I Nikdy nekončící dny čekání...

21. březen 2010 | 18.33 |

                Tittle     Předchozí díl    Příští díl

Nikdy nekončící dny. Čekání. Ale na co? 

Drahomíře se již nechce žít. Každá hodina stejná jako předešlá. Čas vlekoucí se, naprosto beze změn. Ano, již Vratislav ji uvěznil. Ale tam měla něco, co zde postrádá: Měla naději, že se její úděl změní. Měla milujícího přítele, který ji navštěvoval a dokonce né sám, ale přivážel sebou i její dceru. Přítele, který ji byl věrně oddán, který v ruce držel moc a prostředky ji osvobodit. Přítele, který si nic nežádal, ale nabízel všechno.

Ten ji zde schází. A nikdy již, nikdy nepříjde. A ani nikdo jiný se neobjeví na jeho místě. Srdce Drahomířino se již pohřbilo. Vzdalo se. Tluče jen z povinnosti a ze setrvačnosti. Už neumí milovat, už neumí nenávidět. Umí je přehlížet. Ano, návštěvy kaplana Učena již v ní nevzbuzují emoce. Žádné. Kaplan přichází, odchází, Drahomíra si jej nevšímá.

Dveře se opět otevírají.

Další návštěva. Další článek věčného řetězu. Drahomíra vzdychne:

"Nechte mne už konečně zemřít..."

"Nenechám, Drahomíro..."

Ten hlas, ne, to přece není možné. Oči se zalévají slzami, přes které kněžna nevidí.

"Kdo jste? Proč mne trápíte?"

"Jsem Váš služebník, Drahomíro."

Někdo u ní klečí, cítí jeho rty na svých rukou.

"Sen. Teď ke mne přichází a pak odejde a mne zbude ještě větší samota..."

"Nikdy neodejdu, Drahomíro..."

Klič zarachotí v zámku a železo, jež poutalo kněžninu nohu se zdí, odpadlo.

"Jsi to vážně ty? Opravdu žiješ?"

"Tak si mne prohlédni..."

Ale to právě kněžna nemůže. Slzy, jedna za druhou, ji v tom brání. Ale ruce, které mohou hladit jeho hlavu, jeho krk, jeho ramena, svědčí...

"Radslave..."

"Drahomíro..."

"Pojď Radslave, vezmi si mne... Radslave..."

Ano, takhle líbá Radslav. Ano, tuto náruč, pevnou, silnou si pamatuje. Rty se dotýká jeho jizev, mnohé dobře zná, tuto jednu, tuto zrádnou však vidí poprvé, ta je příčinnou mnohých jejích běd. Ano, takhle se jeho ruce procházeli po jejím těle, takhle si nacházeli místa, která ji naplňují potěšením, štěstím, radostí. Takhle ji vždy prokazoval svou lásku, takhle jemně a s úctou vždy do ní vstupoval, aby se jeho tělo rozplynulo v jejím a její v jeho...

"Jsi živý, Radslave, jsi živý..."

"Žiju..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Moderované komentáře

RE: I Nikdy nekončící dny čekání... verca 22. 03. 2010 - 17:40
RE(2x): I Nikdy nekončící dny čekání... bohu-a 22. 03. 2010 - 23:25