XXX: Město samotného arciďábla...

21. leden 2010 | 18.18 |

Tittle     Předchozí díl    Příští díl

Tomu městu snad vládne samotný arciďábel.

Michal bloudí tajuplnými ulicemi. To, co vidí a slyší, jej leká. Mrtvá těla, všude samá mrtvá těla. A výkřiky, plné děsu, plné strachu. Často potkává tlupy andělů pomsty, oblečených do cizokrajných látek, ozbrojenými chladnými zbraněmi, které snad žádné živé oko dosud nespatřilo.

Teď. Hromový zvuk neznámého původu ještě více děsí mladého notáře, jakýsi mládenec stojící vpravo od něj drží v ruce kouřící nástroj. To město je snad velký labirint, plný zmaru, smrti beznaděje. Není z něj cesta ven. Najednou se za Michalem ozývá dupot tlupy zrozenců pekla a on ví, že jdou po něm. Musí utéct, ale nejde to. Stojí jako přimražený, tělo jej neposlouchá. To je konec. Obrací se proti svým pronásledovatelům a vykřikne: 

"Ve jménu Ježíše Krista, ustupte! Ve jménu Ježíše Krista!"

"Michale!"

Jeden z peklenců jej oslovuje jménem. Popadá ho za ramena a třese ním:

"Michale!"

S výkřikem se Michal probouzí. Vrací se zpět do reality. Leží opět v komnatě knížecího paláce, ve kterém dal kníže Vratislav ubytovat své vzácné hosty. Nad ním stojí dvě postavy, jedna z nich s hořící pochodní v ruce.

"Že zrovna mne budeš zahánět ve jménu našeho Pána a Spasitele, to bych nečekal..."

Michal konečně poznává nočního návštěvníky. Kníže Vratislav doprovázený nějakým ozbrojencem.

"Odpusťte, Milosti, zdál se mi jeden sen, který se mi stále dokola vrací..."

"Ne, Michale, odpusť ty mně, že tě přepadávám takto v noci, ale nechci, aby někdo o tomto našem setkání věděl..."

"Jak jste se sem dostal?"

Kníže se usměje.

"Tajný vchod, Michale... Ne, neprozradím ti, kde je. Takové tajné vchody se vždy hodí..."

"O čem si přejete se mnou mluvit, Milosti?"

"Nastal čas, Michale, aby ses vrátil k tomu, kdo tě vyslal. Vyřiď svému pánu toto: Je možné přesadit třicetiletý dub do nové půdy? Nezahyne snad takový strom, neboť se mu zničí jeho kořeny? Vzkaž, že kníže Vratislav nemá dost moci a sil opustit línii, po které už skoro třicet let kráčí přemyslovské knížectví. V zemi mi roste opozice, kolem mé ženy, Drahomiry. Kdybych obrátil kormidlo od Bavora směrem k Ptáčníkovi, posílil bych ji. Mé pohanské soudruhy v knížecí hodnosti jsme s bratrem příliš dlouho přesvědčovali, proč je třeba bojovat s Arnulfem proti Sasovi a proti blahé paměti králi Konrádovi, změnou kurzu bych na ně ztratil vliv. Můj soused Radslav Kouřimský je dlouholetým klientem bavorského vévodského domu a druhý soused, Hořibor Libický, se při posledním tažením oženil s nemanželskou dcerou samotného Arnulfa. Dokud mne Ptáčník nezastíní svou mocí, nemůžu se pro něj veřejně vyslovit a Jindřich mne zastínit nemůže, dokud neporazí šváby a bavory. Řekni biskupovi a jeho prostřednictvím králi Jindřichovi, že navenek zůstávam bavorským klientem, však v srdci jsem spojencem a přítelem Jeho Veličenstva. Že v rozhodujícím střetnutím Bavora nepodpořím, opustím jej v předvečer této slavné bitvy a nabídnu své služby Sasovi. Dále dej biskupovi na vědomí, že vyřídím Dravojovi nabídku desetiletého příměří a odmítne li ji, nebudu jej již nadále tak plně podporovat, jako doposud. Avšak poruší li král své slovo, pak také já se nebudu cítit vázán dnešním slibem. Do tří dnů se vydej na cestu. Dobrou noc, Michale..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře