VBBII: Chvíle mezi matkou a synem...

6. únor 2011 | 16.25 |

1.díl 1.části     1.díl 2.části    Předchozí díl    Příští díl

Křik ženy jde skrze stěny.

Jde skrze paláce, skrze hradiště. Když žena rodí, čas se zastavuje, příroda se odmlká a celé stvoření volá ke stvořiteli a přimlouvá se. Čím déle tento zápas rodička postupuje, tím více se ticho prohlubuje.

Bolest. Před utrpením ženy stojí všichni v pokoře. Utrpení ženy nutí muže pokleknout. Pokleká Tichan, pokleká Pavel, poklekají sloužící. Pokleká i ranhojič. Jenom porodní bábe dělá svou práci a povzbuzuje rodičku k vytrvalosti.

Další hodina. Osmá, devátá, desátá? Kdo ví. Nový život se skrze utrpení probíjí k životu. Teď, krátká chvíle odpočinku. Žena se podívá do očí chlapce, Václav ji drží za ruku. Ne, ne...

"Odveďte ho, odveďte... Nechci, aby mne takto viděl, nechci, aby si mne takto zapamatoval."

Opět přichází zápas a opět se tělo ženy prohne jako luk připravený vypustit šíp a opět, opět se propadne do ohně. Jak dlouho ještě? Copak byly sečteny všechny její hříchy? Jak dlouho se ještě bude takto trápit?

"Už ho vidím, kněžno, vidím ho přicházet na svět..."

Křik ženy neustává, ale ozývá se i pláč nový, pláč nově přichozího človíčka, který se udiveně rozhlíží po světě. Nahý přišel, nahý vyšel z života své matky, z tepla, bezpečí, z laskavé tmy, do chladu, hluku, do nepřátelského světla, který zaslepuje jeho nepřipravený zrak...

"Už je na světě, slyšíte matko, kluk jako buk, už to máte za sebou..."

Kněžna s pláčem přikývne. Porodní bába přestřihne pupeční šňůru a pokládá jej ženě na hruď. První chvíle intimity, chvíle mezi matkou a synem...

Syn ve křtu o pár týdnu později obdrží jméno svého kmotra, knížete kouřímského: Radslav

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře