Slovníček: Bohatství, bolest, Bůh, být v Kristu

22. prosinec 2010 | 17.22 |

Malý slovníček křesťanských pojmů: Bog - být 

Vážený čtenáři,

my, křesťané, si často tak mezi sebou říkáváme, že při sdílení víry a svědectví s nevěřícími lidmi používáme slovníček, žargón, mluvu, kterým rozumíme v podstatě jenom my sami :-) Tato propast mezi věřícím a nevěřícím může být překonávána jenom působením Ducha Svatého. Přesto mne tyto řeči inspirují k tomu, abych se pokusil, co možná nejjednodušeji, vysvětlit některé křesťanské pojmy a pomoci tak k pochopení sdíleného, jestli by byl o to zájem. Dnes si například přiblížíme pojmy:  Bohatství, bolest, Bůh, být v Kristu...

Písmeno: A, B...

Bogomilové - středověká sekta založená jakýmsi "Bogomilem." Podobná starověkým gnostikům, manichejkům, markionistům, ale i dnešním mormonům. Bogomilové neuznávali Starý zákon, který považovali za dílo zlého, menšího boha než toho Boha, který stojí za Zákonem Novým. Později ještě uznali žalmy a přísloví. A i tak Písmo nechápali doslovně, ale alegoricky. Satan je pro ně prvorozeným synem Božím, bratrem Ježíše  Krista, který se pro pýchu vzepřel Bohu. Pak stvořil to hmotné, co považovali za zlé, včetně lidského těla. Život však vdechnout nedokázal, na to potřeboval Boží pomoc, kterou získal za slib, že po smrti půjdou duše do nebe. Pak začal žáslit, svedu Evu, Kaina a židům pak namluvil, že nejvyšší bůh je on. Zabil Krista, ale po jeho zmrtvýchvstání uznal svoji porážku, neboť tím ztratil svoji božskou moc a Kristus zastoupil jeho místo na nebesích. Více na wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bogomilov%C3%A9

Bohatství: Duchovní stav charakterizovaný tím, že člověk něco má. Něco, co jej může činit nezávislým na Bohu.. Že sám má za co si koupit spásu od Boha. Za zdroj tohoto bohatství většinou nevidí Boha (případně si přivlastňuje to, co Bůh svěřuje do správy), ale své zdraví, svou poctivou práci, svůj um, svou odvahu, své síly, případně štěstí a náhodu. Vyznačuje se i nevděčností a pohrdáním "drobnými:" Dejte padesátikorunu žebrákovi a vděčností se mu rozsvtítí očička, dejte ji milliardářovi a pošle vás někam, protože sám těch padesátikorun má dost. Bohatý člověk v tomto příkladu nezná "hodnotu padesátikoruny" jako hodnotu "teplé polévky". Bohatý člověk si nevšímá dennodenních drobných požehnání a není za ně vděčný.  Podrobněji v článku: Běda Vám, bohatí... a také heslo "bázeň před Hospodinem."

Bohatý mládenec: Mládenec, na kterého se Ježíš s láskou podíval, jak praví písmo. Tento mládenec se přišel jednou zeptat Ježíše, jak získat věčný život. Ježíš ho odkáže na desatero a mládenec odvětí, že jej dodržoval již od svého dětství. Pak jej Ježíš vyzval, aby se vzdal svého majetku, rozprodal jej a následoval jej. Tento bohatec odešel od Ježíše zklamán, neboť měl "mnoho majetku." Ježíš Kristus se nastal jeho Pánem, a tudíž ani spasitelem. Osobně si však nemyslím, že by tato Ježíšova výzva směřovala na všechny křesťany obecně: Prodej všechno co máš a rozdej chudým. Spíše zde musíme vidět přikázání zacházet se vším, co máme, podle Boží vůle. Zapojit vše do služby Bohu. O tom svědčí například kniha Skutků apoštolů nebo apoštolské listy. Ježíšova výzva byla směřována konkrétně na bohatce konkrétně do jeho duchovní situace.  Příběh je popsán v Matoušovi 19. kapitola, Markovi 10. kapitola, Lukášovi osmnáctá kapitola.

Bohoslužba: Služba Bohu. Může jim být jednak liturgická společná shromáždění křesťanů, avšak také denodenní posvěcený život v Kristu službě Bohu a lidem, což je v listu Římanům nazváno "pravou Bohoslužbou..."

Bolest: Součást lidského života, i toho křesťanského. Křesťanský život, to není metafyzické vznášení se na růžovém obláčku, na který lidské problémy, starosti, nemoci nedosáhnou. I křesťan může onemocnět, vážně onemocnět, rakovinou, HIV, i křesťanovi se může narodit tělesně či mentálně postižené dítě, i křesťan se může stát obětí autonehody, podvodu, nevděku... Tyto věco nejsou známkou slabé víry či větší hříšnosti. Ano,  Kristus však nabízí "jho, které netlačí, to však neznamená slib života bez zkoušek a bez problémů. Naopak, jsou to zkoušky a těžkosti života, kterými nás může učit, vychovávat a připravovat ke Svému plánu. Rozdíl mezi životem křesťana a ateisty nespočívá v nepřítomnosti zlých věcí v životě, ale v jistotě. V jistotě, že vše na tomto světě v životě křesťana má svůj význam a svůj řád. Je to právě nejistota, které představuje jho, co tlačí, nejistota, která nás nutí dělat více a více a zotročuje v práci, před šéfem. Člověka tíží nejistota z budoucnosti. Když dítě si není jisté láskou svých rodičů, tak zlobí a snaží se na sebe upoutat pozornost.  Křesťan však nemusí nikomu nic dokazovat. Křesťan může prožívat těžké věci, ale může mít jistotu, že to, co prožívá, je Bohem požehnané, jestliže se zachová podle Boží vůle. Viz články: Jít za Ježíšem jenom pro prosperotu je málo a Setkání s Ježíšem může přinést i celoživotní onemocnění...

Bolest může pramenit i z pronásledování pro Kristovo jméno, z utrpení kvůli nenávisti, kterou chová svět i satan vůči všemu, co nese Boží pečeť. Anebo z věcí, které se vzdává, protože se neslučují s následováním. Člověka může bolet, když ho například rodina odmítne, anebo blízcí přátelé opustí. A naopak, bylo by to podivné, kdyby to křesťan přešel mávnutí rukou, bylo by to známkou lhostejnosti a nelásky. Avšak křesťan si může uchovávat jistotu, že vše, čeho se vzdá člověk pro Krista, veškeré utrpení, kterým prochází proto, že patří Kristovi, mu Bůh odplatí a ještě přeplatí. A to né pouze v životě budoucím, ale už v životě tomto.

Boží bolest: Osobně věřím tomu, že i Bůh cítí bolest. Zrada milovaného člověka bolí a Bůh je zrazován každý den těmi, které on miluje. Věřím tomu, že Boha bolí naše hříšnost, nerozumí ji, diví se tomu, jak člověk může jednat tak, jak jedná. A tuhle bolest zřetelně vyjádřil na kříži.  Takto Boha bolí naše chování, naše hříchy, naše zrady, naše podlost, naše svévole. Takhle krvácí Boží Láskyplné Srdce.

Boží dopuštění: Bůh dopouští i věci, se kterými nesouhlasí, kterými se trápí, které jej bolí. Věci, které jsou zlé. Nedopouští je proto, že by s nimi vyjádřil souhlas, anebo aby se stal spolupachatelem, ale aby člověku dal svobodu. I svobodu následovat zlo, ne pouze Jeho, ne pouze dobro, ale i zlo. Protože nutit druhému dobro pro jeho dobro není dobrem. Jestliže by Bůh zabránil zlu konat, pak by vzal člověku svobodu zvolit si zlo a donutil by jej volit dobro. Pak by nebyl milujícím otcem, ale diktátorem.

Boží hněv, Boží trest: Bůh se hněvá.  A jeho hněv se zjevuje proti každé špatnosti a bezbožnosti. Je to hněv policisty, který dává pokutu, anebo hněv soudce, který posílá zločince do vězení. Není to tedy hněv osobní pramenící v pocitu nenávisti. Mzdou hříchu však je smrt. Avšak Bůh i ten trest bere v Kristu na sebe. Jako by se král, faraón, snížil, stal se otrokem, aby na sebe vzal trest otroka, který se provinil vzpourou proti němu. Bůh chce potrestat hřích, ale přitom si nelibuje ve smrti toho, kdo umírá. Proto v Kristu nabízí, že trest vezme na sebe.

Boží nenávist: Říká se, že Bůh nenávidí hřích a miluje hříšníka. To není tak docela pravda. Bible na více místech svědčí o tom, že Bůh nenávidí hřích a nenávidí také hříšníka. Avšak pod pojmem "nenávist" bychom neměli vidět takovou tu lidskou, emocionální nenávist. Pojem nenávist v biblickém kontextu znamená také "odmítnout, zavrhnout, oddělit se od..." Bůh tedy odmítá hřích i hříšníky, nepřijímá je a odděluje se od něj, ale přesto s nimi jedná s láskou, Jak Ježíš lyricky říká, Bůh nechává svítit slunce na dobré i zlé a všem posílá déšt svého požehnání. A někdy, někdy si Bůh zamiluje i takového hříšníka a darebáka, jako jsem já. A právě pro tuto lásku v nenávisti poslal Bůh na zemi Svého Syna, Ježíše Krista, aby zaplatil za jejich hřích a posílá také Ducha Svatého, aby jako matka znovuzrodil věřícího do nového člověka. Co bylo, pominulo. 

Boží vůle: Boží přání. Jak by si Bůh přál, abychom my jednali, co by si Bůh přál, aby se stalo. A my potřebujeme mít s Bohem blízký, důvěrný vztah, abychom věděli, co se mu líbí a co ne, co si přeje, abychom činili a co ne.Potřebujeme s Bohem trávit co nejvíce času, hovořit k němu v modlitbách, naslouchat jeho hlasu z Bible, z kázání, ze svědectví starších křesťanů. Je to jako vztah dvou lidí v manželství: Když spolu netráví čas, tak se nepoznají a nebudou vědět, co prožívá, co trápí, co nemá rád a naopak co má rád ten druhý.

Bratr: Slovo bratr v Písmu může znamenat píbuzného (buď přímého - syna stejného otce, stejné matky - anebo i vzdálenějšího - bratrance z prvního či druhého kolene), anebo také člena stejného národa, stejné skupiny lidí. V křesťanství pak slovem bratr myslíme spoluvěřícího v Krista, v jehož žilách koluje ta samá Kristova krev jako v mých a jenž přijímá stejné Kristovo tělo, jako já. Více článek: Kdo je mým bratrem?

Budhismus: Filozofické náboženství založené Budhou vyznávající reinkarnaci a stojící na čtyřech vznešených pravdách. Viz článek zde  i zde..

bůh: Uctívaná bytost přesahující uctívajícího, anebo bytost, věc či zvyk ovládající, či zotročující člověka

Bůh: Křesťanský Jedinný Bůh zjevený v Bibli ve třech osobách jako Otec,Syn a Duch Svatý. O problematice Svaté Trojice viz článek: http://bohu-a.svetu.cz/15927-otazky-jehovistu-na-svatou-trojici.html

Bůh - Duch Svatý: Osoba Trojice vycházející z Otce a přicházející na Synovu přímluvu. Duch je v biblickém jazyku rodu ženského: Jako žena znovuzrozuje věřícího do nového člověka. Tento nový člověk pak již není duše - oživené tělo, ale duch. Tento duch se stává jedním duchem s Ježíšem Kristem obdobně jako je žena jedním tělem se svým mužem ve chvíli manželského splynutí. Záleží pak na věřícího, jestli se ztotožní s tímto novým člověkem, jestli se přimkmne k tomuto nově zrozenému duchu, anebo jestli stále bude duší - oživlým tělem. Jestli se člověk nechá vést Duchem Svatým k Bohu a věčnému životu, anebo svým oživlým tělem k hrobu a ke smrti. Ve chvíli hříchu křesťan nikdy není totožný s tímto nově zrozeným "duchovním" člověkem, neboť ten zhřešit nemůže, ale opět se sjednotil se svým tělem a stal se tedy otrokem hříchu a patří k smrti. V tom případě se musí znovu vrátit k Bohu a znovu se sjednotit s duchovním člověkem. Proces návratu nazýváme "pokáním." Tělo nikdy člověka nepovede k pokání, jestliže člověk činí pokání, je to proto, že opět slyší a naslouchá Hlasu Ducha Svatého hovořícím přímo k němu. Viz pojmy - dá-li Pán: Duch, duše, Nový člověk, pokání.  Osobě Ducha Svatého a jeho Osobnosti a Božství se pak věnuje tento článek: http://bohu-a.svetu.cz/15645-polemika-se-svedky-jehovovymi-i-duch-svaty.html

Bůh - Syn: Osoba Trojice, Pán a Spasitel, zosobněné Boží Slovo a Boží Myšlení, Boží Logos, který (ten Logos) se stal plně člověkem, aniž by přestal být plně Bohem. Narodil se z Marie Panny, pojmenovaný Ježíš Kristus, žil v Jůdeji na počátku křesťanské éry, trpěl pod Pontském Pilátem, zemřel smrtí na Kříži za naši vyznanou hříšnost i náš vyznaný hřích, třetího dne vstal z mrtvých a pak vstoupil na nebesa a posadil se po pravici Svého Otce.

Bůh - Otec: Bůh, Stvořitel Nebe i Země.  Bůh Otec je Osobností, vždy byl osobností. Proto se domnívám, že vždy, i na počátku, Bůh Otec přemýšlí. Nebyla doba, kdy by Bůh nepřemýšlel. Boží Logos, Boží Slovo, Boží myšlení, je tedy také věčné, nemá počátek, neboť nikdy nebyla doba, kdy by Bůh nepřemýšlel. Avšak Jeho Myšlení jako myšlení Živého Všemocného Boha je tak silné, že dává tomuto Svému Slovu, tomuto Svému myšlení, Svému Řádu, Život a Osobnost Syna.

Bůh Otec tedy miluje Svého Syna a Syn miluje Svého Otce. Vždy se milovali, milovali se už na počátku. Nikdy nebyla doba, kdy by se vzájemně nemilovali. Jejich vzájemná láska, domnívám se, Vzájemná Láska Dvou Osobností sdílící Jednu Všemocnost je Tak Silná, že této Lásce vtiskla Osobnost, Život, Osobnost Ducha Svatého. I když DUch Svatý vychází z Otce a sekundárně i ze Syna, přesto nikdy nebyla doba, kdy Duch Svatý nebyl, jednoduše proto, že nikdy nebyla doba, kdy by Otec nemiloval Svého Syna a Syn svého Otce. Dokonce i na kříži se Vzájemně Milovali. Viz článek: http://bohu-a.svetu.cz/15927-otazky-jehovistu-na-svatou-trojici.html

býček, býk: Zvíře vyžadované ke starozákonním obětem podobně jako beránek. K býčkovi bývá přirovnáváno království Severního Izraele. Ale také  modlou býka lid svévolně zobrazuje Boží Moc, Boží Sílu, Boží Nevypočítatelnost.

být v Kristu, součástí Krista, Kritova těla: Být v Kristu znamená mít Ježíše Krista za Svého Pána a Krále. V pozadí tohoto obrazu je židovská představa, že lid tvoří tělo svého panovníka, svého krále. V Kristu jsme tehdy, zůstáváme - li v Jeho Lásce a v Jeho Lásce zůstáváme tehdy, jestliže zachováváme Jeho Slovo a Jeho přikázání. Být v Kristu znamená být poslušný Kristu, důvěřovat mu a Jeho Slovu, být mu věrný svými slovy i svým životem, svými denodenními skutky. Znamená poskytnout své tělo, své oči, své uši, ruce, nohy, službě Kristu. Každý náš čin vyvěrá z toho, komu či čemu v dané chvíli věříme a důvěřujeme.  Zhřešíme - li, pak proto, že v té dané chvíli jsme více než Kristu a Jeho Slovu věřili a důvěřovali někomu a něčemu zcela jinému. Ve chvíli hříchu tedy nejsme součásti Kristova těla, Ježíš Kristus pak není naším Pánem a králem a tudiž ani Naším Spasitelem. Ve chvíli hříchu jsme mrtvi v našich vinách. Proto je důležité vracet se k Bohu, vrátit se ke Kristu jako k Jedinnému zdroji Života.   Procesu návratu říkáme "pokání."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře