Milujte své nepřátele! Myslel to Kristus vážně?

1. prosinec 2009 | 09.55 |

Myslel to Kristus vůbec vážně?

Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však vám pravím: Milujte (mějte lásku pro) své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat (budete-li mít lásku jen pro) ty, kdo milují (mají lásku pro) vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. Matoušovo evangelium 5.43-48.

Pevně věřím tomu, že ano.

Četl jsem v knížkách od Dr. Murphyho, při čemž tyto knížky nedoporučuji, jeden takový příběh. Byl jednou jeden farmář, který z celého srdce nenáviděl svého souseda. Nakonec ho tato nenávist dohnala až tak daleko, že každé ráno bral flintu a vycházel na pole číhat na něj s úmyslem ho zastřelit. Co se však nestalo. Jednou zakopl a flinta vystřelila. Zabila však jeho samého.

Tento příběh vykresluje, o co nám v tomto článku půjde. Existují jedy, které mohou zabít naše fyzické tělo. Zdatný travič takových jedů zná na stovky či tisíce. Jsou však také jedy, které zabíjejí i naše duševní tělo. Každý z nás máme i takové své duševní tělo, které se na rozdíl od těla hmotného nezkládá z buněk, atomů, bílkovin, ale skládá se z našich denodenních myšlenek, z toho, čemu a komu věříme, z našich pocitů, činů. Rodíme se postiženi, nezdraví, nejenom na fyzickém těle, ale i na tomto těle duševním, toto postižení nazýváme, my věřící, hříšností, tělesností. Toto postižení sice není vidět, ale přesto reálně ovlivňuje naše životy.  A ten jed, který postupně hubí naše duševní tělo, tento jed spočívá v nenávisti. V příběhu výše nenávist zahubila jak duševní, tak fyzické tělo onoho farmáře. A to je nebezpečné.

Naše nenávist k našemu nepříteli neubližuje našemu nepříteli, ale nám samotným. Nehubí našeho nepřítele, hubí nás. Zabijí naši duši, ne jeho. Stojí nám tento nepřítel za to? Proč dáváme našim nepřátelům větší hodnotu než naší vlastní duši? Proč si je více ceníme? Proč raději zabíjíme sebe sama, než abychom nepříteli odpustili, předali ho Božímu soudu a nechali ho odejít?

Ano, Ježíš od nás však chce něco více než jenom nechat nenávist pasivně odejít. Žádá od nás aktivní lásku směrem k nepříteli. Pozorný čtenář si jistě všimnul, že jsem ekumenický překlad trochu poupravil tak, aby vystihl to, o čem Kristus spíše hovořil. Neboť Jeříš nás, podle mého názoru, nevolá k tomu, abychom si našeho nepřítele zamilovali. Je předmětná námitka: Jak si mohu zamilovat někoho, kdo mi surově ublížil? Nebo kdo  mi ubližuje a zneužívá mne každý den?

Ne. Osobně se domnívám, že Ježíš nás povolává k tomu, abychom měli pro tyto lidi Lásku. Přijde chvíle, kdy ten či onen člověk bude potřebovat naši pomoc. Co v té chvíli? Najdeme v sobě lásku k tomuto člověku, abychom mu pomohli? Víte, jestliže v těžké chvíli v upřímné lásce pomůžeme někomu, koho třeba nenávidíme, kdo nám ubližuje, pak věřím tomu,  že právě takováto chvíle láme ledy. Mění vztahy. Mění i celé osobnosti. Mění i naše vzájemné city. Jestliže se náš nepřítel stane na nás závislý a my tuto chvíli nezneužijeme k laciné pomstě, ale zcela nečekaně k nezištné pomoci, kdy bude jasné, že tato pomoc nepramení třeba z nějaké naši zastrašenosti, ale z upřímné snahy druhému pomoci, pak věřím, že takováto chvíle přemáhá zlo dobrem a z nepřátel dělá přátele. Ono i nepřátelství může pramenit ze vzájemného nepochopení. Z nějakého omylu. Ne z vlastní skutečnosti, ale z našeho pomýleného pochopení skutečnosti. Z křivd,  křivd skutečných, anebo i křivd virtuálních, které ve skutečnosti křivdy ani nebyly. A v takovýchto chvílích do těchto křivd vniká světlo Boží Lásky, a obdobně jako led teplu tak ani křivdy Boží lásce nemohou vzdorovat, ale prostě musí tát.

Ježíš nás zde vyzívá: Buďte připraveni na takovéto chvíle. Těšte se na ně. Žízněte po nich, žízněte po nich jako po spravedlnosti, po Boží vůli.

Připomeňme si zde opět, jak lásku charakterizuje Apoštol Pavel:  Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno. A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska. První list do Korintu, 13. kapitola.

Opět si všimněme? V této charakteristice není ani tak uvedeno, jak láska pracuje v nás, vuvnitř nás, jak nám bije srdce vzrušením, když vidíme milující osobu, že. Pavel nepopisuje romantickou lásku z hollywoodských filmů, nepopisuje, co mám cítit, ale jak mám jednat. Pavel popisuje, JAK mám jednat. Co je to láska? Bušení srdce uvnitř těla? Těšení se, až druhého uvidím? Sex? Zamilovanost? Ne. Láska je trpelivost, laskavost, nezávidění, nevychloubání se, nedomýšlivost. Bije ti zamilovaností srdce ke tvé dívce a při tom nejsi třeba trpělivý v otázce sexu, jedná se v tom případě o lásku? Počítáš křivdy svého partnera a při nejbližší vhodné hádce je předložiš na stříbrném podnose? Jsi zamilovaný, nebo miluješ?

Jdi a jednej také tak, řekl při jedné příležitosti Ježíš. Řekl: Jednej! Neřekl: Ciť to také tak! Ale jednej tak. A tak jednejme s našmi nepřáteli s láskou, mějme pro ní biblickou lásku: Trpělivost, laskavost, nezávidění, nevychloubavost, nedomýšlivost, čestnost, nezištnost, nehádavost, neukřivděnost, nemít radost, jestli se našemu nepříteli přihodí něco zlého, ale vždy se radovat z Pravdy. Držet, věřit, mít naději, vytrvat, nezaniknout. To však neznamená například snášet domácí násilí bez řečí. Tolerovat opisltví, smilství, nevěrnost. Tato tolerance není jednání s láskou, neboť člověka nechává v jeho zlu. Znamená to však nelámat hůl. Ano, někdy je třeba odejít, stanovovat Hranice, viz ony nejnovější moderní knížky o nejrůznějších Hranicích, které můžete sehnat v každém knihkupectví s křesťanskými knihami.

Láska nikdy nezanikne. Amen.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: Milujte své nepřátele! Myslel to Kristus vážně? helena 03. 12. 2009 - 10:25
RE(2x): Milujte své nepřátele! Myslel to Kristus vážně? bohu-a 03. 12. 2009 - 10:45