Dům Šimona Malomocného

27. prosinec 2009 | 22.47 |

Nic se tak nehodí k vánocům jako velikonoční příběh, co říkáte, přátele moji?

Bylo dva dny před velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho. Říkali: "Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil." Když byl (Ježíš) v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu. Někteří se hněvali: "Nač ta ztráta oleje? Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým." A osopili se na ni. Ježíš však řekl: "Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mně dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále. Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu. Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila." Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal. Marek 14. kapitola.

Proč byl Ježíš v domě Šimona Molomocného? Proč ně třeba v domě Šimona Koželuha, Šimona Petra, Šimona z Kyrénu, Marie a Marty, proč zrovna dům Šimona Malomocného?

Náš příběh však nezačíná dvěma dny před velikonocemi, to jest v úterý, ale již v neděli. V ten den Ježíš vjel na oslátku do Jeruzaléma, vítán nadšenými zástupy. Veřejně se tak prohlásil za krále, mesiáše, slíbeného Bohem ústy proroky, již před mnoha staletími. Tomuto posleství každý Žid porozuměl. Jakto že pár dnů po té nacházíme Ježíše v domě Šimona Malomocného a ne v královském paláci? V té době vládnul židostvu tetrarcha Herodes. Syn onoho Heroda, který při narození Ježíše nechal zavraždit několik nemluvňat a batolat v okolí Betléma. Ale syn není otec. Tento Herodes jistě miloval lid, kterému vládnul. Určitě pro něj chtěl to nejlepší. A teď přijíždí král, dlouho očekávaný, Bohem zaslíbený král. Jak to že tedy tohoto krále nenacházíme v Herodově paláci, který mimochodem v té době pobýval v Jeruzalémě. Jaktože ho Herodes nevzal k sobě domů, proč mu nedal svůj pokrm, proč jej neobléknul do svých šatů, proč mu nesvěřil svou moc? Vždyť Ježíš byl král od Boha, ten nejlepší, kdo mohl vládnout židovskému národu... To my, křesťané, bychom se zachovali jinak, že? My bychom se vrhli Ježíšovi k nohám, s radostí bychom mu dali svůj šat, svůj pokrm, svou práci, svůj dům, svou slávu, vždyť naším heslem je: Ježíš musí růst, my se menšit... Anebo snad ne?

Jakmile Ježíš vjel do Jeruzaléma, zašel do židovského Chrámu, kde se - opět veřejně - prohlásil za Syna Božího a za Pravého Velekněze. No to museli být velekněží, zákoníci a farizeově nadšeni a štastní, ne? Proroky zaslíbený Syn, ten, který byl po staletí tak očekáván, vešel do Chrámu, jak bylo již před dávnými věky oznámeno.

To musel být Kaifáš - velekněz toho roku - úplně nadšen. V době jeho služby! To se jistě předháněl se svým předchůdcem (a pokud se nepletu i následovníkem), příbuzným, Ananiášem, to se jistě předháněli v tom, kdo otevře Ježíši svůj dům. Vždyť to byli lidé sloužící Jedinému Pravému Bohu, lidé, kteří lásku a bázeň k jedinému Hospodinu měli přímo v popisu práce. Tak jak se to stalo, že Ježíše nenacházíme v domě velekněžském, oblečeného do velekněžskéhou roucha, požívajícího velekněžský pokrm? To my, křesťané, bychom se zachovali jinak, anebo snad ne?

Ano, ani Herodes, ani Kaifáš s Ananiášem, nestáli o Ježíše. Nechtěli se vzdát své moci, své slávy, svého postavení, svého titulu. Ano, o pár dnů Ježíše pozvali do svých paláců, ale né proto, aby mu předali moc a slábu mu náležící, ale aby jej odsoudili a zavraždili. Správci a úředníci se přestali považovat za služebníky, ale za vlastníky svých benefitů, kterých se drželi mermomocí.

Ale přes odpor Heroda a velekněží se Ježíš mohl rozhodnout večeřet v palácích královských, které mu náleželi. Nikdo by mu v tom nemohl zabránit. To, že Ježíš pobýval v domě Šimona Malomocného, nebylo jen proto, že by jej jinde nechtěli, ale proto, že si Ježíš sám tento dům zvolil. Ježíš nešel cestou světského panování. Již několikrát odmítnul být korunován. Tehdejší naděje židů na vítěznou vzpouru vůči Římanům nemínil naplnit. Přišel pro něco jiného. Mesiáštví Ježíše Krista není v prvé řadě o osvobození od fyzických pout světských vrchností, ale od duchovních pout hříchu a Satana, které jsou stejně realné, jako pouta hmotná. Kristus ve svém mesijášství nešel cestou Heroda či Mohameda, ale cestou malomocenství.

Dnes ho nacházíme v domě Šimona Malomocného. Kdo byli ti malomocní? Malomocní jsou lidé trpící leprou, která postupně ničí jejich hmotná těla. Tehdejší židovská společnost je na základě Mojžíšova zákona považovala za nečisté. Malomocní se museli držet v izolaci. Oni přímo zosobňovali, na sobě zobrazovali, veškerou lidskou hříšnost a nečistotu. Tak jak hříšnost drtí a zohavuje duchovní a duševní lidská těla, tak malomocenství zohavovala těla fyzická.

Ježíše jsme však nezastihli pouze v domě Šimona Malomocného, ale také za jeho stolem. Můžeme svobodně předpokládat, že tento stůl nebyl prázdný. Výraz "sedět u stolu" můžeme brát jako eufemistické označení oběda, nebo večeře. Ježíš nepobýval tedy pouze v domě Šimona Malomocného, ale sdílel s ním jeho denní pokrm. Denní chléb. Čím jsou malomocní živí každý den. Tedy né pouze chléb z ječmene či z žita či z čeho vlastně, ale také chléb utrpení, ponížení, nečistoty, zosobněné židovské hříšnosti.

Kdo posuzoval, jestli ten či onen člověk je či není malomocní? Tento soud náležel podle Mojžíšova zákona kněží. Ježíš se tu tedy podrobuje soudu velekněží. A jakým soudem soudí oni? Hledali velekněží a znalci Zákona v Zákoně Mojžíšově, co mají s Ježíšem učinit? Bohužel, to zde nečteme. Velekněží "přemýšleli" o "lsti".Nedívali se do Bible, ale do svých rozumů, do své chytrosti, radili se se svoji vlastní lstivostí. A co s Bohem? Báli se Boha? Cítili bázeň před Bohem? Ale kdepak, báli se lidu. Hlavně né o svátcích, říkali si, kdy jsou ulice Jeruzaléma plné, co když se lid rozzuří? Proč je nezajímalo, bude - li či nebude - li se hněvat Bůh?  V domě Šimona Malomocného, když přijímal pokrm malomocenství, se tedy Ježíš vydal soudu velekněží. Jaký byl tedy onen soud konkrétně?

Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: "Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ." To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil vjedno. Jan 11, 49nn.

Ježíš se podřídil. Podřídil se soudu velekněží, kteří vyřkli nad Ježíšem ortel. Avšak, tento ortel skrze ně, skrze nepátele Své a Svého Syna, skrze své nevěrné služebníky, pronesl sám Bůh Otec. Zde, v malé chýši Šimona Malomocného, Ježíš odevzdal svému Otci veškerou svou moc, svou slávu. Zde si vzal na svá bedra duchovní kříž Božího hněvu vůči vší lidské hříšnosti, nečistotě, svévolnosti, vzpoury. Od tohoto okamžiku Kristus neučinil jediný mocný čin. Vydal se svému Otci plně do rukou.

A to byl Kristův konec. Teda aspoň v lidských očích. Tehdy přichází žena. Bezejmenná žena. Dům v tomto příběhu nese jméno Šimona Malomocného, žena, která nyní vchází na scénu, nenese jméno žádné. V židovské kultuře mělo jméno svůj velký význam. Kdo měl jméno, jméno své a svého otce, jehož předci byli zapsáni ve chrámových aktech, ten měl podíl na Abrahamovém požehnání. Bezejmenný člověk byl člověk bez veškeré naděje, bez budoucnosti. Člověk, kterého již nic nečeká. A takováto žena přichází a možná to jediné cené, co ve svém bezejmenném životě vlastní, převzácný olej, leje Ježíšovi na Hlavu Maže jej k pohřbu. Né k vítězství ve slavné bitvě nad Svými nepřáteli, ale k pohřbu.

Jak je nám drahá Kristova smrt? Jeho pohřeb a zmrtvýchvstání? Jak je nám to drahé? Vidíme v tom naši naději beznadějných a budoucnost bezbudoucích? Této bezejmené ženě byla Kristova smrt velmi drahá, v Ní uložila svůj poklad. Smrtí Krista tato žena získává. Neboť Kristus Malomocný vzal i její bezejmenost, bezbudoucnost, její berzbranost, slabost, sebou na kříž, aby v tom všem zemřel. Ale také, aby vstal. Vstal v Síle, ve jménu Svého Otce, k otevření dveří do budoucnosti, k vítězství nad Smrtí, Hříšností, Nečistotě. Bezejmaná žena Smrtí Krista získává všechno.

Získáváme všechno i my?

Jestliže ona bezejmenná žena na Kristově Smrti ziskává, jeden z učedníků však ztrácí. Jidáš, Juda Iškariotský. Ten Kristovou smrtí ztrácí vše. Ztrácí svou budoucnost, své jméno, vše, do čeho vkládal svoji naději. Kristus, ta ztělesněnost Jidášových nadějí, se připravuje k... K Bitvě? Ne, k pohřbu. K porážce. A Jidáš nechce být na straně poražených.

Kristovou smrtí Jidáš nevydělá nic. V této smrti Jidáš vidí konec. Bijte pastýře a ovce utečou, i tuto větu, Kristem několikrát citovanou, dobře zná. A tak, Jidáš mění strany. Loď se naklání. To, co od Krista očekává, nezíská. Co s mesíšem, který se nechystá zvítězit, ale zemřít? Který se nechystá na trůn, ale do hrobu? No, do hrobu s Ní, přece tam sám chce. Má snad Jidáš zemřít spolu s Kristem? Ne. Jidáš zemřít nechce.

A co ty, milý čtenáři. Chceš, stejně jako tato bezejmenná žena, zemřít spolu s Kristem, aby Kristus zaplatil za tebe? Anebo jako Jidáš zvolíš život? Ale Jidášův život, to je život s malým ž. Jidáš si chce zachránit své jméno a svou budoucnost a oboje ztrácí. Žena nemá ani jméno, ani budoucnost, ale oboje získává.

Kterou cestou se vydáme? Vydáme se domem Šimona Malomocného? Cesta na Kristův kříž totiž vede jen a pouze přes dům Šimona Malomocného, přes pokoru, pokání, odevzdání sebe, své síly, svého majestátu, svých schopností, plánů, svého jména a své budoucnosti, své cti a svého života, své duše a svého ducha, toho všeho do Božích rukou. Jiné uličky nás ke Kříži nezavedou. Půjdeme ve stopách bezejmenné ženy? Nebo si zvolíme osud Jidášův? Vidíme v Kristově smrti náš zisk, anebo konec všech nadějí?

Poženané vánoce a Nový Rok všeho dobrého. Všeho dobrého, co přináší Bůh...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: Dům Šimona Malomocného václav 28. 12. 2009 - 23:48
RE(2x): Dům Šimona Malomocného bohu-a 29. 12. 2009 - 16:52