Věčné zatracení: Pláč a skřípění zubů

24. listopad 2009 | 18.13 |

Vážený čtenáři,

v článku o Doubletalku jsem přislíbil, že se k některým otázkám vrátím. Rozhodl jsem se nakonec rozvést téma, které bylo často nesprávně chápáno: Otázka věčného zatracení. Křesťanské zvěsti o zatracení se údajně rozumí ve smyslu této věty: Boží spravedlnost vyžaduje věčná muka či zánik (anihilaci). Rád bych toto tvrzení trošku uvedl na pravou míru. Vím, že je nepopulární, ba přímo směšné psát v dnešní době o pekle a zatracení. Víra v peklo vzbuzuje v dnešním materialismu mnoho nadřazených úsměvů. Ale přesto, tato zvěst tvoří nedílnou součást křesťanské zvěsti. Jedná se o dobrou zprávu. A protože tento blog chce být křesťanským, nemůže a ani nechce se této otázce vyhnout.

Podívejme se na následující příběh:  Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘ Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš. A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl – nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.‘ Řekl: ‚Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘ Ale Abraham mu odpověděl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!‘ On řekl: ‚Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘"  Lukášovo evangelium, 16. kapitola...  

Tento příběh vypravuje soud nad boháčem, na kterém vstal Lazar a usvědčil jej. Ale všimněme si jedné pro mne klíčové věci: Ačkoliv byl boháč usvědčen a ačkoliv poznal svůj hřích, přesto nevolal k Bohu, ale jen k Abrahamovi. Ani zde v pekli tento boháč se nechce pokořit před Bohem, uznat mu Jeho Spravedlnost,  vyznat svůj hřích a požádat o odpuštění. Ani zde. Přeje si sice varovat své bratry, ale přesto zústává ve vzdoru.

Když Ježíš hovořil o pekle, často používal zvláštní větné spojení: Bude to místo pláče a skřípění zubů.

Co nám tím chtěl říci? Jistě, chtěl tímto obrazem vyjádřit bolest, sebelítost. Ale ještě jeden důležitý pocit: Vztek. Vztek, že zrovna ten či onen byl zanechán a třeba soused byl vzat na milost do Nového Jeruzaléma. Mnozí se v pekle zatvrdí a nebudou vidět, že jenom vlastní tvrdost srdce a jakýsi boj s Bohem je v pekle drží. Vždyť už dnes mnozí filozofové vyčítají biblickému Jobovi, že se pokořil před Bohem. Měl s Bohem bojovat, nevzdát se, byť za cenu věčného utrpění, takhle mnozí uvažují. Můj Bůh a můj Pán však říká: Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá! Ez 18,32...

Bůh, vážený čtenáři, není sadista. On si nelibuje v utrpené toho, kdo umírá a nemůže zemřít. Bůh vždy slyší volání trpících. Jeho Soudy nejsou neodvolatelné, ale čekají. Na co? Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře (Luk 12, 59). Bůh čeká, až si člověk uvědomí, pozná svůj hřích a vyzná jej. To je účelem podle mého názoru pekla. Dokud člověk nevyzná svůj hřích, tak na něm zůstane. Avšak mnozí jej nevyznají, i když z něj budou usvědčení, budou zůstávat ve svém vzdoru a nenávisti vůči Hospodinu věčně. Ten poslední haléř, který však je poftřeba zaplatit, to je lidský život. Protože mzdou hříchu je totiž smrt. Nemůže přijít do nebe ten, kdo Krista odmítl zde na zemi. 

Všechny hříchy je možné i po smrti odpustit. To znamená, že trestem za drtivou většinu hříchu není věčné zatracení. Proto je Ježíš mohl na sebe vzít a zemřít pro nás. Bůh si žádá za hřích život. Jestliže Ježíšem nezemřeš, nemůžeš s Ježíšem také žít. Věčně žít. I když tvé hříchy ti po smrti mohou být odpuštěny, přesto ten poslední haléř zaplatit musíš, jestliže jsi nedovolil Kristu, aby jej zaplatil za tebe. Avšak otázka zní, co je onen neodpustitelný hřích:

Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno.I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.  Matouš 12, 31.

Co to ale je rouhání proti Duchu Svatému? Mluvil jsem o tom s jedním pravoslavným knězem. Ten mi řekl, že za rouhání proti Duchu považuje to, když člověk nepřijme Krista. Já s touto tezí nesouhlasím. Osobně se domnívám, že tento hřích není tak běžný, ale podle formulace Kristovych slov  usuzuji, že je vzácný.  Lukáš ve 12. kapitole o tomto hříchu mluví v kontextu pronásledování křesťanů. Rouhání se Duchu Svatému podle mého názoru znamená aktivně bojovat proti dílu Ducha Svatého, proti církvi. Tak jako apoštol Pavel před svým obrácením. 

Avšak i takovýto člověk má šanci: Musí se znovu narodit, z vody a z Ducha. Kdo se narodí znovu, má novou totožnost.  Kdy staré pominulo a hle, je tu někdo nový. Už není tím starým člověkem, tím starým rouhačem. A bylo by nespravedlivé soudit člověka za hříchy někoho jiného. O znovuzrození, vizte prosím sérii článku o Nikodémovi.

Buďte s Pánem Bohem. Nechte Ježíše Krista zaplatit Váš poslední haléř. Zemřete spolu s ním na kříži, aby jste spolu s ním mohli žít.

Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filozofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu. V něm je přece vtělena všechna plnost božství; v něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou všech mocností a sil. V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla. S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství. Koloským, 2. Kapitola.

Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli – jak bychom v něm mohli dále žít? Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši. Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. Z listu Římanům, 6 kapitoly...

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší