nekřtít? Světit sobotu, nebo neděli?

Věřím, že některé církve Duch Svatý vede k tomu, aby křtili novorozeňata, a jiné, aby novorozeňata nekřtily. Jedna církev je vedena k tomu, aby se scházela v sobotu, jiné, aby se scházely v neděli. Osobně se domnívám, že nebibličnost těchto protikladů nespočívá v tom, že jsou vzájemně v rozporu, ale v tom, když jedna z těchto rozporných stran odmítá, že i druhá strana je v těchto otázkách vedena Duchem Svatým.

No jo, možná se ptáte, ale nedělám v tom chaos? Bůh je přece Bohem řádu, ne chaosu? Proč by praxi jedné církve vedl tak, aby byla rozporná k praxi druhé? Jeden důvod jsme zmínili v minulé úvaze: Zkouška Božího lidu. Na další důvody se podívejme podrobněji dneska.

Začneme sobotou či nedělí. Sám jsem přesvědčen o tom, že "správné" je světit neděli. Tak ke mne Duch promlouvá skrze některá biblická místa, o tom třeba napíši úvahu někdy jindy. Ale plně respektuji, že skrze jiná biblická místa ten samý Duch vede například Adventisty k tomu, aby světili sobotu. A věřím tomu třeba i proto, že sobota přináší Adventistům dobré ovoce. Učí je věřit plněji důvěřovat Bohu, přimknout se pevněji k Pánu Ježíši, když mají kvůli sobotám například problémy v zaměstnání. Problém však vidím tam, kde adventisté odmítají neděli pro jiné církve. Abyste mi správně rozuměli, neříkám, že je jedno, jestli se křesťané scházejí v sobotu či v neděli, ale že adventisté jsou vedeny tak a ostatní křesťané jinak. Ale proč? Jaký má Bůh k takové odlišnosti důvod?

Tento důvod osobně spatřuji ve vyprázdněnosti našich nedělí. Že křesťané z tradičních ne-adventistických církví se nescházeli v neděli již proto, že by slyšeli Hlas Boží, ale proto, že si zvykli setkávat se v neděli. Zvykli si na to a zvyk, to je železná košile. Neděle ztratila svůj obsah a stála jenom forma. Jako ten kostel ve článku "Církev jako vybrakovaný kostel", nám z neděle zbyly jenom obvodové zdi. A to se Bohu, jak se domnívám , nelíbilo. Proto seslal mezi křesťany Adventistické hnutí, aby ne pouze sobotáři, ale aby si i nedělkáři připomněli, proč se schází v neděli a ne v sobotu.

Obdobně i křest novorozeňat. Neposlal Bůh do křesťanství babtistické hnutí právě proto, že se tento obřat stal stavbou s obvodovými zdmi, ale bez vnitřního obsahu?  Co chce Bůh říci nám, tradicionálům, i třeba přes charismaticko - letniční hnutí?  Není to vždycky tak, že když se v křesťanství objeví forma bez obsahu, pošle Bůh do křesťanství hnutí, kterým upozorní, že zde stojí něco, čemu chybí pět minut do demolice?

Dovolte mi převyprávět příběh, který použil jeden kazatel v přednáškách nazvaných: "Mosty k životu". Jsou k nalezení na internetu: V jednom kostele měl farář údajně kočku. Hodně ji miloval, staral se o ní, avšak mělo to jednu vadu. Ta kočka strašně vyrušovala při mši a obtěžovala věříci. Tak farář rozhodl, že kočku začnou v době bohoslužby uvazovat. A tak šla léta a kočku při každé mši přivazovali. V této praxi pokračovali i tehdy, kdy starý farář zemřel a nastoupil nový. Po letech zemřela i ta kočka. A co udělali věřící? Našli si novou kočku, kterou začali na mše nosit a přivazovat. A po staletích jistý významný teolog napsal pojednání, kde ukázal na nezbytnou přítomnost uvázané kočky při mši svaté.

Dávejme si pozor na vyprázdněnosti. Na dělání náboženských věcí jenom ze zvyku. Na kočky uvazované v době bohoslužby. Amen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.75 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře