Galérie osobností husitského hnutí...

25. říjen 2009 | 23.55 |

Je snadné tyto osobnosti odsoudit a označit je za vrahy, zvláště pak první dvě. Avšak je třeba se podívat i na sociálně zoufalou dobu, ve které žili, na útlak, kterému byl lid po celá staletí vystaven. Věřili tomu, že nemají jinou cestu než cestu násilí. Hluboce zakořeněný pocit nespravedlnosti, bezbráví, křivd a neodvolatelnosti se, znásobený vraždou  Jana Husa v Kostnici se jako blesk vybil v tomto obrovském záblesku. Osobně se však od jejich činů i mnohých názorů distancuji a nesouhlasím s nimi.

Posléze se i v této temnotě rozzářio Boží světlo. Ale o osobnosti Petra Chelčického někdy příště, dá - lí Pán.

Jan Želivský se narodil přibližně v roce 1380. Jak říká jeho přídomek, býval mnichem v Želivském klášteře, poté farářem kdesi na venkově. V roce 1418 přišel do Prahy, kde se spřátelil například s Jakoubkem ze Střibra. Ovlivnělo jej i učení valdénských. Přibližně od svého příchodu začal kázat na Novém Městě, v kostele Panně Marie Sněžné. Byl to schopný řečník se silným sociálním akcentem, který záhy získal mohutnou podporu pražského lidu, chudiny i ulice. 30.7.1419 vedl průvod na Novoměstskou radnici, kde došlo k první pražské defenestraci. V roce 1420 podporován Janem Žižkou ovládl Prahu a skrze hejtmana Jana Bzdinku z Vícemilic zavedl diktaturu a hrůzovládu. Avšak v roce 1422 ztrácí přízeň Jana Žižky, moc a posléze na základě obžaloby Jakoubka ze Stříbra i život.  Popraven byl na Staroměstské radnici dne 9.3.1422

Jan Žižka z Trocnova se narodil někdy kolem roku 1360. Už v dětství ztratil jedno oko, vyplívá to z etymologie jeho přezdívky "Žižka," i ze zkoumání lebky, která bývá považována za jeho. Sociální situace a spory s jihočeskými Rožmberky jej dovedly až na dno, stal se lapkou a loupežníkem.Od oprátky jej pravděpodobně zachránil král Václav IV, přibližně v roce 1400 vstoupil do jeho služeb. Kázání mistra Jana Husa i Jana Želivského se ho hluboce dotkly. Společně s panem s Rýzmburka a Janem Želivským se postavil do čela sociálních bouří, které vyvrcholili pražskou defenestrací. Po zklamání s jednání staroměstských měšťanů a umírněných husitů odešel se svými přívrženci do Plzně, kde zavedl společně s panem Břeňkem Dolanským z Rýzmburka a Václavem Korandou sociálně - náboženskou diktaturu. Avšak Plzeň neudržel. Zde společně vymysleli a v potyčce tuším u Knína poprvém použili slavnou vozovou hradbu. Žižka poté odešel do Tábora, kde se vedle Mikuláše z Husi, rytíře Chvala z Řečic a Zbyňka z Buchova stal jedním z hejtmanů, vůdců táborské městské republiky. Na této cestě si  vozová hradba odnesla další vítězství od bitvy u Sudoměře, kde se snažilo královské vojsko vedené panem ze Švamberka (mimochodem pozdějším vrchním táborský hejtmanem) zastavit a pobýt husity odcházející z Plzně. Zde však padl pan Břeněk Dolanský, taktéž velice zajímavá osobnost, příslušník nejvyššího panského stavu, který se postavil do čela chudiny bouřící se proti vlastnímu feudalismu.

Na Táboře se Jan Žižka  se postupně vypracovává na vůdčí osobnost husitského hnutí. Poráží jednu křížovou výpravu za druhou. Avšak začíná mít spory s táborským duchovenstvem. V roce 1421 vyhání z Tábora skupinu adamitů vedenou Petrem Kánišem, která posléze končí na ohnivých hranicích. V roce 1423 se po konfliktem s táborským biskupem Mikulášem rozhdone opustit Tábor a odejde do východních Čech, ovládl Hradec Králové, odkud vyštval a vojensky porazil svého bývalého spojence Diviše Bořka z Miletínka, který v Lipánské bitvě vedl koalici protiradikálních sil. Byla to údajně první vzájemná bitva mezi husity a předznamenala, že se husitství stává občanskou válkou i mezi husity samotnými. V roce 1424 se ještě jednou zklamává v Praze, kterou se rozhodne zničit. Avšak přemluven Janem Rokycanou odchází na Moravu, kde při dobývání Přibyslavi umírá.

Jakoubek ze Stříbra byl vrchním husitským teologem, přítelem a pokračovatelem Jana Husa, v roce 1414 zavedl přijímání pod obojí. Jeho názor se podepsal pod povolení husitům bránit víru mečem. V roce 1422 stojí v pozadí pádu Jana Želivského. Umírá 9.8.1429.

Jan Rokycana, pražský kněz. V roce 1424 dojednal smír Prahy s Janem Žižkou. Od roku 1427 se stává farářem u Týnského kostela, snaží se o fyzické i duchovní sjednocení husitů. Ke konci dvacátých let ovládá Prahu, v roce 1429 se pak stává správcem podobojího duchovenstva jako generální vikář arcibiskupství pražského. V roce 1432 byl jedním z duchovních, kteří husity zastupovaly na basilejském koncilu.  Byl jedním z vůdčích organizátorů v protiradikální koalici katolického a kališnického panstva, umírněných husitů a pražanů, která v bitvě u Lipan v roce 1434 rozbila polní vojska táborů  a sirotků. V roce 1435 se stal rektorem pražské univerzity a vedl jednání s kocilem, které vyvrcholily v přijetí tzv. kompaktát. Ty povolovaly hlavně přijímání podobojí. Na základě kompaktát pak společně s Jiříkem z Poděbrad se snažil sjednotit kališnickou církev. V roce 1440 reprezentoval duchovní na volbě nového krále, která zkončila nezdarem. 40. léta pak prožil v Hradci Králové, kde ovlivnil laickou skupinu kolem Řehoře Krejčího, ze které pak vznikla Jednota bratrská. Vznik této jednoty odsoudil a distancoval se od ní. V roce 1444 dosáhl odsouzení táborské církve, kterou pak v roce 1452 rozehnal jeho blízký spojenec Jiří z Poděbrad jako zemský správce. Na dlouhou dobu se pak stal posledním pražským arcibiskupem.   Jan Rokycana umírá 21.2.1471, dva něsíce před Jiříkem.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře